Tlmočníčka

„Pomsta je pohodlná forma zármutku.“ Okrem inteligentného, neuponáhľaného scenára, si ma TLMOČNÍČKA získala jedna radosť plynúcim dialógom. Pritom len v hŕstke scén sa zvýši hlas. Ďalej rozvážnou réžiou skúseného Sydneyho Pollacka, pútavou kamerou nenahraditeľného Dariusza Khondjiho a dobrým hereckým obsadením titulných (životom ubolených a unavených) postáv. Nicole Kidman mi po dlhom čase znova pripadala dobrá a zraniteľná a rezervovaný Penn ma zaujal kamennou tvárou a nečitateľným hlasovým prejavom. Takže si síce nie ste istí, čo si myslí, ste si ale istí tým, že mu to myslí. Spolu tvoria zaujímavý, originálny pár. Režisér mi po slabom NÁHODNOM STRETNUTÍ sprostredkoval niekoľko príjemných pocitov z pozerania svojho najnovšieho filmu (vtedy som nevedel, že posledného). Ale možno i kvôli prehnanej dĺžke (kvôli čomu postupne príde rad aj na veci, ktoré pokojne mohli byť vystrihnuté) som váhal v hodnotení. Volím prísnejšie 3*napriek tomu, že snímka strhne, dojme, ponapína diváka ako posteľnú plachtu, donúti ho zamyslieť sa a ukáže, kam až môže viesť sklamanie nad človekom, ktorému ste verili. Predčasným vrcholom je adrenalínom naprataná scéna v autobuse, ktorá ale zároveň paradoxne vôbec nepasuje do „pokojnej“ hitchcockovskej atmosféry filmu. (10.11.2005)

Šedivý politický thriller, plný nudných kecov o politike dodržiavania ľudských práv, jednoduchej príbehovej kostry na báze prípravy atentátu, krívd minulosti a pod. Nuž skrátka, Pollack objavil Ameriku, myslím to ironicky samozrejme. Ako keby nikto nevedel, že OSN bola, je a vždy bude len taká šaškáreň. Ani v rovine osobnej drámy pani tlmočníčky ma to nejak výraznejšie nenadchlo - šedivé, nezáživné a hlavne ma dosť často štvala naivita hlavnej hrdinky. A S. Pennovi som tu jeho melancholickú melodrámu na báze tragédie a hrdinstva nezožral. Ale snažil sa, len mi to neviem prečo prišlo v jeho podaní trápne. Skrátka aby som to skrátil, celý scenár je nuda ako Brno. Jediné, čo za niečo stálo, bola slušná réžia a niektoré herecké výkony. Veľmi slabý priemer. 50/100 (27.11.2017)

Střihové perverze - 1, Ve scéně, kdy Nicole Kidman poprvé mluví se Seanem Penem o rozhovoru, který vyslechla, mění se jí ofina. Jednou ji má přes celé čelo i přes oko, v druhém střihu ji má zcela stranou. 2, Když Sean Penn vypráví Nicole Kidman o smrti své ženy, má Nicole chvíli límec dole, chvíli nahoře a pak zase dole. 3, Perfektní účes Seana Pena se během filmu skoro ani nehne, ale pokud se na jednotlivé scény zaměříte, tak se stane, že jeho ofina se mění dost často. (26.04.2011)

Tak zaprvé.. Obdivuju herectví Seana Penna a Catherine Keener (ta bohužel nedostává tolik prostoru jako ústřední duo), a taky retrostyl vyprávění režisérské legendy Sydneyho Pollacka, který po nedávných nezdarech (Náhodné setkání) chytá další dech. Slovo thriller bere podstatně neuspěchaněji a realističtěji než v podání depresivní a masivní akce Michaela Baye či mladšího z bratrů Scottů. Pollack svým hrdinům dává prostor, nechává je jednat logicky (i když to scenáristům občas SILNĚ škobrtne) i spontánně. Tlumočnice ve službách OSN vyslechne šeptem vedený rozhovor, rozproudí tak obavy z možného atentátu. A i agent, který je na ní nasazen, jí nakonec uvěří, zároveň ale vidí možné vedlejší úmysly. Filmařům bylo zároveň i umožněno natáčet přímo v sídle OSN, což pomáhá realističnosti, zrovna jako bravurně zvládnutá scéna z druhé poloviny snímku v autobuse, kdy se spojí shodou okolností několik dějových linií. Omlouvám se za menší „úvahu“ a nevím, proč právě v tomto případě se mi to dostávalo do hlavy, ale při sledování uvěřitelných dialogů mezi Kidmanovou a Pennem, při práci s psychologií postav, se scénářem, s režií, střihem, kamerovými a zvukovými možnostmi, hudebními motivy atd. atd., uvědomil jsem si (POCHOPITELNĚ s přihlédnutím nejen na finanční možnosti) v jak propastné krizi je tuzemská kinematografie! Tady jsou to sice slabé 4hvězdičky, ale za tu "staromódnost" stále 4.. (07.02.2006)

slibný úvod, hlavně vyklízení budovy OSN ve mě vzbuzuje dobrý pocit. solidních thrillerů dneska člověk moc nevidí. pak se to však všechno začne strašně táááhnout. seznamování s postavami. občas se jako by něco stane, ale nuda převládá. příběhy N.C a S.P. postrádají tempo, stejně jako celý film, který nestojí na hereckých výkonech, ale na slabém scénaři, který by zřejmě zaujal jen pokuď by se film zkrátil tak o 90 minut. (26.01.2006)