Trio z Belleville

Je ca. 21.00. Celkom podľa pravidiel surrealistickej "objektívnej náhody" náhodne zapadám po čerstvom zhliadnutí Tria z Belleville do istého slovenského baru zvaného príznačne Belleville - pardón - Manhattan. V jeho výklade ma víta socha Slobody (hoci nie taká obézna ako tá vo filme) a poltucet ca. 40 cm vysokých epoxidových jazzových hudobníkov. Hm... Vo filme sa muzicíruje prostredníctvom extrémne originálnych hudobných nástrojov, masáž tela je prevádzaná psychopatologickými technikami. Babička Souza (vďaka ktorej je Trio z Belleville geriatrickou obdobou Alice v krajine zázrakov) zďeľuje emocionálne hnutia píšťalkou, pri výbere obuvi uprednostňuje silne psychedelický štýl a z času načas produkuje dadaistické výtvarné diela s utilitárnym upotrebením (bicyklové koleso na Eiffelovej veži). Pes Bruno trpí chronickým stresom a následnými nočnými morami v najklasickejšom štýle talianskej metafyzickej maľby. Zdivočelá Chometova fantázia sa ako u Miyazakiho explozívne rozpína ďalej a jej triumfom je mnohovrstvová metafora v podobe premietacieho plátna rútiaceho sa ulicami. Trio z Belleville je ozajstný skvost, ktorý nestavia na príbehu, ale na dianí ako takom, v ktorom je literárnosť a naratívnosť vytlačená v prospech sledu obrazov nabitom dynamikou emócií. Mafiánska zápletka je len zámienkou na rozohranie nostalgických a melancholických nálad s mierne depresívnym podtónom. Spôsob, akým Chomet dojemne a láskyplne mýtizuje, mytologizuje (tri jazzové veteránky revokujú v privátnej sfére čarodejnice zo Súboja titanov) a démonizuje New York je paralyzujúco odzbrojujúci. A o čom že to má všetko vlastne byť? Ak má nejaký film také jedinečné poetické kvality, ja jednoducho po zmysle nepátram. Asi kvôli presvedčeniu, že poézia je tým najväčším zmyslom skutočného umeleckého diela. Trio nepotrebuje žiadne 3D k tomu, aby pôsobilo "plasticky". V tejto súvislosti ma zaujíma názor šéfov štúdia Disney na budúcnosť 2D. (30.01.2006)

Ochutnávka tej najkarikaturistickej podobizne animovaného sveta, kde sa giga obezita občanov a vyrysované svalstvo cyklistov ľúbezne teperí za uznaním. Darí sa. Celoživotná trauma psíka z vlakov, babkin piskľavý tréningový kemp jej zanovitého ale vytrvalého syna ako aj lod "Liberty Bell" v XXXXL veľkosti spolu s agentmi hrbáčmi. Na slová úsporná krajinka zázrakov chrlí jednu absurditku za druhou, no chcete to tu riešiť? Zbytočné, "Trio z Belleville" predsa prichádza s iným (hravejším) poslaním, takže sa nešprajcujte a "alle alle"! (29.10.2009)

U žádného jiného snímku mi nikdy neutekly minuty tak rychle! Sledovat animovaný film nadaného režiséra Chometa, to pro mne byla fascinující přehlídka karikaturních výjevů. Olbřímí parníky, dlouhatánské nosy postav, spektakulární krajiny a domy... Neuvěřitelné! Opravdu, kdykoliv si na tento osmdesátiminutový zážitek v budoucnosti vzpomenu, tak je mi jasné, že si okamžitě vybavím to slůvko: karikatura. Originální je také minimum použitých dialogů, což prodchnulo snímek neopakovatelnou atmosférou, a výborná hudba. Ano, hudební vystoupení patří vedle výtvarného zpracování k těm největším plusům. A příběh? V jednoduchosti je krása! Mě se Trio z Belleville prostě moc líbilo, a těším se na další návštěvu: rozhodně jsem v tom městečku nebyl naposledy... (30.10.2009)

Zajímavý způsob, jak si nachytat žáby k večeři anebo opravit defekt za pomocí domácího (kulatého) mazlíčka. Tenhle film si bere na paškál všemožná gesta a klišé (plazící se číšník u mafiánského stolu, totálně neschopní pistolníci, mafiáni znázornění jako "hrany" a spousta dalších), působí na naše pocity bez zbytečných slov. Je to moc dobrá animovaná detektivka, kde si musíte hodně domýšlet a málo přemýšlet. Zvuk je na Oskara, moc se mi líbil také střih a práce s kamerou (výběr úhlů pro snímání), rovněž tak animace - především pohyby babičky a psa neměly chybu (a taky jak pořád štěkal na vlaky), v neposlední řadě i písničky. Velmi příjemné překvapení. (02.07.2008)

Ve svých komentářích týkajících se animované tvorby se často vyhraňuju proti převažující disneyovské tvorbě a americké grotesce pro jejich uniformitu, podbízivost a dominanci. Tady mám jedinečnou příležitost vidět naprostý protipól podobné produkce - a opět nejsem spokojený. V komentářích mých oblíbených uživatelů se objevují obdivné výrazy, jak je imaginace, snivost, poetika nebo kreativita a v zásadě souhlasím s tím, že se podobné přívlastky dají k Chometovu dílu přiřadit. Jenže Chomet ztroskotává v jedné velice důležité věci, a tou je příběh. Tohle by totiž vystačilo na půvabný kraťas, konec konců řadu podobných alternativních dílek např. z produkce Priita Paarna a mnohých dalších autorských tvůrců světové animace mám rád a často je sleduju. Na plochu celovečerního filmu je to ale moc utahané a proto únavné. Schází tomu umění zkratky, sevřenost a dynamika. Slavný tvůrce si prostě hraje a divák ho tak nějak nezajímá. Ano, má to velmi slušné hodnocení, které myslím souvisí právě s tím, jak moc tenhle film vybočuje z rámce současné světové produkce. Ty dvě hvězdičky jsou především za výbornou výtvarnou stránku a výše zmíněnou kreativitu, než za celkový dojem, který je vzhledem k výše napsanému opravdu mdlý, a otipuju ho na 40 %. (06.09.2011)