Slávici v klietke

I jednoho odpoledne, když venku lilo jsem si hrál na Fantozziho (400 přepnutí TV kanálu za minutu) jsem cbvakl na jeden TV kanál a hle... tento film... Neříkám, že se jedná o nějaké originální veledílo, ale poctivost herců mně učarovala... Klišé, neklišé, sentiment nesentiment... ale film je to poctivý a přesvědčivý... (16.09.2008)

Děj Slavíků jste již viděli stokrát jinde, ale ještě jste je neslyšeli. Jakmile se přítmím kinosálu rozezní "slavičí" chorály, tak mrazí... Slavíci potěší až dojmou, byť nenabízí nic jiného než famózní hudební stránku podpořenou tuctovým vizuálem a předvídatelným milým dějem. Ovšem tím čím chtějí být, jsou Slavíci více než dobře. (13.11.2004)

Co sráží hlavně tento snímek dolů, to je bezpochyby dosti prvoplánovitý a hlavně " chatrný scénář " . A ten konec....., všechno k němu směřovalo, ale ve skrytu duše jsem doufal, že scénárista se k němu neuchýlí a alespoň povedeným závěrem udělá důstojnou tečku za tímto snímkem. Bohužel se tak nestalo. Nejsem cynik, film mě umí strhnout a emoce mnou kolikrát cloumají, ale tento snímek do této kategorie rozhodně nepatří. Co naplat, že když se rozezní sborové zpívání, člověku běhá mráz po zádech a po herecké stránce člověk nemá nejmenší výtky, ale k většímu zážitku a tím pádem i lepšímu hodnocení, by to chtělo mnohem více zvratů. Škoda promarněné šance, potenciál tam rozhodně byl...... (12.08.2009)

Je to takový milý, laskavý až naivní, občas kýčovitý. Což se dá brát jako dost velká nevýhoda, ale tady mi to docela sedlo. Zase jsem si uvědomil, jak na mě silně působí hudební filmy, resp. filmy se silnou hudební složkou - nějak mě dostávaj čim dál víc a ty s chorálovým prvkem úplně na max ( hned se mi vybavili "Indiáni" v The Mission ). A to je taky ta čtvrtá * k jinak průměrnýmu hodnocení. Výbornej výkon pana Jugnota a lepší typ než Jean-Baptista do týhle role snad ani nešlo najít! (16.01.2009)

Juj, to byl pěkný film, optimistický a romantický, neboť optimismus může být jen v romantice. Nic mi tu nescházelo, a co přesahovalo byl klid, rozvaha, důvěra, píle a vytrvalost, a víra v to, že lidi jsou přece jen lidi - tedy ve své většině. Pozn. 1: Hlavně neplést s námětově podobným filmem "La cage aux rossignols - Slavící v kleci" (1945). Nějaký zabedněnec dal tento název i české distribuci filmu SBORISTÉ, sboroví zpěváčci. Pozn. 2: Bakulovi zpěváčci (Bakulův ústavu pro výchovu životem a prací). Soubor "vznikl ve 20. letech 20. století při Ústavu pro výchovu životem a prací v Praze, jehož byl Bakule zakladatelem a ředitelem. Těleso se skládalo z tělesně handicapovaných dětí a dětí bez domova či ze sociálně znevýhodněného prostředí. Při práci s těmito svěřenci Bakule uplatňoval na svou dobu velmi netradiční a údajně často kritizované metodické postupy při nácviku a interpretaci skladeb, kdy se zaměřoval především na esteticko–výchovnou funkci zpěvu". (Diplomová práce Postup při nácviku dvojhlasu a vícehlasu v dětském pěveckém sboru na ZŠB, Vladimír Trhal, 2017) - jak to všechno vzájemně ladí... Pozn. 3: Internat Fond d'etang, Dno rybníka, ale dneska je přece sobota... (19.10.2017)