Lekce mrtvého jazyka

"Konec umírání, konec zabíjení", je konec války a poručík Kiekeritz umírá na TBC. Je to proto, že neporozumněl první lekci mrtvého jazyka? Toho temného, mystického, který mluví přímo a jen k nám? Jakým jazykem k němu mluvilo prostředí, do ktrerého byl v posledních dnech války umístěn. Jakým obrazy a jiné artefakty, které jako estét miloval, a jakým zbraň, které se chtělo střílet? Možná tím jazykem byla "haličtina", jazyk země, která byla rozebrána a zemřela zároveň s ním. Poručík Kiekeritz posílal domů umělecké předměty, můj děda, voják Jan Houf, si odsud přivezl stříbrné kapesní hodinky, které jsou po (letošním) úmrtí mé matky v mém vlastnictví. Nemluví však ke mně žádným jazykem, živým ani mrtvým. Filmový jazyk příběhu Andrzeje Kuśniewicze však sotva může dopadnout lépe. (06.12.2019)

Pomalý (nikoliv však nudný), poetický film obsahuje trochu filosofie a něčeho k zasmání, ale jinak je spíš takový smutný, melancholický s náběhem na nostalgii. Hlavní hrdina (a některé postavy kolem něho) si uvědomuje, že mu zbývá málo času. Svůj úděl však přijímá a vyrovnává se s ním po svém. S tím souvisí i jeho profil; v současnosti možná částečně přísný, ale jinak spravedlivý a v podstatě nekonfliktní člověk, v minulosti nemilosrdný voják. A všechna ta mlha, nafialovělé vzpomínky a krásná hudba (navíc navozující i romantickou linku) dohromady tvoří skoro magickou atmosféru. Konec byl možná trochu natažený, ale chápu potřebu tvůrců film nechat doznít a zároveň zdůraznit lásku průvodčí. Za mě silné 4*. (04.08.2014)

Viem o com to bolo - sak to pise oficialny distributor a viem ze som od toho nemohol odtrhnut oci. lebo mi to v niektorych pasazch pripominalo Tarkovskeho nostalgicke sceny  : 95 % (20.02.2022)