Trio z Belleville

Jak málo slov je potřeba, aby bylo vyřčeno vše a ne, že by toho bylo málo, ba naopak. Velice zajímavý, pro animovaný film navíc také dosti netypickým příběhem oplývací snímek a velmi osobitá, zvláštní, retro, ale stylová animace - to jsou faktory, jenž charakterizují tento film. A také vtip. Ono... lovit žáby granátem a parapletem, to se také hned tak nevidí. (03.11.2010)

Opravdu mimořádné nápady a nevšední pojetí postav. Tady bych dal 5 hvězdiček. Bohužel samotný příběh moc velkou sílu neměl a hodněkrát jsem se přistihl že přěmýšlim o něčem uplně jiném než abych sledoval děj na obrazovce. Tohle něco mezi 2-3 hvězdičkami. Jako celek i díky zdařilému provedení DVD hodnotím slabšími 4 hvězdičkami (26.05.2006)

Trio z Belleville je plné emotívnych obrazov a krásnych podobenstiev. Sylvain Chomet predstavuje svojského tvorcu na poli animácie a tento jeho prvý celovečerný film to potvrdzuje. Príbeh babičky, ktorá sa vyberie zachrániť svojho vnúčika pred zlými mafiánmi môže znieť banálne - ale v Chometovom prevedení sa jedná o veľmi citlivý príbeh. S neuveriteľnou ľahkosťou sa tu striedajú dramatické a temné pasáže s tými hravými a vtipnými. Postavičky majú svoje typické črty - predĺžený nos, veľké oči, výrazné zuby a tak si v mozaike rôznych ľudí môžte všimnúť rôzne typy a charaktery - až teda na Američanov, ktorý sú všade rovnaký. Krásna melancholická atmosféra podfarbená príjemnou hudbou a dokonalé prepracovaným prostredím robia s tohto filmu nezvyčajný zážitok. A to aj napriek faktu, že sa nejedná o typickú dramatizáciu príbehu a film je skôr pomalý a má v sebe veľa skrytých myšlienok - či už je to znázornenie pokroku, ktorý ničí všetko prirodzené a ženie svet do chaosu, alebo že láska a úcta a spomienky nám dávajú silu postupovať vpred. Je tu toho strašne veľa a je veľmi zábavné všetky odkazy a myšlienky čo ich len na svete je objavovať v tomto 80 minútovom snímku. Jeden z filmov, ktorý majú šancu stať sa skutočne nezabudnuteľnými. Absenciu dialógov schvaľujem. (09.03.2011)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)

Je ca. 21.00. Celkom podľa pravidiel surrealistickej "objektívnej náhody" náhodne zapadám po čerstvom zhliadnutí Tria z Belleville do istého slovenského baru zvaného príznačne Belleville - pardón - Manhattan. V jeho výklade ma víta socha Slobody (hoci nie taká obézna ako tá vo filme) a poltucet ca. 40 cm vysokých epoxidových jazzových hudobníkov. Hm... Vo filme sa muzicíruje prostredníctvom extrémne originálnych hudobných nástrojov, masáž tela je prevádzaná psychopatologickými technikami. Babička Souza (vďaka ktorej je Trio z Belleville geriatrickou obdobou Alice v krajine zázrakov) zďeľuje emocionálne hnutia píšťalkou, pri výbere obuvi uprednostňuje silne psychedelický štýl a z času načas produkuje dadaistické výtvarné diela s utilitárnym upotrebením (bicyklové koleso na Eiffelovej veži). Pes Bruno trpí chronickým stresom a následnými nočnými morami v najklasickejšom štýle talianskej metafyzickej maľby. Zdivočelá Chometova fantázia sa ako u Miyazakiho explozívne rozpína ďalej a jej triumfom je mnohovrstvová metafora v podobe premietacieho plátna rútiaceho sa ulicami. Trio z Belleville je ozajstný skvost, ktorý nestavia na príbehu, ale na dianí ako takom, v ktorom je literárnosť a naratívnosť vytlačená v prospech sledu obrazov nabitom dynamikou emócií. Mafiánska zápletka je len zámienkou na rozohranie nostalgických a melancholických nálad s mierne depresívnym podtónom. Spôsob, akým Chomet dojemne a láskyplne mýtizuje, mytologizuje (tri jazzové veteránky revokujú v privátnej sfére čarodejnice zo Súboja titanov) a démonizuje New York je paralyzujúco odzbrojujúci. A o čom že to má všetko vlastne byť? Ak má nejaký film také jedinečné poetické kvality, ja jednoducho po zmysle nepátram. Asi kvôli presvedčeniu, že poézia je tým najväčším zmyslom skutočného umeleckého diela. Trio nepotrebuje žiadne 3D k tomu, aby pôsobilo "plasticky". V tejto súvislosti ma zaujíma názor šéfov štúdia Disney na budúcnosť 2D. (30.01.2006)