Dcéra divočiny

Díky kameramanovi Alwinu H. Küchlerovi se na to celé vlastně celé kouká příjemně. Neil Burger servíruje neurážející řemeslo, Daisy Ridley dokazuje, že má herecký potenciál, pořád tak trochu nedoceněný Ben Mendelsohn servíruje další působivý výkon a je na celém filmu tím nejlepším. Zbytek filmu je ovšem ukázkou nevyužitého potenciálu, prezentací toho, že neskrývá dvakrát mnoho zajímavého. Mix psychologického dramatu a survival thrilleru tak dohromady moc dvakrát nefunguje, přesto výsledek skutečně dvakrát neurazí.... (06.12.2023)

Survival thriller, kterému hapruje tempo i pocit naléhavosti, tvůrci se zřejmě tak báli, že diváky zneklidní, že se jejich vyprávění vyhýbá dramatizaci čehokoli, co nedokáží vyřešit do 15 sekund. Film mohl být smysluplnou studií traumatu, místo toho se divákovi předkládá náčrt mechanismu pronásledování kočky a myši. V podstatě jde jen o sérii hloupých akčních scén, které ani nevypadají věrohodně. Dcera divočiny je jen obyčejné tuctové béčko...a to je od Neila Burgera opravdu velké zklamání! (25.11.2023)

Všechno se tady tváří, jakoby šlo o něco většího než klasické klišé o silné ženě, která musí přetrhat vazby na toxické vztahy v minulosti, aby se pak mohla stát příkladnou matkou a manželkou. Je to strašně nudně napsané, protagonistka má vlastně jenom texturu a žádný obsah, protože jedná podle tisíckrát viděných kódů a hraje jí Daisy Ridley, která se naučila dělat emancipovanou hrdinku u Hvězdných válek, takže to odehrává celé s jedním nevěrohodně zarputilým výrazem. Průměr tomu dávám kvůli tomu, že občas prosvitne, jak je Burger nápaditý a důkladný režisér, který má v sobě všechno potřebné na to, aby natočil skvělou devadesátiminutou žánrovku. No a pak taky za to, že v amerických bažinách se mohou odehrávat i daleko příšernější příběhy. (10.03.2024)

Pff. Není to vyloženě žádná odpadová tragédie, ale rozhodně jde o velmi nepovedený kousek, u něhož ani tvůrci neměli pravděpodobně vizi, jak by měl vypadat. Nápad samotný zní slibně, jeho provedení už ale tak příjemné není. Celou dobu se tady totiž jen mluví a mluví, až se dostaneme do poslední dvacetiminutovky, kde se to už marně snaží zachránit jakousi pseudo-akcí, ale ani ta nezabírá. Úplně chybí jakákoli motivace hlavního "padoucha", náhled do jeho myšlení i vysvětlení jeho akce v závěru, chybí tomu šťáva, background okolo a dokonce i motiv "dcery divočiny" je tady totálně zazděný. Film nemá vlastně byť jediný prvek, kvůli kterému bych jej mohl doporučit nebo chtěl vidět znovu a celé je to neskutečně sterilní béčko, jehož jedinou spásou je leak na torrentu ještě před kino premiérou, protože jít na něj do kina, to už by člověk hodnotil daleko hůř. (27.11.2023)

Oproti, za mě místy zmatené a nevyvážené, předloze, je Dcera divočiny krásně natočený film, který se vlastně docela povedl. Problém je v tom, že ve výsledku je trochu prázdný. Buď to, nebo jsem po jeho dokoukání zůstala prázdná já. V první polovině všechno šlape perfektně. Rodinné drama minulosti stále ovlivňující přítomnost, protože se ukáže, že rány jsou stále otevřené. A nebudou vlastně ani nikdy úplně zavřené. Narozdíl od předlohy je film osekaný o vnitřní monology Heleny, takže odpadl důvod, proč by mě měla lehce iritovat i tady. Jenom je problém v tom, že dostaneme potom jenom její povrch. A to je strašná škoda. Protože první hodina je prostě skvělá. Potom se sice chvíli šlape na místě, aby posledních dvacetiminutovka byla opět super. Pokud něco Dcera divočiny dokazuje, je to tohle: Ne každá kniha se hodí kvůli své struktuře k adaptování do filmu. Umím si představit minisérii, která by určitě fungovala líp. Daisy byla samozřejmě skvělá, vizuální stránka luxusní, dobře natočené. Ach jo. O to víc ty detaily zamrzí... (17.12.2023)