Elektronikove dobrodružstvá

Matně si vzpomínám na tohohle bláznivého kudrnatého šotka Elektronka původem snad Robota který se chtěl stát člověkem ale i na rošťáka Serjožku jeho dvojče..Bylo to celé nějaké bláznivé, pořád ho někdo honil atd. Víc už si bohužel nevybavím. V té době (bylo mi devět) se mě to ale moc líbilo, bylo to zajímavé a napínavé klučičí dobrodruství a sledoval jsem to s celou rodinou, tuším že se psal rok 1988 kdy to uvedla ČST od té doby to už snad nikde neběželo. V mé paměti se však daleko více usadil třeba později americký snímek "D.A.R.Y.L" (r. 85) a nebo náš film "Kam skáče ranní ptáče" (r. 86)..Z nostalgie za 3*. (05.12.2008)

Voloďa a Jura Torsujevové coby Sergej Syroježkin a jeho robotí dvojník Elektronek. Původní předloha Jevgenije Veltisova "Chlapec z kufru" se od filmu příliš neliší, ale dočkala se i dvou pokračování - sovětský miniseriál nikoliv (alespoň pokud vím). Příběh je silně nesený dobou - chlapec se chce jenom flákat a užívat si, zatímco Elektronek za něj "maká". Veselý bohém Serjoža brzy zjistí, že bez kamarádů ho flákání nebaví a tak vyjde podvod najevo. Jenže uvědomělí pionýři již nechtějí se Serjožou kamarádit, mají raději Elektronka, který je hodný, poslušný, pilný - prostě idální sovětský pionýr. No má to samozřejmě klasický sovětský happyend s prozřením a návratem na správnou cestu:-) Na druhou stranu seriál má i své klady - je poměrně akční, pro celou rodinu, slušná hudba a v podstatě není o nic pitomější než současné americké filmy pro mládež:-) (04.12.2011)

Sovietsky seriál o roboťom chlapcovi objavujúcom ľudský svet som videl kedysi dávno v slovenčine a po viac ako troch desaťročiach som si ho zopakoval v ruštine. A vôbec ma nesklamal, obsahuje totiž všetko, čo od podobného počinu očakávam. Rôznorodý mládežnícky kolektív, počas vyučovania navlečený v pionierskych uniformách, v ukážkovo vybavenej a mramorom obloženej socialistickej škole s možnosťou rozvoja všetkých možných záujmov. Zaujímavý príbeh, chytľavé popevky aj trochu poučenia. Nechýbajú tu samozrejme zločinecké úklady, aj keď kriminálnici sú skôr komické prvky, miestami dokonca s čiernymi škraboškami. Z mojej strany spokojnosť, viac v komentároch k jednotlivým častiam. 1. "Ja chaču stať čelavjekom! Što že zdes nevazmožnovo?!" Elektronický pinokio profesora Gromova má dosť izolácie a utečie do sveta, aby sa stal človekom. Jeho fyzická podoba bola bez kopyrajtu prevzatá od reálneho chlapca Serjožkina, s ktorým sa náš android náhodne postretne a ten obratom začne využívať jeho fyzické aj duševné prednosti aj túžbu po vzdelaní a socializácii k vlastnému prospechu, čiže ho pošle do školy namiesto seba. Nie je ale sám s interesom o umelého maľčika, profesor s kolegyňou z odstupu sledujú dianie ako vedecký experiment a zálusk naňho majú aj gangstri prostredníctvom špióna/motorkára. Pomedzi to zopár pesničiek. Zatiaľ dobré, miestami mi to trochu pripomína detskú sci-fi klasiku Kam doskáče ranní ptáče. Prasácka poznámka: Sovietske pubertiačky nosia minisukne ale nie podprsenky, aj keď už majú najvyšší čas začať. **** 2. "Ja vaša ašibka, prafesor!" Serjožkina prestane baviť ničnerobenie a záškoláctvo, zapojí sa znovu do vzdelávacieho procesu, avšak zisťuje, že pokračovať v Elektronikových šľapajách nie je v ľudských silách. Behom pár dní sa totižto v androidovom zastúpení stal nádejným športovcom, matematikom, spevákom aj maliarom a získal nezaslúženú úctu kantorov aj spolužiakov. Na vedľajšiu koľaj odstavený Elektronik sa zatiaľ potuluje po parkoch a hračkárstvach a činí zázraky. Nakoniec dôjde k zmiereniu prirodzeného a umelého prostredníctvom hokeja a psa a po trochu otravnej oslavnej óde na štvornožca pokazí happyend motorizovaný kriminálny element. **** 3. "U každovo čelavjeka jesť knopka!" Elektronika sa zmocnia gangstri a využijúc jeho naivity, zneužijú ho k vlastnému obohateniu sa o nesmierne kultúrne hodnoty. Od radosti si dokonca strihnú muzikálové číslo. V škole medzitým vyjde najavo pravda o malom robotovi a rieši sa na rodičovskom združení. Nakoniec je ale aj tak happyend so zborovým spevom. **** (29.01.2024)

Ve vzpomínkách zůstal jen kudrnatý blonďák, robot, který chtěl být obyčejným klukem a za své dvojče podle kterého byl vyroben (Syroježkin) chodil například do školy (a strašně rád). Pamatuji, že Syroježkin byl docela grázl. Jeden díl byl o hokeji, to mě tenkrát strašně bavilo a víc už si nevzpomínám. (02.08.2011)

Těžko říci, jak bych hodnotil dnes. Na druhou stranu, sovětským autorům se nikdy nedala upřít pěkná dávka fantazie (třeba zbožňuji ruské autory sci-fi literatury), tak doufám, že by se nedostavilo zklamání. Vlastně jsem ten seriál neviděl celý, ale i tak mi v paměti utkvělo pár vtípků, poměrně akční provedení a samozřejmě pro ruský film nezbytné davové scény s mohutnými písňovými sbory. Určitou davovost a chaotičnost mají Rusové rádi (je totiž vlastní i těm režisérům, kteří se raději rozhodli realizovat za hranicemi). Sověti měli tvorbu pro děti celkem zmáklou už od dob Arkádije Gajdara a já jsem ji bez ohledu na politiku ochoten ještě dnes ocenit. (31.03.2012)