Hnüs

O co lepší je bezstarostná našlapaná úvodní polovina "fuck life, fuck us, fuck everybody", o to horší je sentimentální druhá, kdy nastává jakože krutá srážka s realitou života na dluh. Dokud má jackassácký Tremaine točit nevázané eskapády prolamující čtvrtou stěnu v alkoholickém drogovém sexuálním rauši, tak to energicky šlape jedna báseň. Jakmile má v útržcích pokrýt s vážnou tváří (a pod producentským přísným okem kapely samotné) bezmála dekádu osobních tragédií bez jasného cíle nad rámec "dieselovské rodiny", tak se mu to rozpadá pod rukama. Což je škoda, protože zpočátku to šlape neskutečně dobře. Každopádně hned několik scén (především "den na turné" a opalovačka s Ozzákem) má na rozdíl od filmu samotného parametry nezapomenutelnosti, kdy za deset dvacet let budete vzpomínat, ty vole, taková ta scéna, co si ji živě vybavuju, z jakého jen je filmu? (08.10.2020)

Krátký komentář: Doufám, že si tenhhle snímek udrží na csfd svůj vysoký průměr. Na to, že to nedělali kdovíjací fachmajstři, je to dost slušný rokenrolový film s několika nezapomenutelnými momenty a více než dobrou muzikou. (- - - -) Dlouhý komentář: Čekal jsem to mnohem horší. Herci sice připomínají skutečné Mötley Crüe jen vzdáleně (přesněji řečeno, Tommy Lee a Mick Mars jsou typově hodně OK, ale Vince Neil je spíš Brian Connolly ze Sweet a Nikki Sixx je učiněná katastrofa), paruky jsou strašné (hlavně ta Sixxova), ale výsledek je pomalu zázrak. První třetina filmu šlape přímo skvěle. Pak to začíná trochu slábnout a závěrečná část je až rozpačitá... No, vlastně přesně jako tvorba kapely. (První album je nejlepší, to si pište!) Ale rozhodně to má své momenty (scény ze zkušebny, vymýšlení názvu, první koncert, setkání s Ozzym, atd). Bál jsem se, že to bude druhá Bohemian Rhapsody, ale tu naštěstí připomíná jenom závěr. Takže... Celkově je to lepší než Bohemian Rhapsody (v první půlhodině dokonce asi tak desetkrát). A je to lepší, než bych od podobného, kapelou řízeného projektu, čekal. (Mötley Crüe dnes už možná nejsou tak šílení jako zamlada, ale z nějaké větší soudnosti, nebo snad dokonce moudrosti, bych je určitě neobviňoval.) Ke konci to upadá až do průhledné, nedůvěryhodné sentimentality, ale pořád je to lepší (a určitě víc dirty) než... vy víte co. A hlavně to tady konečně (!) snad aspoň trochu zpropaguje jednu Čechy vždy tak důsledně ignorovanou kapelu a jeden v tuzemsku vždy tak urputně odmítaný rockový žánr. PS: Rád jsem si v jednom z komentářů zase přečetl (v minulosti tolikrát slyšený a stále dokola omílaný) názor o "metalu pro bukvice". Tě pic, kámo, já jsem bukvice největší. :-) Fanoušek Mötley (a všeho možného dalšího glamu) od června 1985! PS po půl roce: Moje naděje, že by snad tento film mohl něco málo změnit, se samozřejmě nenaplnily. Co naplat. Češi nikdy nerozuměli rock 'n' rollu. Dechovka, techno, hip hop, opera a thrash metal, to jo. Ale rock 'n' roll?? PS po pár letech: Zvyšuju na pět. Funkčnější rokenrolový film stejně široko daleko jen tak nenajdete. (29.03.2019)

Hudbu Mötley Crüe neposlouchám, ani vlastně není ničím zvláštní, stejně tak glam rock/metal šel mimo mě. Nicméně jestli se něčemu říká "sex, drogy a rock'n'roll (a Jack)", pak je to právě tenhle film a vůbec kariéra těchto šílenců. Jak bylo řečeno na začátku filmu: "My nebudeme jen hrát jako ostatní kapely, my lidem dáme pořádnou show!" A to se taky stalo. Nebýt toho, troufám si říct, že by byli jen další kapela v řadě. Pravdou je, že film má největší grády hlavně ve své první půlce a vyvrcholí POV ukázkou, jak vypadal běžnej den na turné takové rockové hvězdy! :D Pak to trochu upadá, celkem se to uklidní, ale vlastně to má asi logiku, oni se kluci s věkem taky už umírnili. Já jsem se bavil, bylo to trhlý, šílený, vtipný a občas i dramatický, kapela umí sama sebe brát s nadhledem, což je důležitý. P.S.: Krátká vsuvka, jak se M.C. potkali s Ozzym, je druhým vrcholem filmu! (27.03.2019)

Slogan sex drogy a rocknroll nikdy nesedl žádné jiné kapele tak moc, jako právě Mötley Crüe. Je tedy více než zřejmé, že snímek pojednávající o jejich vzestupu, tvrdé muzice a životnímu stylu bude právě v tomto duchu. První polovinu snímku The Dirt tomu tak i skutečně je. Tato část je divoká, bez zbytečných zákrut a má i to správné vysokooktanové tempo, díky němuž Vám dojde, jak šílený život tato kapela vedla. Za zmínku zde rovněž stojí i skvěle nasnímané koncerty a výběr ústředních herců, což výsledný dojem ještě více umocňuje. Je ale vážně velká škoda, že druhá polovina snímku se zvrhne v šablonovitou podívanou o nápravě a cestou za střízlivostí. Jistě, v knize tato část zřejmě nebude tak rušivá, nicméně ve filmu působí vážně hodně uměle a nepatřičně. Kéž by tvůrci snímku tuto část vypustili a věnovali celý počin divokému stylu a tvrdé muzice jako v polovině první. Výsledný produkt by pak určitě vypadal daleko lépe. Ale i přes tento "nedostatek" se jedná o skvělý hudební film, který fanoušky kapely i úplné laiky vtáhne a už nepustí. Skvělá práce! (Netflix) „We wanna knock people on their asses and we gotta give them a show. I'm talking like on stage or in clubs. The fans, they're dying for some anarchy. So let's give it to them.“ (29.08.2020)

Své velkolepé biografie se dočkali i Mötley Crüe. A stejně jako kapela má tenhle film největší šťávu v momentech, kdy dochází na sex, drogy a rock'n'roll. Jakmile ovšem dojde na lámání chleba, The Dirt se nemůže zbavit pocitu umělosti, vykonstruovanosti a zbytečné přímočarosti. Pro fanoušky asi povinnost, pro ostatní jen trochu ostřejší verze klasického rockového portrétu z ranku jako třeba The Runaways. (29.03.2019)