Prípad Goldman

Mistrovská lekce toho, jak bez zbytečných okras, přitom maximálně poutavě zrežírovat (a sestříhat!) soudní drama odehrávající se skoro celé v jedné místnosti (a navíc nasnímané v televizním formátu, který odpovídá době, kdy se proces odehrál). Herecky i scenáristicky se to vyrovná Anatomii pádu, v jejímž středu stojí podobně komplikovaná postava a která si klade obdobné otázky (nevítězí u soudu ten, kdo dokáže odvyprávět přesvědčivější příběh, předvést lepší představení? nemají nakonec slova větší váhu než činy?). A ačkoli jde o kauzu ze sedmdesátých let (levicový židovský aktivista odmítá obvinění z vraždy), a film ve druhém plánu podává skoro sociologický průřez tehdejší francouzskou společností, ten střet pravice a levice, který v soudní síni probíhá, neschopnost vidět člověka mimo přihrádku, do které jsme ho na základě jeho politické orientace nebo původu strčili, a neochota vnímat, že některé skutečnosti mohou být černé i bílé zároveň, to všechno v lecčem připomíná dnešní kulturní války. 85% (28.02.2024)

Režisér Cédric Kahn připodobnil přelíčení s Goldmanem k procesu s O. J. Simpsonem. Zatímco však soud se slavným sportovcem a hercem umožňoval náhled do reálií USA v 90. letech, skutečný i filmový Případ Goldman je podobnou sondou do Francie let sedmdesátých. Zároveň jde o zdařilý soudní procedurál, nabízející všem fanouškům konverzačních dramat dostatek podnětné zábavy. Více zde. (23.02.2024)

Kdybych neviděl spoustu jiných soudních dramat, mnohé filmy a inscenace zasazené do jedné místnosti, neměl nakoukané starší francouzské filmy s podobně laděným společenským přesahem, neznal tvorbu Costa-Gavrase a jeho politické thrillery s Yvesem Montandem (který je tady dokonce na začátku zmíněn!)... možná, možná bych dokázal být z Goldmanova procesu plně nadšený. Zpočátku jsem chvíli nadšen i byl, ale brzy jsem začal mít pocit sledování jakési „béčkové“ verze Costa-Gavrase na poli poměrně tuctového soudního dramatu, jehož režisérovi se ne vždy stejným dílem dařilo udržet napínavou atmosféru během procesu. Mnohé zajímavé informace ze samotného případu jsou nám sděleny pouze v psaném prologu + epilogu na závěr, zatímco zpracovaná část soudního procesu se zvláště v první polovině táhne. Na (možná neprávem) odsouzeném Goldmanovi jsem si nenašel nic, proč bych mu fandil a většinu dalších postav bych za výrazné označit nedokázal. Herecké výkony, byť jim čistě technicky nelze nic vytknout, nejsou taky tak výjimečné, aby se tento snímek v mých očích přiblížil spřízněným starším klasikám 70. let, na něž se ponáší. Na druhé straně s prostřídáním svědků u soudu mě přes dlouhodobě chladnější vztah k celému případu Goldmanův proces opožděně chytl a ironicky kontrastní závěr během čtení výsledku procesu bych přiřadil k tomu hodně zdařilému. Oceňuji zpracování skutečného případu, netradičního zamýšlení, zda může vrah po šoku ze svého činu totálně vytěsnit z paměti, co vlastně spáchal, nebo více pěkných zmínek s odkazem na příslušnou dobu, včetně účasti jednoho ze svědků na Pražském jaru 1968 v Československu. [70%] [Art Film Fest 2023, Košice] (21.06.2023)

Parádní soudní drama podle skutečného případu, které se sice pomaleji rozjíždí, ale postupem času nabídne hutnou a skvěle sestříhanou záležitost, které k utváření napětí stačí jen dobří herci, dobře napsané dialogy a taky fakt že to není jen o Goldmanovi, ale celý soud slouží i jako vhled do duše francouzské společnosti oné doby. Aniž bych o skutečných událostech cokoliv věděl tak sem si to užil nad očekávání…80% (21.04.2024)