Partička B. D.

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

V mnoha směrech (zvláště pak v první půlce) naprosto geniální,u mnoha scén (zejména v půli druhé :-) mi ovšem jako člověku,který Dylana rád poslouchá,ale o jeho životě toho moc neví,silně unikal jejich smysl,zvláště když bez nich by film nejen fungoval,ale byl by i míň roztahaný a vstřícnější.I tak ale fascinující generační portrét plný dojmů a skvostné filmařské práce s originálními postupy,podbarvený Dylanovými songy.Způsob,jakým dokázal Todd Haynes propojit šest individuálních osudů do jednoho portrétu nesmrtelné folkové legendy,je známkou bezmála režijní geniality.S pátou hvězdičkou čekám,až si o Dylanově osobě udělám sám ucelenější obrázek,což ale na silném zážitku nic nemění.A průpovídky Bena Wishawa jsou ultimátní! 85 % (22.01.2012)

Tušila jsem, že tento film nebude dobrá volba. Varováním měly být moje dvě předchozí neblahé zkušenosti s Toddem Haynesem a taky dost lhostejný postoj k tvorbě i osobě Boba Dylana. Naopak lákadlem se stala přítomnost mých hereckých oblíbenců a netradiční ztvárnění jedné osoby šesti protagonisty, navíc značně odlišnými, z nichž jeden Dylan je dokonce žena. Výsledkem byl totální chaos v mé hlavě, který jsem se průběžně snažila rovnat a třídit, místy jsem už už jásala, že vím, která bije, ale vzápětí mě události vrhly zpět do chaosu a blažené nevědomosti. Z toho plyne, že pokud bych chtěla porozumět a film si užít, nebylo by to zadarmo. Asi bych si musela pustit pár cédéček, přečíst nějakou tu životopisnou knihu a poshánět tak půl tuctu filmů, na které se zde odkazuje. (01.03.2009)

Moc pěkně vymyšlené ... jako bychom byli u vyvolávání fotky, jedna každá barva ve své vlastní lázni a dohromady .... dohromady se to asi nebude líbit těm, kdo Dylana nikdy nechtěli poznat nebo ho nemají rádi. Já s ním sice doma taky vytapetováno nemám, ale na jeho pohled na svět, formulace a móresy dost slyším. Jen bych doporučila jako předkrm Scorseseho dokument (spoustu věcí mi docvaklo dík němu) a komu by to nestačilo, tak ještě zákusek na doznění - Ashbyho Cestu ke slávě o Bobově idolu Woodym Guthrie. PS. asi po sté - Cate Blanchett si na hraní nehraje ! (13.03.2008)

Jsem přesvědčen, že stačil kousek, aby mě to nadchlo. Fascinují mě nejednoznačné příběhy a tady je interpretační pole široké, dlouhé a bystrozraké jako poušť Gobi. Parta výborných herců se může přetrhnout, aby předvedla, co umí v příběhu, který možná ani sami nechápou. I na mě byly ty paralelismy místy trochu moc. Přesto I'm not there všem doporučuju. Je za tím vidět pečlivá práce a dobré vedení příběhu. Minimálně režisér věděl přesně, co točí. Otázkou je, jestli je dobře nebo špatně, že to ví málokterý divák. (29.12.2009)