1984

Filmová adaptace ne zrovna jednoduché knihy 1984 se snaží tvářit vyspěle, cílevědomě a snad i trochu artově, jakoby divákovi přímo říkala: "Jestli něco nechápeš, není to můj problém", jenže opak je pravdou. Expozice nic moc nevysvětluje, vhazuje diváka do děje, ale přesto působí zbytečně rozvláčněně a málo záživně, pár detailů jsem nepochytil a bez několika světlých momentů jsem se v podstatě začal bavit až od poloviny filmu. Depresivní atmosféra je hutná, bezmoc, nadvláda až bezmezná manipulace je očividná a dobře vykreslená, ale stále to nestačí pro to, aby byl celý film skutečně zajímavý a poutavý. 5/10 (22.02.2009)

Pozor, pár těchto vět obsahuje i slova, která nejsou v 10. vydání Slovníku! Velký Bratr tě sleduje! Těžká obžaloba totalitarismu. Je až neuvěřitelné, jak se Orwellovi podařilo vystihnout poměry, které známe z 50. let. Nevědět, že román napsal v roce 1948, řekl bych, že opisoval od komunistických soudruhů. Nebo oni od něj? Geniálně stísněná atmosféra, která vrcholí přeučováním ideozločinců. Ve scéně s krysama blízko konce filmu mi nebylo dobře a řekl bych, že Johnu Hurtovi také ne. (19)84% (10.03.2010)

Vzkaz, na němž je napsáno "I love you", musí do pece. A s ním i lidská individualita, radost, prosté věci jako ozdobné těžítko, láska, svoboda, kdy si můžete říct, že dvě a dvě jsou čtyři. Tu vystřídá šedá uniforma, povolená slova a amarouny. A taky obrazovka, která dává povely. Ne, dvě a dvě nejsou čtyři, jsou to někdy tři, někdy pět, nic, někdy všechno dohromady, prostě jak to chce STRANA. Krásná vize. Nejsem dotčena předlohou, ale jsem dotčená totalitou a to natolik, aby po mně z tohoto filmu a z představy "světlých zítřků" sáhl mráz. (02.11.2005)

Upozornění pro alergiky – může obsahovat stopové prvky spoilerů. Kniha 1984 ovlivnila můj pohled na svět a ač je to již pár týdnů, co jsem ji četl, stále mi hnízdí v hlavě. K její filmové adaptaci jsem přistupoval obezřetně, přesvědčen o nemožnosti přetransformovat ponurost knižní v ponurost filmovou. Michael Radford uspěl tak na půl. Unavené lidské tváře bez známky chuti do života. Pouze chabé fyzické schránky zakryté ošoupanými kombinézami a žijící z nenávisti a ginu břečkovité chuti. Ze stroze zařízených „kanceláří“ odcházejí do polorozpadlých paneláků – chladných, šedivých, jenom ledva vhodných pro plnohodnotný život… Vzhled Oceánie je odrazující, budí dojem místa, kde přežívá jen pár posledních trosek. Jenže ony jsou jich milióny. Rozsah území, nad kterým bdí Velký bratr není z filmu dobře zjevný. Stejně jako struktura zdejší totalitní společnosti (Ti nahoře, Ti uprostřed, Ti dole). Ona vlastně hned první scéna kráčí vstříc hlavně divákům znalým předlohy. Výhradně oni a lidé, jež zažili totalitu na vlastní kůži, v plném rozsahu docení její děsivost. Ale následující minuty, ač maximálně věrné Orwellovu románu, se již s takovou razancí nedokázaly zažrat pod mou kůži. Jistě to není vina skvělých hereckých výkonů (Richard Burton budí hrůzu, aniž by jedinkrát zvýšil hlas), spíše bylo všechno příliš komorní, subtilní a děsivé teprve při zpětné vzpomínce na konkrétní pasáž knihy. Radford nenadužívá přímých citací z knihy (příp. Knihy ), což by se u podobné předlohy nabízelo, ale zároveň ani v těch nejvyhrocenějších momentech (zatčení) nedosahuje její působivosti. Nemluvě o zvláštním finále, kdy mi nebylo jasné, má-li věta „Miluji tě“ pronesená zády k podobizně Velkého bratra značit jiskřičku naděje, či (stejně jako v knize) Smithovo pokořené lidství. 1984 není špatný film, pouze adaptuje příliš dobrou knihu a z tohoto hlediska sice nevítězí na plné čáře, přesto z boje odchází se vztyčenou hlavou. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Anderas, _-0-_ (30.04.2009)

Radfordovu příliš nedomrlou adaptaci jedné z největších klasik světové literatury je možno považovat - aniž bych se vědomě uchyloval k technice doublethinku - za vyloženě průměrný film hned ze tří důvodů. Primo: Je tím horší, čím více si divák znalý nepřekonatelné Orwellovy předlohy hýčká jejích myšlenkových i literárních kvalit (fakt, že 1984 je "pouze" jakousi temnější variací na Zamjatinovo My ponecháme u ledu), protože za a) její ideová i atmosférická košatost je ve filmu očesána na bolestně konformní dřeň a za b) úroveň vizuálního vyjadřování Malého bratra Radforda spadá do kolonky průměru v odstínu totalitního betonu, i když má po ruce talent slovutného R. Deakinse. Secundo: První bod je natolik transparentní skutečností, že ji nemohou přejít ani náležitě poučení jedinci, kteří už dávno počítají s diferencí mezi filmovými a literárními výrazovými zákonitostmi a specifiky a nestavějí jedno médium nad druhé podle vzorečků naivní předpojatosti. Konečně nemístně subjektivní Tertius: I když je vůči knize docela frekventovaně doslovný, přesto je, což je zdaleka to nejsmutnější, "orwellovský" asi jako interní poměry v obchodním řetězci Tesco. Pročež suma sumárově pravím, že nevědomost je v případě (dystopické) filmové podoby 1984 opravdu... síla. // Dodatek: Neobratně maskovaná výprava nuznějšího charakteru k lepšímu dojmu také nepřispívá. 2,5* (18.05.2009)