Arrested Development

Arrested Development je vychvalovaný americký sitcom, který se mi dlouhou dobu vyhýbal a stejně jako mnoho dalších si ho musím rozdělit na tři části.    Tou první je původní seriál, který se skládal ze tří sérií. Chvíli sice trvalo než jsem se do toho dostal (styl natáčení a vypravěč byly hlavní problémy), ale množství hravých narážek a opakovaných vtipů prostě fungovalo. I když některé věci byly otravné, tak musím uznat, že seriál postupně gradoval a třetí série byla velkou zábavou. Určitě si nedovedu představit, že bych seriál sledoval bez znalosti angličtiny, protože velké množství vtipu je právě na tom založeno. Nicméně promlouvání tvůrců k divákům, aby jim pomohli odvrátit zrušení, je nezapomenutelnou třešničkou a po třech řadách jsem byl spokojený.   Po letech od zrušení přišel vymodlený návrat seriálu, který však fanouškům pořádně zhořknul, protože se jednoduše nepodařilo navázat na předchozí úspěch. Snaha o nový koncept bohužel nefungovala (a později si to uvědomili i tvůrci, protože celou sérii přestřihali a vydali v jiné podobě), a zdlouhavá mozaika příběhů je často se opakující a díky tomu až otravná. Dokoukával jsem víceméně už jen ze zvědavosti, abych zjistil, jak to celé skončí.   A ze stejného důvodu jsem se pustil i do závěrečné, páté série, která přichází pět let po konci předchozí řady. Ani druhý návrat však není lepší, ba naopak je snad ještě těžší na strávení než předchozí řada. Dlouhodobé linky jsou přetažené tak, že už nejsou ani vtipné a samostatně už epizody nefungují vůbec. Bohužel to nejslabší přišlo nakonec a určitě zanechalo nepříjemnou pachuť.    První tři řady stojí za podívání, zbytek kazí dojem a spokojenost se postupně vytratila, škoda, protože i tak mělo Arrested Development něco do sebe. (12.09.2021)

Další nenápadné, avšak geniální dílko - nijak vtírávý, inteligentní a decentní sitcom, který nepotřebuje okatě a křečovitě tlačit na divácké bránice a přesto dokáže královsky pobavit. Síla AD tkví především v charakterech, jejich originalitě a různorodosti, každý je něčím výrazně specifický, avšak i při své ujetosti zůstává věrohodný a přirozený. O nejlegračnější momenty se určitě postará Tobias a k zahození není ani právník Barry jako předobraz Dr. Spacemana z 30 Rock. Dohromady se tato nezaměnitelná rodinka skvěle doplňuje, či naopak konfrontuje v neobvykle důmyslně vypointovaných scénách... 9/10 PS: Bohužel výše uvedené neplatí pro 4. a 5. řadu, které představují comeback spíše s hořkou pachutí v ústech... (07.11.2009)

George Bluth (Jeffrey Tambor), hlava bohaté rodiny i rodinného byznysu, spáchal všelijaké podvody, jejich vinou tak rodina přišla o všechno. Její jediný svědomitý člen, syn Michael (Jason Bateman), proto nemá jinou možnost, než v zájmu rodiny i podniku převzít otěže. Jeho snahy ovšem (byť většinou neúmyslně) hatí barvitá sorta ostatních zábavných příbuzných, od matky, manipulativní alkoholičky a profesionální urážečky Lucille (Jessica Walter), přes sourozence – zakomplexovaný starší bratr, mág poloamatér a vášnivý řidič segwaye Gob (Will Arnett), rozmazlený dětinský mamánek Buster (Tony Hale), nejistá, líná a povrchní sestra-dvojče Lindsay (Portia De Rossi); přes rodinu Lindsay – její manžel, věčnými dvojsmysly mluvící neúspěšný herec a první světový analrapist Tobias (David Cross), jejich dcera, natvrdlá a přitom vyčůraná, o pozornost rodičů žadoníci Maeby (Alia Shawkat); až po jeho vlastního syna George Michaela (Michael Cera), který je sice zdánlivě vzorem ctnosti, zároveň ale tajně chová milostné city ke své sestřence Maeby. Charaktery jsou do jednoho pokřivené, sobecké a ve svojí podstatě nesympatické, což je paradoxně činí sympaticky upřímnými a lidskými. Herecky se potom jedná snad o tu nejnadanější sitcomovou sortu, Walter, Arnett, De Rossi či Cross předvádějí nezapomenutelné kreace, a ani takový Cera, kterého jsem nikdy neměl rád, za nimi v Arrested Development nijak výrazně nezaostává, zaryté seriálové a filmové fandy navíc potěší neobyčejně hvězdné obsazení vedlejších rolí či camea (výborná Liza Minnelli, Carl Weathers, Julia Louis-Dreyfus, Zach Braff, Charlize Theron). S čím ale AD stojí a padá, čím se odlišuje od ostatních, to je jeho koncept a humor. Sitcom jako žánr je všeobecně považovaný za učebnicovou definici odpočinkové podívané, sledující formulku „vypnout mozek, polechtat bránici“. AD ovšem bránici s největší pravděpodobností nepolechtá, dokud nebude mozek pracovat na plné obrátky. Slovní hrátky, fraška, satira, držkopády, dvojsmysly, trapasy, chicken dance, a hlavně přehršel odkazů a narážek na vlastní děj a dřívější vtípky, AD kombinuje všechny druhy humoru, nic mu není cizí, a nikdy nepřestává zahrnovat návalem nečekaných zvratů děje ani osvěžujícími pointami vtipů. Spolu s opakovaným sledováním tak nejeden vtip dostane další rozměr, je totiž jednoduše nemožné všechno stihnout napoprvé, byť se ostrovtipný vypravěč (Ron Howard) snaží diváka zuby nehty udržet v obraze. Zkrátka a dobře, Arrested Development nemá na seriálovém poli konkurenci jednoduše proto, že se jedná o tak specifický výtvor. Po třech komplet zopakováních seriálu jasná srdcovka. PS pokud neumíte výborně anglicky, tak se o to radši nepokoušejte, domnívám se, že by to celé vyznělo jako jeden velký neúmyslný trapas. (27.05.2008)

Arrested Development patří mezi tu hrstku seriálů, kterým ani není pořádně co vytknout, protože děj, postavy a jejich obsazení, to vše je na velmi vysoké úrovni - pro standardní sitcom snad nedosažitelné - a humor samotný se tu vyskytuje v opravdu mnoha podobách; od naprosto seriózně se tvářících bizarních situací i celých zápletek přes spoustu skrytých detailů a narážek či několik running joků až po vyloženě groteskní gradování některých epizod. A skvělý vypravěč k tomu! Je jen otázkou, jestli jednomu svým stylem sedne nebo ne, pročež doporučuji vyzkoušet prvních pár dílů, ze kterých se dá získat slušná představa, jaké to bude až dokonce (tedy s tím, že absurdita díl od dílu, série od série stoupá). Obsahem i formou každopádně jeden z nejoriginálnějších komediálních seriálů, jaký jsem kdy viděl (nezapomeňte koukat na "On the next..."). Justice is Blind, Afternoon Delight, Mr. F. 10/10 (06.05.2010)

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)