Na souši

cože?? tohle je z poloviny 20. století? připadá mi to jako nějaký němý edisonovský pokus z prvopočátků filmu... nechápu zdejší vysoká hodnocení... pro mě asi nejnudnějších 15 minut od shlédnutí Posledních plavek... dobrá, snad za ten nápad dvou dějových linií, nebo za těch pár zajímavých záběrů Mayiného dekoltu dávám 10%... k vidění zde: At Land (27.03.2008)

Každý máme víc než jednu identitu, většinou si ale snažíme udržet jen tu jednu (..) Další snová halucinace pod taktovkou neuvěřitelně nadaného dua Deren/Hackenschmied. Je to zase jako kdyby se člověku něco zdálo a on vlastně nevěděl pořádně co, jen by se mu v mysli míhala spousta vizuálních vjemů, které by ho čímsi záhadným a fascinujícím vtahovaly do sebe. Škoda jen, že ve filmu není hudba, dodala by tomu ještě větší hloubku. (19.04.2013)

Nebyl to pro mě takový nášleh jako Meshes of the Afternoon, ale pořád je to úžasně funkční, a to i bez hudby. Čím to sakra je? Podobné hrátky s prostorem nejsou nic nového, samotný vizuál by se mnou tolik neudělal, o příběh evidentně nejde. Provokuje mě to, děsí mě to. A to se mi líbí. (23.03.2008)

Je příjemné vidět, že Max von Sydow nebyl prvním, kdo hrál šachy na pusté pláži :) Druhý film Mayi Deren bohužel už není tak sevřený jako ten Meshes of the Afternoon. Ke konci má silnější momenty, v nichž prosvitne na povrch i sociální kritika, ale celku chybí pevnější struktura a formální vymazlenost, jakou měla režisérčina prvotina. A hudební doprovod by určitě prospěl. Nevím, proč ve filmu hraje John Cage namísto toho, aby složil nějaký psychedelický podkres... (25.01.2010)

Ideu tohoto hypnotického dílka skvěle vystihují slova Otokara Březiny: "Žena je zemi přizpůsobena dokonaleji než muž. Žije více ve shodě s ní. Má mužské elementy i fyziologicky. Muž je nedokonale vyvinutá žena, a směřuje proto vždy mimo zemi. A v tom je základ boje mezi mužem a ženou vyššího typu. Jsou zajatci jeden druhého a vzájemně se omezují. Každý z nich chce druhého stáhnouti do svého světa." (26.05.2010)