Na dotyk

Za mě zklamání. Nichols sice točí hezky a herci odevzdávají svým rolím maximum, ale scénáři jsem nevěřil skoro žádný pokus o hluboce dramatickou epiku nebo dějovou smyčku. Postavy plavou v oceánu dráždivé sexuální fantasy, ale obyčejný divák tak nějak postává na břehu a doufá, že mu alespoň ukápne slina nad nahatou královnou Padmé nebo Pretty Woman. K tomu ale bohužel nedojde, i když Natálka má velmi pokročilé striptýzové nadání... (16.08.2017)

"Closer" je moc dobrý film a vůbec se nedá říct, že by měl špatný scénář, špatnou režii, herecké výkony či hudbu. Jenže to, co mu chybí jsou emoce, které by u diváka vyvolal. A to je velká škoda, protože příběh takový potencionál měl. Na druhou stranu, Zlaté glóby pro Natalii Portman a zejména pro Clivea Owena jsou zcela na místě. (27.01.2005)

Nebudu zastírat: na film byla (maximálně) vhodná nálada, před shlédnutím něco zažito, chuť nechat se dojmout a poučit se... a uvidět, že filmy jsou inspirovány skutečnými příběhy lidí. Připomenout si ten pocit, že někde tam venku je zákonitě někdo další, kdo se cítí stejně jako vy... Dneska to prostě nade mnou vyhrál neodbytný feeling, že si musím pustit něco, co dokáži ocenit. Po duševní stránce o po stránce vztahů. Něco inteligentního, kurevsky upřímného a dramatického. Jakkoliv divně to zní, vidět Closer před dvěma lety, byl by to pro mne jen další prázdný, přehnaný snímek o milostném čtyřúhelníku - [* RATED] aneb už vím, proč mají amíci věkovou hranici 21 let. Ve státech asi berou dospělost podle následujícího grafu: čím vícekrát zlomené srdce, tím vyspělejší člověk. Jo, život... VERY FUCKING SPECIAL THX to Botič. P.S. Kdo by to byl řekl, že se mi po x letech přestane hnusit Julia Roberts a začne se mi naopak líbit..? (06.12.2010)

Když je vztah osobním nebezpečím a myšlenka na vážnější závazek najednou nepříjemná. Nichols umí nasadit do hlavy nesnesitelného brouka nejistoty a nevědomosti nad drahými polovičkami a rozeznívá tak alarm nad smyslem jejich hledání. Někdy prostě nechcete vědět o tom druhém všechno a až minutu po dvanácté vám dojde, co bylo tím klíčovým aspektem vašeho citu. Záhadnost toho druhého. A pak už je pozdě na to chtít se vyvarovat všech krutostí, protože ať teď řeknete cokoli, nic už nebude jako dřív. Ztratíte se a přitom budete stále stejně blízko. Na dotek - ale bez něj. Pocitový dryák, ale filmová dokonalost. (17.07.2005)

„Nepáčil sa ti ten sendvič?“ – „Bol rybací. Nemám ich rada. Čúrajú si do mora.“ – „To aj deti.“ – „Ani tie nejem.“ Poznáte situáciu, keď kráčate preplnenou ulicou a zrazu sa oproti vám z davu vynorí osoba, vaše pohľady sa stretnú, nikdy ste sa predtým nevideli, ale niečo medzi vami zrazu preskočí a ako sa tak k sebe približujete, vravíte si v duchu „nesmiem sa usmievať, nesmiem sa usmievať“, ale čím viac si to hovoríte, tým zdobí vašu tvár čoraz širší úsmev. Nestáva sa to často, niekomu možno ani raz, ale ak predsa, je to tak trochu ako zázrak, hneď vám vylepší aspoň polovicu dňa. Bojím sa ale, že podstatná časť tohto filmu už taká povznášajúca ani magická nebude. (01.11.2005)