Trio z Belleville

Skvělý animovaný film, který má podle mě hloubku, je inteligentní, pobaví i poučí, má skvělý styl, výbornou hudbu a strašnou spoustu originálních nápadů. Přestože se v něm skoro vůbec nemluví, měla jsem po jeho shlédnutí dojem, že jsem se dozvěděla mnohem víc, než z kterékoliv Disneyovky (a to mám Disneyovky ráda). A mimochodem - ty tři (čtyři) báby jsou naprosto neodolatelné. (09.11.2004)

Rozprávka? Dráma zo života, okorenená o slávny cyklistický závod a motív staroby? Podobenstvo o vzostupe a páde, ceste za úspechom a zašlej sláve zo symbolicky rastúcim Parížom a zástavbou, ktorá neberie konca a škrtí obyvateľov predmestí? Viacvrstevnatá satira modernej (nielen) francúzskej spoločnosti? Muzikál, resp. hudobný film? Pravoverná gangsterka? Číra cinefília, ktorá cituje a odkazuje, kde sa dá? Alebo snáď všetko dohromady? Odpoviem za vás - posledná možnosť je tá správna. Rozplývanie sa nad Chometovým umením skĺbiť neskĺbiteľné a vytvoriť tak dômyselne komplexný vzorec pokrivenej reflexie reality, to už urobili iní. Mne len zostáva povedať, že sa moje chorobné chronické pritakanie s týmto šibalským kúskom s pompou vracia na scénu. Nebudem to už predlžovať. 100% (14.08.2014)

Ochutnávka tej najkarikaturistickej podobizne animovaného sveta, kde sa giga obezita občanov a vyrysované svalstvo cyklistov ľúbezne teperí za uznaním. Darí sa. Celoživotná trauma psíka z vlakov, babkin piskľavý tréningový kemp jej zanovitého ale vytrvalého syna ako aj lod "Liberty Bell" v XXXXL veľkosti spolu s agentmi hrbáčmi. Na slová úsporná krajinka zázrakov chrlí jednu absurditku za druhou, no chcete to tu riešiť? Zbytočné, "Trio z Belleville" predsa prichádza s iným (hravejším) poslaním, takže sa nešprajcujte a "alle alle"! (29.10.2009)

Chomet jede. Téměř z každé scény chrlí geniální nápady. Jeho kreslířský styl a animace jsou unikátní a nádherné. Například to, jak vykreslil lodě, či jak rozanimoval obézního psa, babičku, to se prostě jen tak nevidí. Belleville je vlastně zpardovaná Amerika. Takhle se do toho mohl položit jedině frantík a nutno podotknout, že se mu to velmi velmi podařilo. (29.11.2004)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)