My z konce světa

Velice pěkný seriál z konce světa. Babička taky bydlela v takovém zapadákově, takže to pro mě byla taková srdcovka a hezké vzpomínky na mládí. Srdíčko zaplesá, když vidí tu spoustu sněhu o kterém si dnešní generace může nechat jen zdát. Rozhodně bych se nestyděl ji doporučit malým i velkým ke zkouknutí... U toho konce jsem čekal na navázání na druhou řadu či tenkrát na volné pokračování, ale marně... 80% (20.02.2016)

Další z řady dětské seriálové předlistopadové produkce, seriál byl vyjímečný hlavně prostředím, ve kterém se odehrává. Horská chata, penzion, ve kterém své dobrodružství prožívá Jurka s Gábinou, jejich dva bernardýni, rodiče a starší bratr Vuka (Oldřich Vízner), nás ve 13 dílech vtáhl do života a práce horalů, horské služby i obyčejných lidí, kteří vyměnili život ve městě, za ten na horách. (09.12.2014)

Dnes už klasický seriál o životě v hotelu Na konci světa kde jinde než na horách. Jeden z mála seriálů kde mě ani R.Lukavský tolik nevadil. Kdo by si nevzpoměl na dva bernardíny Bujara a Baryka. Na bráchy Jurku a Vuka a malou Gábinu. Příjemný průměr ,který neurazí ,ale ani nenadchne , ale dokáže zpříjemnit odpoledne. (15.12.2008)

Standardní seriál předlistopadové dětské produkce nezklame, potěší, dojme, ale ne zcela upoutá. Své poslání, zpříjemnit ve své době dlouhé zimní večery svým dětským divákům, však určitě splnil. I pro dospělé byl a zůstává zajímavý v zásadě přesný průhled do fungování určitého typu pohostinského zařízení v jisté historické epoše. Standard v tomto případě neznamená průměr, ale zralé, věrohodné, vlídné i laskavé řemeslo, jakého není nikdy - dnes zejména - dost. Jeho přirozenou součástí jsou mj. kvalitní herecké obsazení, přesvědčivé ztvárnění dětských rolí a věrohodné představení horského, pro městského člověka poněkud výlučného životního stylu a prostředí. Nikomu neuškodí, rozhodne-li se po desetiletích být opakovaně, jen na krátkou chvíli jednotlivých epizod, malým dítětem, dychtivě hltajícím stálé nové a vždy nevšedně krásné okamžiky spontánně objevovaného života. (21.03.2008)

Vsadil bych se, že tak blbej naivní komoušskej seriál točili na nejmíň 20 let vyexpirovaný východoněmecký ORWO nějakejma béčkovejma kamerama made in Kamčatka s objektivama vyrobenejma z dioptrických brýlí, protože takhle odporný barvy a neostrá kresba se jen tak nevidí. Taky bych zabíjel za ty neustálý zoomy a roztřesený záběry na dlouhých sklech. No hrůza, děs, ještě že ten ovladač má tlačítka previous a next. (17.02.2009)