Arrested Development

K tomu, aby byl tento komentář naprosto relevantní, je nutné ho rozdělit do několika částí... 1. - 3. řada: Naprostý nářez šílených situací, točící se okolo jedné bohaté rodiny, která přišla o všechno, a jednoho syna, který neměl jinou možnost, než je udržet pohromadě. Síla Arrested developmentu je ve výborně napsaných a zahraných postavách, kdy vesměs všechny jsou nesnesitelné kreatury, ale způsob, jakým jsou scénáristicky vyobrazeny, je naprosto dokonalý. V čem je Arrested development naprosto dokonalý, tak to jsou tzv. "running jokes", na kterých je v podstatě postaven, a opravdu stále dokola omýlá ty samé vtipy, které jsou ale z většiny naprosto geniální, ať už se jedná o humor čistě slovní: Udělal jsem obrovskou chybu... či Nedotýkat se! či jen zvyukový: Mr. F nebo spíše situační: Chicken dance a legendární a nejlepší z nejlepších The Final Countdown. K tomu se přidávají výborné epizodní role: Gene Parmesan - Ííííííííííííííííí | Řekni sbohem tomuhle... | Nejprohnanější právnička...... Opravdu je těžké vystihnout všechno, jelikož je tam toho mnohem a mnohem více, co stojí za zhlédnutí... 4. Řada: Přenesme se v čase o několik let dopředu, a to do naprosto nepřehledného marastu, kdy i ve třetí řadě Twin Peaks se dá snáze orientovat, než zde... Bohužel, přepálená délka dílů, a naprosto chaoticky uspořádaný děj znemožňuje jakkoliv čistě pozitivně 4. řadu hodnotit. Nejvtipněji pak ve výsledku působi marná snaha tvůrců omladit v některých scénách herce tak, aby vypadali jako v závěru třetí řady... Je možné, že následný remix, který má již klasickou délku dílů a lineární děj je o něco více snesitelnější... 5. Řada: Všechno, co bylo na seriálu vtipné, tak nějak prostě vyprchalo, a seriál tak v poklidu doznívá do svého konce... Jakoby se i přes další časový odstup dostavila velká únava materiálu, a všechno je taková těžkopádné. Na hercích se podepsal zub času, a někteří se dostaví jen na pár scén (Lindsay), někteří se změní k nepoznání (Maybe) a na některých je silně vidět vliv návykových látek (GOB)..... Pokud si však jako já při dalších zhlédnutích dáváte jen první tři řady (Jsou vcelku slušně ukončené, takže se není nutno bát vyloženě otevřené konce), tak si klidně tu pátou hvězdu přidejte, protože to za to prostě stojí. A pro všechny, komu by se snad zdál humor nekorektní... Vždyť tady se přece naprosto bourali rasové bariéry :) :)  (19.09.2021)

[Po třech sériích] Víte co Arrested Development připomíná nejvíce? Britskou klasiku Haló, Haló, nezaleží na tom, kde se zrovna nachází obraz Padlé Madony s velkými balónky od von Klompa, či v tomto případě kde se zrovna skrývá tatík Jeffrey Tambor. Vždy se všechny propriety po pár dílech promíchají a důležitou konstantou zůstávají hlavně postavy. Oba tyto seriály mají jedny z nejvtipněji napsaných charakterů. Americký seriál se navíc dopuje za pomoci nezakázaných cameo látek, vidět Julii Louis-Dreyfus, Bena Stillera či Alana Tudyka v jejich ulítlích rolích rozesměje zaručeně každého. Mluvit o Willu Arnettovi či Davidu Crossovi nemá smysl, jejich kariéra odstartovala s Arrested Development. Těžko říct, zda kultovní status je výsledkem nefér zaříznutí seriálu v roce 2006 na vrcholu slávy (zmiňované Haló, haló by mohlo vyprávět o nedodržení expirační doby)... Každopádně já jsem na návrat obnovené čtvrté sezóny za pár týdnů přípraven, a co vy? Po třech sezónách 85 % [Čtvrtá série od Netflixu] Bylo to utrpení. Nikdy bych nevěřil, že se 15 třicetiminutových epizod bude takhle táhnout a zombie verze jednoho z nejlepších seriálů 2000s dokázala, že v hrobu měla vyhnít. Byl to mediálně slavný návrat, kdy produkující gigant Netflix silnou hereckou skupinku ještě posílil o pár slavných jmen, ale příběhově již rodina Bluthových nemá co nabídnout. Nevtipnou tragédií epických rozměrů bylo sledování přestárlých herců snažících se o comeback jejich nejslavnějších seriálových rolí. Mých pět hvězd platí pro originální série, kvůli té nové hodnocení měnit nehodlám, i když bych objektivně měl. Čtvrtá sezóna 20 % (02.04.2013)

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)

Je to strašně - v tom nejlepším smyslu slova - debilní. Do absolutního extrému vyhnané zápletky plné neuvěřitelných kreatur, z nichž žádná z nich jednoduše nemůže být označena jako "normální", a to platí pro zápletky i kreatury. Spoustu hříček založených na podobné výslovnosti nebo různých významech slova, které bych za žádnou cenu nechtěl a ani nedoporučoval překládat do češtiny. Věci jako analrapist nebo anustart jsou pak jen třešničkou na dortu. Tři série si tak nějak jedou to svoje co se týče vývoje děje, ale návrat po letech do čtvrté řady s nejnechronologičtějším vyprávěním v historii videa donutí rezignovat na jakoukoli návaznost a brát to jen jako sled scének. Nedokážu si představit, že bych na to koukal jenom jednou tejdně, když jsem se ztrácel i při sledování několika dílů po sobě. (04.06.2014)

První 3 série představují kultovní seriál s dost specifickým humorem, na který je potřeba si zvyknout a určitě není pro každého, ovšem když na něj přistoupíte, čeká vás neskutečná jízda, která je s každým znovu-shlédnutím vtipnější a vtipnější. Největšími přednostmi jsou určitě originalita, žádný laugh track, ale hlavně a především geniální postavy a herci. Za mě rozhodně vede Gob, ale také jsem si hodně oblíbila i obě Lucille a Lindsay. |||||| 4. série mění celý koncept a sleduje v každém díle vždy jen jednu postavu, což samo o sobě ještě není tragédie, protože jednotlivé příběhy se postupně začnou proplétat dohromady a právě v těchto momentech to bývá nejzábavnější. Ne, největším záporem je celkový ústup humoru, který se objevuje jen místy a už to prostě není ta nenáročná pohoda (upřímně některé díly jsou celkem dost depresivní). I tak nemůžu říct, že by se mi tato řada vyloženě nelíbila, ale jednou nejspíš stačilo. (30.06.2018)