Lolita

Napodruhé mi to přišlo slabší. Jeremy Irons je výborný herec, ale tady jsem počínání jeho postavy občas měl problém pochopit. Dominique Swain mě vlastně zaujala méně, než bylo záhodno (to už radši svůdnou Emmu Griffiths Malin z úvodu filmu). A víc postav tu vlastně nebylo. Je to jen taková ilustrace slavné knihy. Nepříliš vzrušivá romance, jejíž nepatřičnost už na konci dvacátého století nemohla nikoho ani šokovat. Takže je to prostě neprovokující verze Nabokovovy Lolity, což mi připadá jako dost nesmyslný záměr. (28.08.2019)

Kontroverzní dílo ruského spisovatele Vladimira Nabokova jsem zatím nečetla, ale tento filmový přepis mě utvrdil v tom, že si ji musím přečíst. Životní role Dominique Swain, ta holka je úžasná! Člověku je až líto, když se podívá, v jakých filmech skončila. Jeremy Irons v jedné ze svých nejvíc sexy rolí. Lolita byla k pomilování, stejně jako by ji někdy člověk nejradši trochu propleskl. Ale za co vlastně? Vždyť to bylo ještě dítě, malá, nevinná holka, která toužila být milována, chráněna, opečovávána. Co vlastně chtěla? Co si myslela, že chce? Milence nebo tátu? Byla to jen osudová hra, které podlehli oba dva aktéři? Nebo jen jeden... ten, který byl okouzlen to mladistvou krásou, nevinností, stejně jako smyslností a vychytralostí. Osobitý a provokativní snímek, v němž se divák neustále snaží hledat jakousi tu hranici mezi pedofilií, zneužíváním, poblázněním, zakázaným vztahem, nebo čistou manipulací. Je to paradox, že je to právě "civilizovaná" společnost, kdo určuje normy "normálnosti" a toho, co je běžné, všední a předpokládané. A není to náhodou ta stejná společnost, která dokáže způsobovat ta největší zvěrstva na sobě samých, na zvířatech i přírodě? Ta, která od počátku světa vede války, vraždí a ničí. Ta společnost, která se svou krutostí, arogancí, bezohledností a nadřazeností nevyrovná žádnému jinému živočichovi. A ta, která za zavřenými dveřmi dělá ty největší ohavnosti, zvrácenosti a zla. Taková společnost bude vymýšlet nějaká pravidla o "normálnosti." A bude hovořit o fungování společnosti. Jak pokrytecké a směšné. (16.08.2015)

No možná jsem tu rarita se svejma 5*, ale prostě se mi tenhle film líbil. Skvělé herecké obsazení a naprosto skvělý námět a jeho následné zpracování je prostě úžasné. U žádného filmu jsem nezažil jakýsi nepopsatelný pocit, který ve mě vzbudila mladá Lolita a její chování. Prostě vzrušující. Dávám 90% (17.03.2006)

Lolita je moje nejoblíbenější kniha, Vladimir Nabokov je pro mě literárním bohem. A proto mě velice převelice potěšilo filmové zpracování A. Lynea. Sice se do filmu nedalo převést všechno z knihy, každý její vybroušený detail, ale to je ostatně u přepisů normální. To, co bylo ponecháno však stačí pro kvalitní emociální zážitek i u diváka knihou nezasaženého. (05.08.2004)

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet. (18.01.2015)