Kill Bill 2

Kill Bill: Vol. 2 se zdá být úplně jiným filmem než jeho první část, nejen že na sebe nenavazují, ale také se soustředí každý na jinou rovinu příběhu a ukazují nám charaktery postav tak jak je neznáme, což naštěstí díky nechronologickému seskupení filmu nijak neškodí. Černá Mamba pokračuje ve své pouti za pomstou, ale tentokrát nás nečeká krvavá řež, ale mnohem prokreslenější příbeh s tučnější dějovou linkou, dozvíme se mnohem více z Nevěstiny minulosti a hlavně se seznámíme s postavou, jejiž tvář nám byla v původní části přísně tajena, Billem. Je zvláštní, že čím více toho o jednotlivých postavách víme, tím více nás Quentin Tarantino, jenž tentokrát vsadil spíše na douhé dialogy a svůj oblíbený humor, překvapuje. V ten moment, kdy se zdá, že je dobojováno si nelze povšimnout, že ještě nenadešel čas na konec příběhu, ale režisér jej jinak nenatahuje, naopak nechává film žít svůj vlastní život a úrvky z něj nám předkládá, přičemž nezapomíná vytahovat esa z rukávu a dokazovat nám, že co se koncem zdá být jím rozhodně není. Mamba totiž dokončí svou pomstu až když dořeší své vnitřní problémy a je osvobozena, její život pak začne dávat smysl a my pochopíme, jak blízká si je v současnosti a minulosti a zároveň začne dávat smysl i její dlouhá cesta, jenž se na konci může někomu zdát přehnaná a nedůležitá, jen jako linka, díky které režisér vyprávěl příběh a nakonec ji nechal zaniknout, protože se stejně ukázala jako věc, které Mamba nakonec lituje, protože putovala z důvodu, který nebyl opodstatněný - což ovšem sama neví - i když jeho část nejspíše ano, a někomu jako nejpodstatnější část příběhu, jež na konci buď vyvrcholí nebo padá spolu s ním. Ať příběh pochopil jakkoli, jistě dokázal ocenit režisérovu zručnost a rozhodně nezalitoval času který s Nevěstou ztrávil, protože rozhodně nebyl promrhaný. (06.01.2006)

Quentin Tarantino je bez veškerej debaty jeden z najoriginálnejších, najtalentovanejších a najkreatívnejších filmových režisérov v rámci novodobej americkej kinematografie. Jeho tvorba má punc perfekcionalizmu a geniality. Jeho filmy by sa mali premietať na všetkých školách, kde sa študuje filmárčina. Čo titul, to filmárske orgie plné diváckych orgazmov. Ja osobne považujem za jeho režisérsky vrchol dvojdielnu retro kung-fu akčnú jazdu "Kill Bill". Zrealizoval ju v rokoch 2003 a 2004. Môžem to pozerať stále dokola a nikdy sa mi to nezunuje. Príbeh o bezkompromisnej, krutej pomste naservírovaný pánom Tarantinom je proste dokonalý. "Kill Bill: Vol. 2". ***** (22.10.2020)

Myslím, že druhý díl je o trošku slabší, i když i on obsahuje množství výživných scén. Hodně zajímavá je rozdílnost obou filmů. Odlišné je na nich asi úplně vše. Zatímco první díl byl poctou spíše japonským samurajům a tekly v něm hektolitry krve. Druhý (pocta kung-fu) díl sází spíše na dlouhé dialogy a stylizací občas připomíná western. Koneckonců Rodriguezova hudba tento fakt jenom podtrhuje. Nicméně je potřeba brát oba filmy jako jeden celek, protože Kill Bill 1 bez Kill Bill 2 nedává smysl a naopak. Příběh si vystačí jen s jednou bojovou scénou, ta ale stojí za to! Souboj s Elle Driver v karavanu bude nezapomenutelný i po letech. 80% (05.02.2013)

Až nedávno jsem zjistil, že jsem asi jediný na světě, kdo si nejenže nemyslí, že jsou oba filmy stejně dobré (což by z principu odpovídalo, když byl uměle rozdělen Miramaxem, povinně pustit Whole Bloody Affair nebo jinou fanouškovskou verzi), ale že druhá část je mnohem lepší (a jednička nestojí vůbec za nic, ideálně). Pro mě je prostě dvojka zásadně horší film a nejspíš to bude kvůli zasazenému prostředí (Japonsko X Nové Mexiko, c´mon)...a taky je tu méně akce. A to přesto, že se v první části samotný Carradine zjeví jen v siluetě a vynikající (naposled) Uma Thurman vybíjí pouze jeho vražednou bandu. Protože když už se tady konečně objeví, tempo hrozně zvolní a není to prostě tak našlapané. Absolutně nemůžu pochopit, že se tak rozcházím s názorem lidí, co stihli Kill Billa v kině, ale už to tak bude. Nechť mi napíše ten, kdo to má stejně...uděláme opozici. (01.05.2018)

Zatímco první díl byl exhibicí Tarantina jako režiséra, tak zde se konečně dostává ke slovu příběh. Uma se nemusí ohánět svým (ne)mocným kung-fu, takže již nevypadá jak oživlé pádlo, ale hlavně se nám Quentin poněkud "poSergioLeonovatěl". Což snímku (i Tarantinovi) jen a pouze prospělo. Hodně moc prospělo. ♫ Hodnocení písničkového OST: 4/5 (13.08.2006)