Abigail

Režisérské duo Olpin/Gillett jeede v bezpečných kolejích toho co umí, nezkouší nic nového a nechtějí nijak překvapovat. Abigail je řemeslně slušná hororovka, která neděsí a spíše baví krví, občas fungujícím humorem a hlavně velice dobrými herci, což v hororovém žánru určitě není standard. Bohužel ale zbytečně dlouhé a paradoxně mě více bavila první půlka, kde není po hororu ani stopy. (14.05.2024)

Stejně jako Jason Blum vytvořil studio Blumhouse jako prostou továrnu na řadové duchařiny poté, co objevil vzorec, který mu umožnil za minimální investice ze snímků získávat velmi slušné obraty, Bettinelli-Olpin s Gillettem a jejich již zajetá produkční společnost Radio Silence bude nějakou dobu teď vydávat hádám minimálně jeden film ročně, protože objevili podobnou formuli na současné slashery. Ty jejich totiž mají mnoho rozpoznatelných znaků, přičemž jeden z nich je úmorně bezpohlavní digitální vizuál, který působí jak jedenáctý díl šesté série laciného hororového netflix seriálu. V tomto vzoru film dodržuje i trend falešné drsnosti, kdy sice postavy sice permanentně sprostě nadávají, ale chybí v tom jakákoli kreativita. "What the fuck?" "Put the fucking thing down." "Oh fuck." Regulérně jsem byl zasypán nudnými bezpohlavními fucky bez jakéhokoli impactu. A ve stejném duchu je to i s tím slavným filmovým násilím. Bettinelli-Olpin s Gillettem chtějí mít v závěru svoje protagonistky zaházené krví, ale nechce se jim věnovat energie na to vymýšlet, jak to zařídit postupně (a navíc ten voser s kontinuitou masek a kostýmů, že jo), tak nepřátelé prostě srandovně digitálně vybuchují. Radio Silence se podařilo nakonec dosáhnout zajímavého poznávacího znaku, kdy jejich filmy jsou prakticky prosté násilí a sprosťáren, ačkoli se tam zdánlivě pořád nadává a řeže se to. Nic z oněch potřebných ingrediencí tam ale pocitově prostě není. Ale za to je tam backstory o tom, že hlavní hrdinka opustila svýho syna a na zločinnou dráhu se dala z ušlechtilých pohnutek. Ano, prosím, tahle originální charakterizace mě zajímá víc, vyprávějte o tom co nejdéle. A ideálně až od devadesáté minuty. Třeba tak přestanu přemýšlet, jaká byla vlastně role oné hrdinky v té zločinecké skupině. Ale abych nebyl jenom hnusnej, tak ten scénář měl celkem dobrý potenciál v tom, jak dlouho a postupně odkrývá, co se vlastně děje a když se přepne Alisha Weir do pozice drzé dospělé cynické upírky, tak přípomíná hrozně Katherine Waterston. (17.07.2024)

Duo Bettineli-Gillet mám rád, protože dělají vysloveně béčkové popkornové horory, které sice nejsou strašidelné, za to jsou ukrutně zábavné a většinou mají i neotřelý nápad. Jako vždy se vyplatí co nejméně číst zápletku, pokud si to máte užít co nejvíce. Film totiž nejednou změní žánr a výrazně překope dějovou linku a nechávat se tak celý film překvapovat malými twisty je prostě dobrá zábava. (30.05.2024)

Jako obstojná popcorn zábava do kina je Abigail dostačující, ale jako cokoliv výše nikoliv. Režisérská dvojka už u svých posledních Vřískotů a Krvavé nevěsty ukázala, že řemeslo jim není cizí a fajn thriller jsou schopni natočit bez problému, ale taky ukázali, že na cokoliv lepšího, šokujícího nebo zkrátka kvalitnějšího vyloženě ještě nemají, a to stejné platí i pro Abigail. Ta těží zejména ze své originality (banda bad guys zamčená v domě s upírkou, která si je jednoho po druhém loví - to tady ještě nebylo) a taky z přijemného hereckého obsazení, jelikož skupinka Kevin Durand - Kathryn Newton - Angus Cloud jsou všechno známé tváře a rozhodně potěší. Zábavu film nepostrádá, humor taky občas zafunguje a vlastně jsem se v kině celkem dobře bavil. To vše ale do doby, než přišlo "finále" a tvůrci doslova vyndali mozek z hlavy a měli z nějakého důvodu potřebu završit film totálním shitfestem, kde už NIC nedávalo smysl a tahali si "upíří" pravidla z klobouku jak se jim zachtělo (jednou někdo jde zabít, podruhé ne, jednou se někdo "nakazí", jindy zase ne...). Objektivně čistý průměr, kterému trochu sráží kvalitu fakt špatně zakončený závěr, kde jak kdyby tvůrci neměli vůbec tušení, jak završit celý film a vyloženě vařili z vody. Škoda. (19.04.2024)

|60%| Režisérům se určitě daří jejich masakrující scénky. V Krvavé nevěstě se jim to podařilo a v pátém a šestém Vřískotu jsem byl nadšen ještě víc. Zde je to tak trochu už převařená voda a nic extra mě nepřekvapí, ale nemohu říci, že jsem se při tomto filmu nebavil. Diváci tento smímek především vychvalují v první půli a pak jim vadí, že je to ke konci moc překombinované, ale já bych to viděl spíš naopak. Právě, že ta první půle mě až tak moc nebrala, postavy mi přišly divné, ale Melissa Barrera byla dobrá jako vždy, i když v roli Samanthy ve Vřískotu mě bavila více. Ani hudba od B. Tylera zde nebyla tak výrazná. Ale v té cca druhé půli filmu se už objeví nějaké ty solidní krvavé scénky, takže mi ani ta předvídatelnost a zbytečné pointy moc nevadily. Tento typ filmů mám rád, tak proto nebudu moc kritický. To jedno vidění nebylo špatné, i když jsem čekal o něco více. (22.06.2024)