Tichý Don I.

Časy v ktorých sa prešlo ku Chruščovovi od Stalina sa ešte za veľmi slobodné považovať nemohli, napríklad v Maďarsku by o tom vedeli rozprávať, no isté uvoľnenie tu bolo, čo umožnilo vznik aj tomuto dielu. Je to krásne dielo, čo sa týka zobrazenia medziľudských vzťahov vo svojej dobe, čo sa týka zmeny režimu v pokračovaniach a určitých povinností a tradícií, ktoré vtedy boli, v podstate života roľníkov ako takého, často krutého, ťažkého, no ktorý vedela čistá láska a úprimné priateľstvo zlepšiť. Film je celkom pestrý a som rád, že sa jedná o celkom podarené farebné dielo. Hudobne je to ako z nejakej antickej tragédie, herecké výkony podľa mňa dosť neohrabané, naivné, ale v skutočnosti sa ľudia tak často správali a mnohí aj správajú, takže idealizovať si to by bol nezmysel aj keď na druhú stranu aj toto malo svoje čaro. Vojnu podľa mňa len načrtli, tá je hlavne v druhom diely. Ono je to skoro ako Vojna a mier, akurát prvý diel je mier, druhý je vojna a tretí je mix. Príbeh sa mi zapáčil až na druhé pozretie, vďaka čomu si veľmi vážim ako Šolochova, tak aj Gerasimova a ľudí, čo a na tom podieľali. (04.12.2013)

Právě jsem dočetl kompletní román a byl jsem hodně zvědav na tuto filmovou verzi. Tento první díl obsahuje první tři části románu (částí je celkem osm). Je zde vše podstatné, chybí například úplný úvod, kdy si otec Pantěleje - Prokofij -  přivede domů z války ženu Turkyni. Obyvatelé chutoru ji mají za čarodějnici. Starý Pantělej a synové Grigorij a Petro tak mají v sobě tureckou krev. Žasl jsem, že představitelka Aksiňji vypadá opravdu jako na kresbách, které jsou ve vydání, které jsem četl. Celkově se jedná o povedený snímek. (14.07.2021)

Sergej Gerasimov vždy túžil sfilmovať nesmrteľné epické dielo Michaila Šolochova a podarilo sa mu to až po Stalinovej smrti, keď sa trochu uvoľnila spoločenská klíma. Štvordielnu románovú epopej zhutnil do troch filmov a napriek rozsiahleho materiálu sa u podarilo vytvoriť konzistentnú podobu hodnú diváckeho záujmu. Dlho som chcel vidieť tieto snímky, lebo otvoreným spôsobom rozprávali o osudoch ľudí „z druhej strany“, to znamená o bielogvardejcoch... Dej prvého príbehu je zasadený do polí a stepí povodia rieky Don a na osudoch mladého Grigorija Melechova ( Pyotr Glebov ) spoznávame neľahký život kozákov zasiahnutých dejinnými udalosťami v predrevolučnom Rusku. Jeho horúci vzťah k Aksinji je narušený povinnosťou vziať si Natáliu... Režisér dáva do popredia práve osobné vzťahy protagonistov, ktorým spoločenské udalosti kladú veľké skúšky, a tým je príbeh oveľa ľudskejší, než na aké sme zvyknutí pri sovietskej tvorbe. (29.03.2013)

Soudě podle vlivu i kvality vlastní autorské tvorby patřil Sergěj Gerasimov, mj. učitel otce a dcery, Sergěje a Natálie Bondarčukových, ke špičkovým a normotvorným osobnostem sovětskoruské kinematografie hraného filmu. Gerasimovova – a pochopitelně i Šolochovova literární předloha - rozměrná kozácká sága, jakoby zdálky inspirovaná podobnými filmovými plátny Ejzenštejnovými či Olivierovými, však naznačuje cosi jiného: značný odstup od oficiálního podání sovětskoruské historie vztahujícího se k pohnutým dějinám tragické občanské války na území jižního Ruska. Kozácké kraje, které se historicky zformovaly nejpozději na přelomu XVI. a XVII. století v hraničních oblastech jihovýchodního polskolitevského soustátí, sílícího moskevského ruského carství a krymského chanátu, si i po ovládnutí této rozsáhlé oblasti petrohradským carstvím během vlády Jekatěriny II. Veliké (1762-1796) podržely až do konce vlády romanovovské dynastie osobitý ráz, který ještě posílila krátká stolypinská éra (1906-1911) do zárodečné podoby osobitého ruského farmářství. Jen tak lze pochopit a docítit kontext rozporuplné tragické lásky Grigorije Melichova a krásné Axiňji, skvěle ztělesněné tehdy začínající Jelenou Bystrickou. Počáteční idyla posledních předválečných měsíců carského Ruska postupně graduje přes dramatické děje první světové války, obě ruské revoluce roku 1917 až do krvavé občanské války, během níž se na jihoruské scéně střídají nejrůznější politické garnitury rudého i bílého hnutí. To všecko Gerasimov pro někoho s až přílišnou pokorou před monumentální literární předlohou Michaila Šolochova, ruského spisovatele s kozáckými kořeny, převádí důsledně a zdařile do filmové podoby. Závěr trilogie, kdy se zničený, zesláblý, vyčerpaný Melichov, který se vrací do rodné vsi, aby našel poslední naději svého života v malém synkovi, je s vědomím toho, co mělo následovat ve třicátých až padesátých letech minulého století, snad ještě tragičtější než vlastní obsah epopeje. Poznání, že ani v době vrcholících ždanovovských deformací ruské kultury neztratilo umění největší evropské země zcela kontakt se svými světově proslulými předchůdci, je povzbudivé i dnes, půlstoletí poté. (08.11.2010)

Atmosfera predvojnoveho Ruska pred I. svetovou vojnou bola vykreslena velmi dobre. Skoda, ze sa film tocil v pohnutych 50. rokoch, vtedy bol socialisticky realizmus oficialnou ideologiou nielen v umeni, ale aj vo filme. A ak chcel rejza Gerasimov mat uspech, musel film natocit tak, aby vyhovoval vladnucej KSSZ. A hlavne nesmel ukazat nic, co by vladnucich sudruhov poburil /rozlucte sa s dvoma hladomormi v ZSSR 1921 a 1932 - 33, realnym vykreslenim Kronstatskeho povstania, udalosti v Tambove 1930 atd atd atd/. A rozhodne sa nesmie spomenut Gulag a suostrovie Solovki, co sa tam dialo. Preto je to s odstupom casu len zrucne natocene, ale rozhodne nie nadcasove. 58 % (07.06.2016)