Obyčajní hrdinovia

Klasický příklad devalvace „amerického nezávislého filmu“ – předměstské středostavovské melodrama obsazené kvalitními herci, kde obrazy impulzivní agrese, sexuální otevřenosti a rozjařilé glorifikace lehkých drog nasazují divákům růžové brýle rádoby svobodomyslnosti. Při tom téma vnitřních ran a křivd, které ovlivňují jednání, ale zůstávají druhým skryté a nepochopené, je nosné a v zásadě i dobře rozvedené. (01.09.2011)

Kdybych měl Imaginary Heroes k něčemu přirovnat, hned by mě napadl Americký sen. Jenom v Imaginary Heroes je sledovaná rodina ještě víc rozhozená a to, co se v ní děje, je ještě víc temnější. Abychom neupadli do úplné deprese, režisér do příběhu vkládá veselou hudbu, která povedeně kontrastuje s dějem. Všichni herci jsou výteční a je velká škoda, že film unikl většímu diváckému úspěchu. Ambice má velké. (04.06.2005)

Nevím sice, co je Dan Harris zač, ale pro mě jasně oplývá talentem. Ačkoliv je tento snímek jedním z těch, jejichž příběhem je často omílané téma ze života (ne)typické americké rodiny, jejich tajemství, vztahy a ostatní, tak tento rozhodně patří mezi nadprůměr. Dějová linie vás sice nepřekvapí nebo nešokuje, ale díky brilantním hereckým výkonům povyšuje jinak vcelku obyčejné téma na zajímavý a poměrně silný filmový zážitek. Všem hercům, Weaver, Daniels, Hirsch a Donowho, skvěle pasovaly postavy, jež ztvárnili. Jen jsem měla pocit, že možná právě proto, že se jedná o režisérovu prvotinu, jakoby teprve oťukával téma a styl, který si zvolil a opatrně vše zkoušel. Jakoby si ještě nebyl úplně jist, že to, co točí, tak má vyznít. A proto se do daného tématu nepustil tak hluboko, jak by v tomto případě rozhodně mohl. A možná taky právě díky tomuto se mi film tolik zalíbil. Je nejistý a právě proto tak zajímavý a silný, stejně jako jeho "Obyčejní hrdinové." (11.12.2010)

Snad někdy sama sobě odpustím posledních pár let do chvíle, než jsem si letos na jaře znovu koupila členství ve fitku, poshazovala krámy z běžeckého pásu, který jsem trapně ignorovala, vytáhla ze sklepa tenisové rakety a zkusila si lyžáky. Je neuvěřitelné, čeho všeho se jeden na sobě dopustí. Základní škola, kterou jsem absolvovala, zaměřením (tehdy a dnes opět) jediná v okrese, byla výběrová sportovní a ještě po třicítce jsem sportovala celkem aktivně. Vím velmi dobře, jak na člověka působí pravidelný přísun endorfinů a hlavně: jaký pocit to je, stát na bedně. Nedá se koupit. A celá léta to pozoruji na svých dětech. Paradoxně jsem film viděla v době, kdy mí kluci trénují na plavecké mistrovství republiky. Takže: nevěřím tomu, že někdo může být bezkonkurenčně nejlepší v oboru, který bytostně nenávidí, ani na vteřinu nejsem schopná uvěřit, že vítězové mohou být frustrováni tím, v čem vynikají a že s odporem trénují roky. Pravidelně sportující teneeageři se takto nechovají a umějí prohrávat. To jen tak mimochodem. Co mám brát vážně, když základní premisa vyprávění je falešná? Ale skvělí tři ústřední herci (pro mne především Jeff Daniels) mi na chvilku zatemnili rozum, což se teď snažím napravit snížením hodnocení na zasloužené dvě hvězdičky. Pár ryzích momentů filmu upřít nemůžu. Myslete si, že jsem arogantní a že ničemu nerozumím, ale toto pseudodrama přeplněné imaginárními (ne)hrdiny řeší příliš mnoho problémů, které urážlivě bagatelizuje všeobjímajícím závěrem. Od prvních minut prolhaná sračka vystavěná na pochybně vykalkulovaných základech. (18.10.2013)

Silný príbeh, síce o nevšednej rodine, ale v podstate, podobný príbeh sa môže stať aj nám. Rodina, ktorá na prvý pohľad vyzerá bezchybne fungujúco sa pri bode zlomu začne rozpadávať. "Nevinné" tajnosti v rodine, ktoré vznikli nedôverou, zľahčovaním okolností a slabou komunikáciou začnú naberať smrteľné rozmery. Stiahnú tieto problémy nakoniec celú rodinu na dno, alebo sa im podarí aspoň čo-to zachrániť? (19.02.2012)