Hnüs

Ano. Jak zde správně poznamenal největší bukanýr Pan Apač, hudba všech těch glamrokových transek je dobrá leda tak do gejklubů jako kulisa k zasněným pohledům do kakaových očí při mlsném usrkávání banánového daiquiri. A obzvláště tihle naprosto hudebně nenápadití a bezvýrazní Matláci, na rozdíl od tehdejší inventivní konkurence, například Džonboviho, Skidrou, Érosmisů či Gansů, balastní kolovrátková homopartička vymatlaných trapáků bez jediného pořádného hitu, která se proflákla akorát tím, že chlastala, fetovala a dělala bordel, což zaujalo i v branži müslitele z největších - Ozyho, jenž jim na to konto podal pomocnou učebnici astrofyziky. To hovadění jim ovšem šlo náramně, a tak si jako narkogeronti uplácali o svých prasotrampotách veskrze zábavný filmík, kde se naprudko a bez příkras pochlubili, jací to bývali (a s největší pravděpodobností pořád jsou) hloupí a slizcí čuráci. A ano 2. Jak zde správně poznamenává každý druhý gej, ultrapokrytecký pan Květen se u toho může třísknout do hlavy a poučit, jak dokonale by okořenilo jeho sterilní báchorku o bezkonfliktních správňácích pár záběrů na Bulsaru s pérem v prdeli a rypákem v kokainu. (17.04.2019)

Film je založen na autobiografickém bestseleru od špatných chlapců Mötley Crüe. Příběh o pohádkovém úspěchu kapely z ulice na mezinárodní slávu. Myslím že film má nulovou atmosféru , film je odbytý a uspěchaný a skupině vznáší oslavný hod. Když ale Mötley Crüe začnou hrát, což není moc časté, je to jiná káva. Fanoušci skupiny si klidně dvě hvězdy přidají. Já byl jednou myslím na koncertu v Praze. (01.07.2019)

To se takhle sejdou notorický děvkař, romantický násilník, feťák, co nezná míru a jeden světec s lahví vodky, aby založili kapelu, jejíž sláva popravdě vyvěrá z neustálých výstřelků a skandálu, než že by byli tak hudebně talentovaní. Je to cirkusová šou čtveřice dacanů, která navíc úplně vynechává ty nejhorší excesy (co Pamela?). SHRNUTÍ: Po shlédnutí jsem si jistá, že Ozzy toho netopýra sežral schválně. (17.05.2024)

O co lepší je bezstarostná našlapaná úvodní polovina "fuck life, fuck us, fuck everybody", o to horší je sentimentální druhá, kdy nastává jakože krutá srážka s realitou života na dluh. Dokud má jackassácký Tremaine točit nevázané eskapády prolamující čtvrtou stěnu v alkoholickém drogovém sexuálním rauši, tak to energicky šlape jedna báseň. Jakmile má v útržcích pokrýt s vážnou tváří (a pod producentským přísným okem kapely samotné) bezmála dekádu osobních tragédií bez jasného cíle nad rámec "dieselovské rodiny", tak se mu to rozpadá pod rukama. Což je škoda, protože zpočátku to šlape neskutečně dobře. Každopádně hned několik scén (především "den na turné" a opalovačka s Ozzákem) má na rozdíl od filmu samotného parametry nezapomenutelnosti, kdy za deset dvacet let budete vzpomínat, ty vole, taková ta scéna, co si ji živě vybavuju, z jakého jen je filmu? (08.10.2020)

Jojo, byla to jízda. Tahle partička sice nikdy nebyla moje srdcovka, jsou to spíš magoři než metaláci (co vím, tak Motley Crue nemají ani jedinou hezkou písničku, což je u hudební skupiny, co prodala přes 40 milionů alb poněkud chucpe), ale osmdesátky jsou tam vyobrazené ve vší své nahote i nostalgii. Nahote tedy víc...😀 (16.06.2022)