Macbeth

Shakespear je neskutecnej loser. Jeho dila maji v podstate jeden spolecny element - nudu. Kdykoliv jsem Shakea cetl (to se stalo nastesti jen jednou) umiral jsem nudou, kdykoliv sem na nem byl v divadle (to se bohuzel stalo uz 2x), umiral jsem nudou a kdykoliv jsem videl nejakou filmovou adaptaci (coz se stalo asi 4x), umiral jsem nudou. U filmu nastesti existuji i jiste zachytne body, ktere to muzou tak nejak podrzet, hudba, herci, lokace, coz se tady do jiste miry delo, coz ale nemeni vubec nic na tom, ze jsem u toho stale umiral nudou a nezachranil to ani Roman Polanski, muj TOP5 director, ktery ma nepopiratelne kvality, ale prave s nudou se i on sam cas od casu potyka skrze celou svoji filmografii. Co na Macbethovi ocenuji, ze to melo koule, nebalo se to brutality a Roman si to po brutalni vrazde sve zeny spravne daval. Dost skoda, ze tuhle smrtelnou naladu nevyuzil v nejakem poradnem hororu, takhle potencialne velmi nadejnou formu vyplytval na naprosto zbytecnem a predem ztracenem projektu. 4/10 (14.03.2008)

Přepsáno v únoru 2020. Macbeth Romana Polanskiho se v neogotické rozmáchlosti ošívá v rytmu shakespearovského veršování. Hluboký skotský středověk povstal v surové krutosti životních podmínek, strohé špičky kamenných hradů jsou nedílnou součástí melancholie krajiny, osamělý hrádek Lindisfarne nalezl své další praktické využití. Obrazy brutality hrůz a krvežíznivých skutků jsou působivě podávány z bezprostřední blízkosti pohybu. Strach, úzkost a beznaděj vyvěrají, jsou přirozenou částí vyvolávané nálady, naproti tomu úzké stavy rozervanosti se nešikovně potácí ve chvílích nedostatečného pochopení prožitku. Macbeth poodhaluje principy vetření svědomí diktátorského uchvácení moci a jeho udržování, byť je i toto svědomí podřízeno představám romantického idealisty. Filmová stavba je nejvýraznější v zuřivosti pohybu obrazu i v halucinačních imaginacích. Hlavním atributem známé Shakespearovy tragédie je Macbeth (zajímavý Jon Finch), skotský válečný vojevůdce a později též král. Mocenské ambice, podpořené temným pokušením, sami sebe zahání do bludného kruhu věčného strachu a hrůzných trestů. Smrdutý pach smrti se rozlévá nad skotskou zemí. Důležitým atributem opojení vidinou moci je lady Macbeth (Francesca Annis), naléhavý podněcovatel manželovy politické ctižádosti. Vždyť zdráhavé pochybnosti nemohou nikdy být odměněny vítěznou pozicí. Z dalších rolí: Macbethův přítel, zkušený skotský vojevůdce a nepříjemný svědek temného proroctví Banquo (Martin Shaw), šlechtic a později nejzuřivější Macbethův oponent Macduff (Terence Bayler), novému vládci dlouho věrný šlechtic Ross (John Stride), zrazený skotský král Duncan (Nicholas Selby), plánovaný dědic trůnu a Duncanův starší syn Malcolm (Stephan Chase), Duncanův mladší syn Donalbain (Paul Shelley), tři čarodějnice temného proroctví (Maisie MacFarquhar, Elsie Taylor a Noelle Rimmington), Banquův mladý synek Fleance (Keith Chegwin), v nevybíravé krutosti osudu nebohá lady Macduff (Diane Fletcher), zjištěním královnina stavu zaskočený lékař (Richard Pearson), ošetřovatelka lady Macbeth a řádová sestra (Patricia Mason), skotský šlechtic Lennox (Andrew Laurence), či Macbethem naverbovaní sprostí vrazi Banqua (Michael Balfour a Andrew McCulloch). Polanskiho Macbeth se zaměřil na zuřivost doby, temná zákoutí mocichtivé lidské duše a rozpolcenost morálního svědomí. Obrazově dychtivá podívaná vyznává krokové variace autora předlohy. Působivá podívaná! (04.10.2009)

Bohužel je mé hodnocení ovlivněno tím, že jsem film viděla v originále s českými titulky. Jsem sice velký odpůrce dabingu, ale zrovna u Shakespeara by asi byl vhodnějsí. Když se člověk soustředí na čtení veršů, uniká mu děj a naopak. Jinak mi jde hlavně o ty verše, je li filmová podoba krvavá či nikoli je pro mne druhotné. Mám li srovnat s Branaghovým Hamletem nebo s Radfordovým Kupcem Benátským, je to zcela nesrovnatelné. (17.06.2008)

Snaha po zobrazení hrůz (ňapř. v Kmotrovi nebo v A Clockwork Orange se v sedmdesátých letech nezastavuje ani před zfilmováním tohoto dnes už klasického dramatického díla ze 17.století od Williama Shakespeara. Režisér Polanski v tomto svém filmu v níž si šlechtic Macbeth nečestným a nekontrolovatelným způsobem (touhou po moci) zajistí skotský trůn ale nakonec se i o sám stane obětí vlastních intrik, plně respektuje původní předlohu. Jeho zájem je spíše soustředěn na činy a konání jednotlivých historických postav. Navíc klade například větší důraz na neobvyklý projev-pozornost spíše budících jednotlivých scén, než na odvíjení vnitřního dramatu. Některé pasáže ve filmů jsou opravdu hodně drsné a krvavé a se svým až naturalistickým podáním se spíše podobají než dramatu scénám z hororů. Film tenkrát s velikým nadšením přijali ve Velké Británii, naopak v USA se objevil až dva roky po násilné smrti manželky Romana Polanského, Sharon Tateové, tam ho však kritika dokonale ztrhala. (26.10.2006)

Do krví, deštěm a blátem prosycené adaptace Shakespearovy tragédie promítl Polanski své vnitřní běsy, které jím po zavraždění těhotné manželky musely nutně zmítat. Typický je také strach coby motor počínání většiny postav jeho filmů a opsání kruhu, kdy se závěr podobá začátku- zde pointa o všudypřítomném zlu, které číhá na to, až je člověk pustí ze řetězu. (06.08.2013)