Avatar: Legenda o Aangovi

Anime předlohu neznám (pouze film), takže hodnotím jenom co jsem zde viděl. Efekty a vizuál celkově velmi dobrý, celý svět Avatara je opravdu hezký. Casting byl za mě nahoru dolu, někdo dobrej a někdo tragickej (Sokko). Nejlepší charaktery a vývoj měli nakonec Zuko se strýcem. Co ale neskutečně potápí seriál je scénář, který je opravdu špatný. Furt se opakují ta samá slova jako 'Musím zachránit přátele' a neustálá moudra od všech a plno dalších klišé. První 2 díly se mi moc líbily a byly na hezký 4 hvězdy, u dalších ale někdy jsem se často přemlouval abych to zapnul nebo dokoukal z povinnosti. Celkově je to na hraně 3 a 4 hvězd, ale kvůli mizernému scénáři a některým hereckým výkonům dávám 3. (26.03.2024)

Výprava a vizuální věrnost stařičké kreslené předloze jsou skutečně obdivuhodné, ale bolestně tu chybí ta bezprostřednost a zábavnost, kterou se původní seriál vyznačoval. Chápu, že je to asi nutná daň současné době, ve které téma dobyvačné války rezonuje temnějšími tóny, než tomu bylo před dvaceti lety, ale stejně se to bere až moc vážně. Hlavní představitelé občas vypadají, že mají v prdeli vražené pravítko a každou chvilku deklamují strnulé monology o odpovědnosti, přátelství a obětech, eventuelně o moci a vyvolenosti. Což jim zřejmě bohužel nahrazuje absenci hereckých schopností. Nicméně oceňuji, že se Netflix pro jednou vykašlal na (ve fantasy jinak povinné) rasové kvóty a nějakým zázrakem obsadil do téměř všech rolí čistokrevné asiaty, kteří tomu dodávají ten správný východní šmrnc. (25.02.2024)

Originál animák sem neviděl a Shyamalanův film si nepamatuju, takže do seriálového Avatara sem šel víceméně s čistým štítem. No a finální dojmy jsou docela smíšené. Technické stránce není co vytknout, vizuál je líbivý a herci jsou dobře vybraní. Příběhu ale po parádním startu lehce spadne řetěz a v jednu chvíli sem se rozhodoval jestli mě irituje víc Aang a nebo Zuko. Nakonec to dopadlo víceméně remízou a případnou čtvrtou hvězdu (ke které není zas tak daleko) si schovám až pro další série, které snad vychytají těch pár much…70% (12.03.2024)

Není to crack jako originál, není to močůvka jako Shyamalan, ve výsledku solidní kandidát na "Not As Big of a Jerk As You Could Have Been Award", za což zjevně můžeme poděkovat tomu, že Bryke se odporoučeli a nemohli škodit, jako když sólo páchali Korru. Herecky samozřejmě prkenné, trikově škoda mluvit, kostýmy se jako vždy nestaršily, co provedli s Katarou, mi navozuje válečné flashbacky ke Hře o trůny, a kdo nezná originál, pro toho to z principu snad ani nemůže být nic než nevýrazná, expozicí přecpaná a zároveň divně bezcílná plochá YA, jakých Netflix v posledních letech vyrobil haldy. Já si originál samozřejmě už dekádu píchám do bulev, takže pozorovat, jak tvůrci vzali původní témata a konflikty a v pozměněných postavách je přetavili do jiného média, je pro mě naprostý žrádlo. (28.02.2024)

Původně jsem k live-action reimaginaci legendárního AVATAR: THE LAST AIRBENDER přistupoval dost skepticky, jelikož původní animovaný seriál je fakt bezchybnej klenot a pomyslný etalon svýho žánru. Po pár minutách ale moje předsudky a skepse zmizely jak pára nad hrncem, a já věděl, že sleduju seriálovou událost sezóny [a to máme teprve konec února].... Ať už jde o neskutečně poutavý world-building, orientální nádech [viz. halucinogenní a spirituální scény; jmenovitě třeba excelentní pátá epizoda kterou lze přirovnat snad jen k IT na tripu], prvotřídní choreografii soubojů skoro až ve střihu Hongkongské školy, meta-témata [otázky militarismu či chyb minulosti], a v neposlední řadě o epickou stylizaci s prvotřídním filmovým audiovizuálem stírající pomyslnou hranici mezi seriálovým a filmovým formátem, production values a velkolepou výpravou a dramaturgií – v tom všem nemá live-action verze AVATARA ve svým seriálovým rybníčku (nebo spíš rybníku?) sebemenší konkurenci.... Hlavním nosným pilířem jsou zde však postavy, jejich mezi-vztahy a ohromně lidský přístup tvůrců k jejich character issues, díky nimž se divák dokáže jak s Aangem, Katarou, Sokkem, ale i impulzivním Zukem a jeho strýčkem Irohem [kteří ambivalentně lamentují mezi rolemi sympatických záporáků a anti-hrdinů] dokonale ztotožnit... Druhým hlavním pilířem jsou zde perfektní kreativní využívití klasického příběhového schématu mýtu o cestě hrdiny, který přirozeně kooperuje s až pohádkovými meta-motivy o dobru a zlu – stejně tak platí o motivu kamarádství, rodiny, a vypravěčskýho principu morálního ponaučení, díky čemuž si seriál užijí jak dospělí, tak dospívající, tak i děti, kteří se s původním animovaným seriálem dosud nesetkaly.... co dodat víc? Snad jen: perfektní prolog; 9 větrů z 10 🩵 (01.03.2024)