Partička B. D.

Scénář: Todd Haynes, Oren Moverman .. Jediné opravdu přirozené věci jsou sny. A ty příroda nemůže rozložit. ___ Boží, boží. Boží je Cate Blanchett v dosti tvrdém biografickém oříšku, který nejspíš každý nerozlouskne, ale věřte že v jádru se skrývá rozhodně originálně pojatý portrét hudební osobnosti amerického folku. Především Blanchett, ale i Bale táhnou snímek vší svojí grandiózní hereckou silou, opomenoutí si však nezaslouží ani Marcus Carl Franclin, který je jako zpívající černý chlapec excelentní. Jenže, nejen žánrové roztříštění, ale celková nesourodost vyprávění je největším nepřítelem a pokud nejste vyloženě fanda do Bob Dylan, asi právě tohle bude, společně s přílišnou délkou (linie s Richard Gere je nejméně snesitelná ba nadbytečná), největším nepřítelem vysokého diváckého prožitku. A to i přes fakt, že obsažené písničky má Bob Dylan skutečně skvělé. 70%. (15.01.2008)

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

Bob Dylan je bezesporu zajimava "osobnost", ktera laka filmare uz peknou radku let, at uz co se tyce jeho ucinkovani ve filmech, z nichz nejznamejsi je asi vedlejsi role v Peckinpahove Pattu Garretovi a Billy Kidovi, pro nejz slozil i legendarni hudbu, ci tvurci chteji nahlednout do jeho soukromi a on je necha a poskytne jim dokonce neuveritelne mnozstvi video-materialu (Scorseseho No Direction Home), nebo naopak ne (zaloba pro tvurce Warholky, v niz je neprimo obvinen ze smrti jedne z postav). "Muze byt ale "osobnosti" nekdo - clovek, ktery vlastne nema poradne ani vlastni identitu, chybi mu vnitrni integrita?", taze se tvurce Sametove extaze Todd Haynes, ktery to (opet) prehnal se stopazi. Nejzajimavejsim pak na I'm Not There neni, ze Dylana hraje 6 ruznych postav, ale to, jak je tahle bezpochyby originalni biografie, vyhybajici se umne vsem schematum typickym pro biografie slavnych lidi poslednich let, vypravena. Paradokumentarni zpusob umoznuje uzivat archivni zaznamy, nechat promlouvat hvezdy ve vedlejsich cameo rolich a menit zanry, vystizne preklenovat dobu a z nekterych scen udelat videoklipy... ovsem kvalita a atraktivnost vyse zmineneoh zavisi na hereckych vykonech, kdy dle ocekavani exceluje Cate Blanechettova, jez se nejvic paradoxne podoba Dylanovi, a Christian Bale maximalne prekvapi svym zpevem a Heath Ledger vybalancovanim polohy herce ve filmech a nedobreho manzela, obsazeni Richarda Gerea jakozto westernove postavy je pote spatny castingovy tah, ktery se mu povedlo ustat s prekvapivou gracii. Jenze film vypravejici o osobnosti bez identity a integrity postrada i tu vlastni a stava se tak do jiste miry nesoudrznym. (07.12.2007)

Až na pár prístupnejších hitov (ale nedávno objavená Hurricane sa okamžite zaradila medzi moje najobľúbenejšie skladby vôbec) je mi Bob Dylan strašne vzdialený. Až tak, že som aj zabudol, že som tento film pred cca 2 týždňami konečne pozrel... a musím konštatovať, že veľmi rád (nie zabudol, pozrel). Byť to o umelcovi, ktorému rozumiem, tak asi prerábam topku (...alebo možno práve vtedy nie?). Každopádne veľmi dobre volený koncept aj forma. Plné rešpektu, ale odvážne, neuhýbajúce pred puncom legendy, ale neidealizujúce. Akurátne a vkusné, viac sa dá do Dylana preniknúť už iba ponorom do jeho tvorby samotnej. Kto za ňou stojí, o tom mám už teraz postačujúcu predstavu. (25.04.2024)

Tušila jsem, že tento film nebude dobrá volba. Varováním měly být moje dvě předchozí neblahé zkušenosti s Toddem Haynesem a taky dost lhostejný postoj k tvorbě i osobě Boba Dylana. Naopak lákadlem se stala přítomnost mých hereckých oblíbenců a netradiční ztvárnění jedné osoby šesti protagonisty, navíc značně odlišnými, z nichž jeden Dylan je dokonce žena. Výsledkem byl totální chaos v mé hlavě, který jsem se průběžně snažila rovnat a třídit, místy jsem už už jásala, že vím, která bije, ale vzápětí mě události vrhly zpět do chaosu a blažené nevědomosti. Z toho plyne, že pokud bych chtěla porozumět a film si užít, nebylo by to zadarmo. Asi bych si musela pustit pár cédéček, přečíst nějakou tu životopisnou knihu a poshánět tak půl tuctu filmů, na které se zde odkazuje. (01.03.2009)