Zvieracia kazajka

Psal se rok 2005 a bylo mi sedmnáct let, když jsem poprvé zhlédla tento film. Velmi mě zaujalo jeho zpracování, originální příběh a herecké výkony. Pak, v roce 2009 jsem ho zhlédla podruhé a všimla jsem si v něm dvou herců, jež jsem při premiérovém zhlédnutí nepostřehla, neboť jejich jména pro mě byla v té době zcela neznámá. Poté jsem poznala, že jsou jimi Daniel Craig a Brad Renfro. Dojem z filmu a pocity z něj stále přetrvaly. Geniální Adrien Brody a svůdná Keira Knightley. Působivý film o jednom muži, chladícím boxu, času a smrti a vše je to krásně zabaleno do mrazivé, zimní přírody. (05.01.2006)

Svěrací kazajka určitě chtěla nabídnou hodně: krutost psychiatrické léčebny, cestování časem, prapodivnou romanci To vše slibovalo atmosféricky nikterak příjemnou podívanou, což se režisérovi Johnu Mayburymu víceméně daří. Částečnou kombinací obsahu Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem a namakané vizuální formy Requiem za sen Darrena Arronofského, předkládá syrovou podívanou, která překvapivě netrpí tím, že by byla někde ukradena. Oddělení dvou časových úseků je provedeno razantně, ale nenásilně, pouze za pomoci ustálení kamery a hlavně přítomností Keiry Knightley, která konečně předvádí i herecký výkon, který přebije i její vzhledové přednosti, protože na slečně, která každé potáhnutí z cigarety „chladí“ pořádným hltem procentuálně bohaté tekutiny, toho ke koukání moc není. Radikální zhubnutí Adriena Brodyho svědčí o jeho snaze pořádně se vžít do role, což se mu daří velmi dobře. Avšak z celé sbírky (polo)šílenců nejvíc stejně zaujme Daniel Craig, který i přes svoje kratší party dokázal okamžitě strhnout celou pozornost na sebe. Dlouho jsem se rozhodoval, jak Svěrací kazajku hodnotit. Definitivní rozhodnutí tří hvězdiček není ani tak výrazem „zlatého středu“, jako spíše rozumné hodnocení filmu, který ač nabízí hodně, nakonec stejně nic nedá. (04.08.2005)

Film, který hodinu a půl spěje k neodvratnému konci jen proto, aby nakonec nenastal. Což z něj dělá "jen" takový zmršenější Butterfly effect se známějšími herci. Kdyby byl použit jakýkoliv z alternativních konců, byl by tento film téměř bezchybný. Tedy - téměř bezchybný, pokud již jste dřív neviděli Butterfly effect. Ale Keira je tu k sežrání ;o) (14.12.2005)

O tématu jsem předem vůbec nic nevěděl a tak jsem se zpočátku trošku ztrácel. Jakmile ale začal působit "faktor budoucnosti", tak už jsem byl "doma", protože tenhle žánr mám rád. Přestože je tam několik logických děr (jako v každém filmu s cestováním v čase), musím přiznat, že se mi to celkově dost líbilo.... Je to tak 70%, ale za výkon Brodyho se přikloním nahoru :) (01.06.2005)

Cestujete ve své paměti rádi do minulosti? A chtěli byste někdy cestovat i do budoucnosti? Mnozí filmaři předpokládají že ano, těžko si jinak vysvětlit jejich téměř obsesivní posedlost komplikovanými sci-fi o cestování časem bez použití složitého perpetuum mobile. Svěrací kazajka kopíruje prvky z mnoha svých předchůdců, ale zároveň chce být natolik odlišná, až si sama škodí. V příběhu o vojákovi z Perského zálivu, který přijde o paměť i o svobodu, aby následně podnikal zprvu nedobrovolné výlety za hranice vlastního vnímání nebo něco v tom smyslu, lze vysledovat inspiraci filmy 12 opic, Donnie Darko, Osudový dotek, Frekvence, Přelet nad kukaččím hnízdem (odkud si pochopitelně nevypůjčil prvky týkající se časových paradoxů). Abych to konkretizoval: Adrien Brody neboli Jack Starks zemře hned na začátku filmu (který možná není začátkem filmu), jenže pak nečekaně obživne, stejně nečekaně je obviněn z vraždy a poslán do psychiatrické léčebny. Zde se jej ujímá doktor mendelovského ražení (Kris Kristofferson) usilující nejspíš o cenu „Nejnesmyslnější experiment na lidech“ – své obzvlášť oblíbené pacienty navleče do svěrací kazajky, nadopuje jakýmsi svinstvem a šoupne do boxu na mrtvoly, z čehož nevyvozuje žádné závěry, pacientů se neptá na jejich pocity během uvěznění a ani je nijak nepozoruje – že by rád mučil lidi jen tak, pro radost? Jacku Starksovi je toto „potěšeníčko“ dopřáno hned několikrát, přičemž hned napodruhé zjistí, že vně boxu dokáže cestovat do budoucnosti. Jenže cestuje jeho tělo, jeho duše, cestuje vůbec něco? Co když je Jack jenom schizofrenik? U filmů typu Svěrací kazajky čekáte všesjednocující, lehce šokující, pointu, takovou jakou měl Donnie Darko, nebo i horší, ale rozhodně nečekáte, že se ničeho nedočkáte. Což je svým způsobem šokující až až. Film ke konci inklinuje spíše k sentimentálnímu rodinnému dramatu a můj prvotní dojem z poslední minuty byl: „vida, happy end“ (scénář napsala žena, ale to zde nehraje roli). Jenže podobné filmy zpravidla happy endem nekončí, v něčem musí být zádrhel, ve skutečnosti jich byla spousta. Není snadné a snad ani možné orientovat se ve všech čtyřech časových rovinách, z nichž možná všechny a možná žádné, zobrazují realitu, nikoliv výplod Starksovi fantazie. Jak jsem si postupně začal klást stále více a více otázek, stále více a více jsem se blížil k závěru, že u takového filmu nemá smysl hledat vůbec žádné odpovědi, neboť se vždy najde někdo, kdo vám je s chutí zpochybní. Ale má vůbec smysl Svěrací kazajku vidět, je dobrým filmem? Ano i ne. Režie krom samotných scén uvnitř Brodyho hlavy, nenabízí zdaleka tak psychedelickou podívanou jako například Rekviem za sen nebo Domino, ač John Maybury začínal na klipech (a skončil na tripech :). Dokončení zde. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, cineman, petero, Gardenboy (24.11.2006)