Muž na radnici

Seriál, který se ve své době nemohl zmítat od reklamy k reklamě jako kdejaká zahradní ordinace ve studem zrůžovělé ulici, a proto vsadil na poctivou rudou. Standartní ( pro dnešního diváka přehnaně vyrovnané ) herecké výkony, které překvapivě statečně zápasí s nedramatickou osou příběhu, nabízejícího publiku i dnes dobře známou iluzi, že ono je opečováváno obětavým, skromným velikánem v radničním křesle. Už kdysi celkem unylý útvar v kýčovitě normalizačním pokusu, pro dnešek ovšem často nedostižný vzor. (15.07.2012)

Nejsem zastáncem automatického zatracování komunistických seriálů. Zajímalo mně, co se tenkrát točilo, a tak jsem celý seriál shlédl. Samozřejmě,že je plný ideologie, ale pokud jste schopni tuto ideologii rozlišit, tak pak musím dát jednu hvězdičku. Když jsem četl komentáře ostatních hodnotících, tak jsem se seriálu bál. Že to bude seriál naprosto o ničem, plný vaty a bezduchých dialogů. Překvapilo mně,že tomu tak nebylo. Musím uznat,že pan Dietel se dokázal poprat i s takovýmto nezáviděníhodným tématem. Je sice pravda,že pokud se koukneme na seriál jako celek, tak musíme konstatovat, že kdyby nebyl natočen, tak by se vůbec nic nestalo. Každopádně já ho beru jako odraz doby ve které vznikl. A ještě jedna poznámka závěrem ... pokud bych srovnal tento seriál s tím, co se v dnešní době točí a předhazuje divákům, musel bych přidat jednu hvězdu, protože ruku na srdce ... v záplavě Růžových zahrad a Ulic by musel člověk říci "zlaté komunistické seriály". (21.12.2011)

Z celé té série patří  zřejmě tenhle seriál k těm horším, filmařsky nic moc, ideologicky poplatný, ale opět s plejádou výborných českých herců, v čele s charismatickým Zdeňkem Buchvaldkem. Výjimečná Liškova hudba, ta flétna je nádherná... Zaujalo mě velmi, co pronesl na jedné schůzi k občanům architekt Mikuláš: Ve dvacátém století, a zvláště v této společnosti,  stavíme domy a byty, kam do každé místnosti musí svítit slunce, kde musí být koupelna s teplou vodou a který je vytápěn bezprašným způsobem.  Takový byt obývám, stěhovala jsem se do něj rovnou ze svatební hostiny. Stál mě tenkrát 30 tisíc, dnes stojí takový byt 3 miliony. Jo, to byla tehdy ale hnusná doba, kdy člověka nutili násilím přestěhovat se ze 200 let staré barabizny do nového bytu, nebo kdy člověk bez koruny v kapse dokázal za pomoci státu postavit rodinný dům. O tom se nám dneska může akorát tak zdát. A je dobré si to tímhle seriálem připomenout. - Nádherný komentář: anderson. (15.03.2022)

Nejarogantnější komoušské svinstvo, co jsem od Dietla viděl (a viděl jsem i Okres na severu). Celou dobu se jedná o zbourání značné části starého města a její nahrazení panelákovým sídlištěm. Komoušským šmejdům vděčíme za devastaci historického centra nejdenoho města (nejen kvůli bytům: srov. jihlavský Prior), v případě Mostu za úplné vymazání města celého. Co na to Dietl? Jako obvykle. Domy k demolici určené zástavby jsou prezentovány jako zanedbané, zdraví škodlivé barabizny  a občané stavějící se proti celému projektu (jako by jim to mohlo být co platné) vykreslováni jako malí intrikáni a ještě menší ukřičení prospěcháři starající se jedině o to, aby na tom vydělali nebo aspoň neprodělali. Že by jim mohlo záležet na zachování jejich domovů i domovského prostoru společného, kusu srdce města, v němž vyrostli a s nímž jsou spjati stejně jako generace jejich předků? Ne, nic takového ani nezazní (leda snad ve vztahu k místní hospodě). Památkáři, kteří ke konci k předsedovi nakráčejí, ze sebe udělají úplné trotly. Kromě těchto invektiv propagandistických je zde též nehorázná invektiva jiného druhu, čistě poetická, vůči určité postavě, a po podobném zážitku z Ženy za pultem mohu už říci typicky dietlovská, tady ale ještě hnusnější a trapnější. Jde o to, že pan Dietl nedovolí svému dokonale kladnému hrdinovi, aby se evidentně nevhodného partnera prostě slušně zbavil (u Ženy je to bývalý manžel a otec jejích dětí, u Muže staronová láska, která se k němu přilepila poté, co ovdověl). Nová družka má své lepší i horší stránky, které se postupně projevují, a divák už dávno ví, že by se předseda měl od ní odstřihnout, protože tohle nemůže fungovat, a jít za lepším (jež se dávno rýsuje). Dokonce i k nějakému poněkud rozchodu skutečně dojde, ale hrdina je ochoten vše urovnat, takže antihrdinka se musí ve finále projevit jako odporná svině, z ničeho nic a neorganicky vzhledem k jejímu dosavadnímu charakteru, takže hrdina může odplout na mravním oblaku a konečně má právo na takový osobní život, jaký by chtěl, a na partnera (-ku), kterého (kterou) skutečně miluje. Venkoncem je seriál, o jehož úplné vylhanosti netřeba se šířit, schématický a spíš neživotný, ale pořád koukatelnější než nemožný kuchař Sváťa Kuřátko, kterého také spáchal pan Dietl. Body plus: Bláhovy záchvaty a hlášky ("Jenže ono to není totöööžž" je moment, který stál za sledování celého seriálu), osoba finální předsedovy lásky a oblíbená písnička jeho fotra Když jsem já ty koně pásal (v instrumentálním provedení znáte z Na samotě u lesa, za kterýžto postřeh děkuji PollyJean). Čtěte: Marthos, sportovec, sud, argenson, Ony. (28.11.2023)

Pokud jde o ideový námět seriálu (asanace staré části města), je to skvělý doklad toho, jak soudruzi tehdy přemýšleli, projektovali a jak plno měst navždy necitelně zkurvili (nejen Kladno, Beroun, ale třeba i Mladá Boleslav na konci 80. let – dnes se situace přece jen zlepšila, za dvacet let se město hodně změnilo k lepšímu – nebo Nymburk, ten na mě komunisticky unyle a šedivě působí dodnes). Pokud jde však o mezilidské vztahy, ať už na úrovni pracovní, přátelské, rodinné či milostné, troufám si tvrdit, že jejich ztvárnění je mnohem věrojatnější než valná většina toho, co je nám servírováno v posledních dvou dekádách z postkomunistické televizní produkce. (19.01.2010)