Love Story

Kultovní romantické drama, které nestárne ani po padesáti letech. Konečně jsem se k němu dostal a patřičně si jej vychutnal, jakož i jednu z nejkrásnějších filmových melodií, kterou si pouštím i při psaní tohoto komentáře. Musím zase vyrukovat s astrologií jako správný blázen do znamení. Ta obrovská chemie, jež lze mezi Olieverem a Jennifer cítit z každé společné scény, vyplývá z toho, že oba herci jsou narozeni ve znamení Berana a které jiné znamení dokáže tak vroucně, bezmezně, šíleně a divoce milovat, než Beran :-D Tím raději končím, protože to má i své odvrácené stránky... Krásný film, jenž si zaslouží své místo na piedestalu romantických příběhů. (02.03.2021)

Úvodní spoiler mi připadal jako krok vedle. Po shlédnutí jsem byl za něj vděčný, neboť jsem ho chápal jako diváckou přípravu na jasný a tragický závěr. Jak říkal profesor Sean v Good Will Hunting. "Poznáš co je ztráta jen tehdy, když máš někoho raději, než sám sebe." Bez klišé, patosu a s autentickým vyobrazením životních cílů a rodinných hodnot. Brutálně dojemná záležitost s fantastickým výkonem hlavního dua. (26.08.2020)

Ja mám trochu problém s filmami, kde postavy nedodržujú prírodné zákonitosti a počas sneženia chodia oblečení ako na jar a korčulujú sa vo svetri, v ktorom potom sedia na čokoláde. Nechcem spoilerovať, ale je otázne, kto tu mal potom ochorieť. Love story nie je len milostným príbehom ústrednej dvojice, je to aj milostný príbeh otca a syna, ktorému sa paradoxne otvorí cesta až za dramatických okolností, ktoré pozná až divák, ktorý film videl. Pretože "lásku netreba ospravedlňovať". Je obdivuhodné, že sa dá takýto príbeh natočiť takto "normálne", že film dozrieva v divákovi ešte aj po jeho dopozeraní a že si spomenie napríklad na detaily typu malý uterák v zábere s nápisom láska pri manželskej hádke, pretože aj o tom v neposlednej rade láska je. No a ústredná melódia, k tej asi veľa dodávať netreba. (30.03.2013)

Tato romance je udělaná vskutku pečlivě a s láskou. Je to líbezné, poklidné, harmonické. A snad právě v tom je největší slabina filmu. Nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ta nejzásadnější je známa již od úplného počátku a ostatně nakonec i ta plyne celkem poklidně a smířlivě. A vše, co je mezi tím, lze nazvat jako nalezení ideálu, respektive přesněji řečeno, jakési představě o ideálu. Neboť i v tomto případě alespoň jeden musí ustoupit ze svého původního plánu a představ o běhu dalšího života. Ale koneckonců po čem drtivá většina lidí prahne ze všeho nejvíce? Po harmonickém partnerském svazku, který vám dává sílu a smysl do života. Je to ideál, kterého není snadné dosáhnout. A tak se zde rozvíjí jeden sladký a šťastný partnerský vztah, plný pochopení, podpory a ladu. On, Oliver Barrett IV (hezounek Ryan O'Neal), pochází z elitářských kruhů prominentních boháčů. Ani vztah mezi ním a jeho otcem nevidím jako vyhrocený a plný nedorozumění a svárů, ale jako umanutou snahu syna vyčlenit se z očekávané dráhy jeho původu za každou cenu. Ve své podstatě není ani jeho cíl odlišný, spíše se nedokáže vyrovnat s tlakem, který na sebe z větší míry vytváří sám. A když už si něco vloží do hlavy, musí to uskutečnit všem navzdory. A tak vše směřuje ke spokojenému a finančně nezávislému životu, ke kterému by se dobral, i kdyby se nepokoušel vyhranit se ze stínu svého otce. Ona, Jenny Cavalleri (půvabná Ali MacGraw), pochází ze skromnějších poměrů, ale rozhodně ne z chudých. Má talent a ctižádost, kterou odkládá, když potká muže svého života. Z dalších rolí už je nutné zmínit pouze oba otce. Phil Cavalleri (John Marley) je milující a obětavý. Oliver Barrett III (Ray Milland) je také milující otec, ale tak obtížně hledá cestu ke svému zatvrzelému synovi. A tak vše ve své harmonii spěje ke svému předepsanému konci, kdy mohou mnozí utírat slzičky z tváří. A zůstává jen ta hudba. A lehce patetický slogan o tom, co znamená opravdová láska, ve které se nemusí žádat o odpuštění. (22.05.2016)

Velice rád se nechám dojmout. No a film s názvem Love Story - to bych přece nemohl propásnout! Avšak studená sprška hned zpočátku v podobě škrobeného a šablonovitého přístupu mé prvotní nadšení uvedla rychle do patřičných mezí. Vůbec se mě to po emocionální stránce nedotklo, vlastně je to celé takové... chladné. Naproti tomu tu je fantastická hudba, dobré herecké výkony, některé scény jsou doslova ikonické a vůbec idea celkově stojí za pozornost. Ale proč je to proboha celé tak toporné?! Vlastně jsem to možná propásnout mohl... (29.10.2011)