Dotyk Medúzy

Po dalším zkouknutí je pět hvězd už stoprocentních. Dotek Medúzy je neskutečně gradující film, který se od mrazivého začátku nenápadně plíží, syčí jako had, občas vystrčí pomyslné růžky (ano, já vím, že had růžky nemá), ale s veškerou silou na vás zaútočí až v závěrečné dvacetiminutovce. Strhující zážitek Burtonova a Venturova výkonu podkresluje takřka geniální hudba, Goldova režie to všechno kočíruje a vytváří DOOPRAVDY jeden z nejnapínavějších filmů všech dob. (21.03.2010)

Davové nadšení sice sdílet vyloženě nebudu, ale dle mého extrémně odborného názoru, se jednalo o velice poutavý snímeček. Pod slovem horor se v roce 1978 skrývalo zřejmě něco diametrálně odlišného, takže děs a hrůzu doporučuji neočekávat. Sci-Fi se tedy zjevilo. Mnohem víc bylo ze snímku cítit mrazivé detektivní drama, oplývající i jistým náznakem inteligence. Retrospektiva zde zafungovala na jedničku s hvězdičkou a veškeré dialogy měly dost do sebe. Vyzdvihl bych zejména časté filosofování a některé vyřčené myšlenky byly prostě uchu lahodící. S hodnocením nejdu výše zejména proto, že zde v mých očích prostě závratně nezafungovala atmosféra. Některé pasáže, které se evidentně pokoušely vybudovat napětí, prostě napínavé příliš nebyly. Výjimku tvořil snad pouze téměř až úžasný závěr. Herecky jsem byl také spokojen. Snad bych snesl pouze krásnější herečku, které by směřovaly vnitřní kouty u očí do "V" místo do "A". Zub času se na filmu už dovedl vyřádit. Naštěstí ne nijak extrémně. Určitá originalita se ve vzduchu vznášela. Už jsem za svůj život viděl vraždit ledaskoho ledasčím, ale vraždění, ba dokonce hromadné vraždění myšlenkou - to byla v mých očích zřejmě novinka. Celkově lepší 3 hvězdy. (26.05.2016)

Režie Jacka Golda je stejně uhrančivá jako pohled Richarda Burtona. Některé scény působí zcela moderně, svěže a neokoukaně, film jako celek má pak nepochopitelně mrazivý podtón (vepsaný do tempa vyprávění i použití detailů – zejména ale do hudební složky, kterou marně vykrádal Zdeněk Liška ve Studně). Samozřejmě, lze tu vytýkat táhlý závěr a velmi podivnou psychologii a interakci postav (vždyť oba hlavní aktéři se de facto nikdy nesetkají a většina postav se chová poněkud divadelně – to však patří k efektu odcizení), každopádně Dotek Medúzy je nezapomenutelným pohledem do srdce temnoty. Jsem jedině rád, že jsem tenhle film neviděl jako dítě, připsal bych si ho k nejniternějším děsům a traumatům. (21.09.2010)

Néstárnoucí snímek, který ani po letech neztrácí nic ze svého náboje. Z démonického pohledu Richarda Burtona skutečně mrazí v zádech. Spousta thrillerů nabízí tolik napínavých scén, že je to na úkor kvality a logiky oněch scén. Účel světí prostředky. Zde však postupuje gradace npínání ruku v ruce s poutavám příběhem, ale hlavně s inteligentním scénářem. Atmosféře napomáhá i tísnivá hudební kulisa, ale i zvukové efekty, například zvuky nemocničních přístrojů. Ano i zde si mohli tvůrci leccos odpustit. Například detektiv je sám v bytě a prohlíží si obrazy. Střih. Vidíme něčí siluetu, která se blíží za doprovodu stupňující se zlověstné hudby, abychom v zápětí zjistili, že je to jen kolega. Trochu laciné, prvoplánovité a podbízivé. Napínání na úkor logiky. Ale to je snad jediná chybička tohoto skvělého filmu. (11.09.2008)

Ďábelsky rafinovaná "detektivka", kterou pohání vpřed zimomřivě mysteriózní feeling - a to silou parní lokomotivy! Inteligentní formou si bere to nejlepší z o dva roky starší atmosférické klasiky Přichází Satan a zdárně své hororové prvky mixuje se sedmdesátkovou vlnou katastrofických snímků. Rozhodně považuji za správné, že ne všechno je ve filmu školometsky předhozeno k povrchní konzumaci, takže divákovi vzniká volný prostor k tomu, aby si např. identitu tajemného "L" přebral po svém (muhehe). Pohled a hlas Richarda Burtona je ovšem základ! (13.09.2008)