Super prehnití

Včera jsem viděl jinou pozdní komedii s Philippem Noiretem v hl. roli Řidič a fantom (1996) a ačkoliv měla zde jen "modré" hodnocení, zcela původní svěží záležitost navazující na staré tradice ve francouzské komedii jsem ocenil mnohem víc, než volné pokračování konkrétního slavného filmu po téměř 20ti letech. Super prohnilé jsem spočátku vnímal jako zoufalý pokus, kde Claude Zidi již mele z posledního a jeho film působí až neuvěřitelně vyčpěle (výjimkou byla snad jen úvodní scéna s černohumorným prvkem v podobě kapek krve z policajtova nosa, které stříkají na zatčeného tělo i průkaz). Později se film rozjel docela slibným směrem, nicméně původní atmosféra už za ta léta dávno dozněla, Francis Lai se v některých motivech své hudby uchýlil přímo k technu a Zidi se po hodně nudném rozjezdu dopouští pak v závěrečné třetině pro změnu akčního děje plného velkých výbuchů, efektních (ale pocitově spíše rušivých) střihů a souběžné akce probíhající ve dvou scénách najednou na rozdělené obrazovce. Inu, proč ne... za ta léta se trendy v kinematografii změnily, přesto oceňuji, že Zidi coby tvůrce dokázal po tomhle rozpačitějším filmu již odejít z filmové scény včas. Tentokrát jsou už moje 3 hvězdičky již zcela na hraně, za některé chvilky, které mě rozesmály (ale nebylo jich moc) nebo vhodily do napětí (byť až spíše v druhé polovině), snad i za místy mile předvedenou nostalgii směrem k původnímu filmu je dávám. Byť už se zde dost tlačilo na pílu a tam, kde v roce 1984 se ještě něco s jistým společenským přesahem sdělovalo, tam se v roce 2003 stejní tvůrci zmohli už jen na divácky efektní kus s původním tématem zahnaným až do zcela neuvěřitelného extrému. 55% (26.09.2020)

Dvojka mi přišla slabí, ale třináctiletý odstup jednoznačně pomohl. Hlavní hrdinové sice už zestárli, ale pořád jsou to oni. V protikladu s dravým mládím je z ústřední dvojice najednou trojice a hle...ono to funguje. Opět tu máme humorné hlášky a celou řadu vtipných situací. Zidimu se povedlo mistrně poukázat na to, jak se Paříž a vlastně celá Francie změnila, ale na druhé straně jsou některé věci pořád stejné. A právě pohyb mezi nostalgickým cosi, působícím na fanoušky této série, a něčím novým jde tvůrcům skvěle. Hlavně loupež v bance nebo dívka, která trojici pomáhá a fandí, přestože její "otec" a "boyfriend" už seděli, opět s nekalou činností, soupeří trochu s touhou po dobrodružství, kořenící její život, a trochu s chápáním správného a morálních hodnot. Ona je vlastně těžítkem, které tak nějak dává k zamyšlení právě to, o čem Prohnilí po celou dobu byli nebo čím chtěli být. Vlastně jsou to zločinci, ale jinak dobří lidé. Skvělé zakončení, které je možná dokonce o malinko lepší jednička. (03.08.2021)

Francúzska komédia je už desaťročia tak trochu mimo formy a Zidi s Noiretom na tom nič zásadné nezmenia. Sympatické je, že sa aspoň pokúšajú a snaha to nie je úplne márna. Zápletka je samozrejme jeden veľký nezmysel a to aj na úrovni vzťahov. Všetko sa rieši hladko, i keď sa stále niečo komplikuje. Ja tu cítim určitú rezignovanosť tvorcov, ktorí si asi uvedomujú, že ďalšiu klasiku už nemajú šancu nakrútiť. Z nostalgických príčin však film iste mnohých potešil a asi ho ako také príjemné nenáročné retro treba aj chápať. Z rovnakého obdobia u mňa víťazia Reno s Depardieuom v snímke Drž hubu! (22.08.2015)

Ještě větší zklamání než dvojka, kam se poděla nápaditost lumpáren a podfuků? Zůstala z toho celkem nezajímavá komedie s kriminální zápletkou, která se moc a moc snaží předstírat svou lehkost a odkazovat se na staré dobré časy, ale výsledek je nuzný. A nezachránili to ani Philippe Noiret a Thierry Lhermitte. Jen z nostalgie k Prohnilím jedničce dávám za tři, jinak by to bylo o dost horší. (16.06.2010)

Již dvojka mě lehce vytrhla z poměrně pozitívních pocitů z jedničky a hned se začátkem trojky mi teprve došlo, že atmosféra původních Prohnilích je prostě pryč. Protože doba se mění, herci stárnou.....A ve své době prvotřídní autor komedií Claude Zidi jakoby přestával mít svůj film pod kontrolou. Rychlé střihy v některých scénách fakt nebyl dobrý nápad a zvýšená agresivita už vůbec ne. A až téměř techno hudba (která nemá s podmanivým bluesovým motivem z jedničky nic společného) už vůbec. Naštěstí i přes výše zmíněné neduhy mě první půle celkem bavila a překonala dvojku. Protože se tady prakticky pořád něco dělo a i když zápletka s domnělým úmrtím není nikterak originální, zde mě dokázala poměrně zabavit a film se mi sem tam přehoupl i do lehkého nadprůměru, sledovalo se to docela pěkně- Druhá polovina s vyloupením banky už měla některé naznačené mouchy a pokusy o megalomanské pojetí přes dvojí kameru a několik explozi ničemu moc nepomohly. Navíc se mi ti  prohnili zdali fakt už jako moc prohnili a už se celkem těším až uvidím Noireta v nějaké jiné roli. Ale možná fakt alespoň v něčem  zábavnější pokračování  než unylá dvojka a možná je dobře, že to neskončilo u ni a když už se muselo pokračovat, zkusil Zidi alespoň trochu zariskovat a posunout po nudě z roku 89 naší dvojici do 21.století. (24.09.2020)