Muž na radnici

Tento seriál je obludnou adorací pozdně stalinistické normalizace. Postavy i charaktery jsou agitační virtuální zrůdy, legenda o krásné mravní tváři zločince, který chtěl nezištně prospívat svému okolí i za cenu jeho naprosté záhuby. Beroun je dodneška příkladem města bez vlastní tváře podobně jako Kladno. Hlavní postavu seriálu si lze představit jako dorostlého Pavlíka Morozova, neblaze proslulé dítě-udavače raného stalinismu třicátých let. Bohužel nezávisle na všech těchto skutečnostech je rovněž nepříjemnu pravdou, že seriál je natočen na slušné řemeslné úrovni a v tomto ohledu převyšuje většinu současné původní tvorby. (27.08.2007)

Evža Sokolovskejch s Jardou Dietlem nám servírují další ryzí lidské osudy orgánů lidové moci. Soudruh Bavor, u kterého jsou dveře vždy otevřené a jenž funkci předsedy NV ochotně obětuje i soukromý život, nám dává zářný přiklad uvědomělého soudruha, jehož pilná politické práce, boj i indiferenty a osobní angažovanost pozvednout celý Kunštát. A když už se někdy dostane do obtížné situace, je vždy nablízku, s dobrou radou a vlídným slovem, předseda MěV KSČ Brandejs (Moučka). Projekt mladého architekta Mikuláše (Němec) se i přes počáteční hradbu odporu prosadí a lidé začnou konečně bourat všechny ty "barabizny". Vždyť i to "živnostenské náměstí bez ceny" je pouhé "muzeum raného kapitalismu". A oblíbenou hospodu na Símalce si štamgasti dokonce rozbourají po silvestrovské tancovačce sami a s nadšením! Berana za to budovatelské martyrium čeká zadostiučinění v podobně slov chvály, uznání a soudružských ovací (plus dechové zábavy v novém kulturním domě). A v dokončené bytovce si nedopřeje jen první zde upečenou buchtu, ale nalezne i pravou lásku. Ach. P.S.: V celém seriálu je nadmíra pozdravu "dobrý večer", kterým se častují i postavy v rámci jedné rodiny (kdy jindy také potkat tvrdě pracující orgán, který se dřív jak za tmy domů nevrací, že?). Tradiční rozdělení rolí je samozřejmost, stejně jako to, že si u vás návštěva klidně zapálí v obývaku bez dovolení. (23.02.2020)

Davam jednu hvezdicku za naprosto odzbrojujici vykon Josefa Blahy a za puvab Evy Jakoubkove. Pokud mam tento serial srovnat s Okresem na severu (kteremu jsme dal toliko z hecu 5 hvezdicek), nelze z nej udelat takovy sarkasticky kult, na to je tam malo schuzi a ideologicke nalevny. Tady se pouze rozvleklym zpusobem prezentuje 1) topornym Zdenkem Buchvaldkem ztvarneny janosikovsky predseda MNV, ktery nema ani vlasek zkriveny jakoukoliv sebemensi spatnou vlastnosti, 2) spasna myslenka, ze stare utulne domky, ve kterych lide prozili cely svuj zivot, je treba jednim uderem zbourat a vsechno to zalit do betonu. Ze scen, ktere tuto linii vycpavaly, zejmena pokud jde o milostna a rodinna "dramata", bolely oci. Ale ten Blaha... u nej jsem fakt rval smichy pri kazdem jeho projevu:-) (22.01.2010)

Seriál, který se ve své době nemohl zmítat od reklamy k reklamě jako kdejaká zahradní ordinace ve studem zrůžovělé ulici, a proto vsadil na poctivou rudou. Standartní ( pro dnešního diváka přehnaně vyrovnané ) herecké výkony, které překvapivě statečně zápasí s nedramatickou osou příběhu, nabízejícího publiku i dnes dobře známou iluzi, že ono je opečováváno obětavým, skromným velikánem v radničním křesle. Už kdysi celkem unylý útvar v kýčovitě normalizačním pokusu, pro dnešek ovšem často nedostižný vzor. (15.07.2012)

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) (10.03.2010)