Bob Dylan
No Direction Home: Bob Dylan
Réžia:
Martin ScorseseHrajú:
Bob Dylan, D.A. Pennebaker, Mickey Jones, Ossie Davis, John F. Kennedy, Martin Scorsese, Al Kooper, Pete Seeger, Bob Neuwirth, Joan Baez (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Před čtyřiačtyřiceti lety absolvoval své první veřejné vystoupení americký písničkář Bob Dylan. Velkolepý dvoudílný čtyřhodinový dokument No Direction Home mapuje Dylanovu dráhu od jeho dětství v americkém státě Minnesota až do jeho britského koncertního turné v roce 1966 a nehody na motocyklu, po které se na dlouhá léta stáhl z veřejného života. Význačný režisér Martin Scorsese strávil na projektu vyrobeném v koprodukci PBS a BBC čtyři roky a prostřednictvím Dylanova manažera měl otevřený přístup k Dylanovu archívu. Nejde o první dokumentární film o Bobu Dylanovi; v tomto případě jde o Dylana v plných souvislostech historie a vývoje společnosti. Režisér dokázal zasadit zpěvákovu kariéru do kontextu kvasící atmosféry první poloviny šedesátých let. Neopomenul probouzející se hnutí za lidská práva, úplnou rovnoprávnost černochů na jihu Spojených států a protiválečné hnutí proti válce ve Vietnamu. Částečně je to proto, že na Scorseseho projektu spolupracoval bezpočet Dylanových vrstevníků a přátel. Za všechny stačí uvést tehdejší Dylanovu přítelkyni a folkovou zpěvačku Joan Baez. Bob Dylan začal svou kariéru jako folkový zpěvák, v polovině šedesátých let pružně reagoval na nástup elektrických kytar a syntezátorů. V tomto dokumentárním filmu vystupuje spíše jako jemný a tichý glosátor, některé části z archivu musely být dokonce opatřeny titulky, aby jim bylo rozumět. Rozhodně ne jako filozof, který by odhaloval sám sebe. Poodhaluje a poopravuje některé mýty, které sám o sobě vytvořil: proč si změnil jméno, jak je to s jeho indiánskou krví a jak to bylo s jeho cestou z Minnesoty do New Yorku. Stylotvorný zpívající kytarista, skladatel a textař, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, (ročník 1941) počtvrté přijíždí 7. listopadu 2005 do Prahy. Jeden ze základních tvůrců popkultury druhé poloviny dvacátého století naposledy Českou republiku navštívil před dvěma lety, konkrétně 23. října 2003. Písně Boba Dylana odrážejí společnost v průběhu několika desetiletí a nesmazatelně se zapsaly do historie moderního světa. Člověk, který neslyšel původní verze, nebo další verze hitů "Knockin' On Heaven's Door", "Like A Rolling Stone", "Blowing in the Wind", "The Times They Are A-Changin'" atd., žil zřejmě na Měsíci. Nakřáplý Dylanův hlas je stejně nezaměnitelný jako způsob, jakým zbořil do té doby zažité představy o zpěvákovi. Dylan je pro dějiny poprocku nenahraditelný. Sám obohatil výrazový rejstřík a hudební formy o řadu nových stylů, které pak dál rozvíjeli jeho následovníci i další generace umělců. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (37)
Bob Dylan byl a vždycky bude frajer, ale proč o tom nechat mluvit stovku lidí, když máme slavného Boba dispozici a může nám to povědět sám. V každém případě je tento dokument docela majstrštyk. PS: Všimněte si, jak se z mladé sektařky, Joan Baez, zpívající fanatické songy na Woodstocku, stala fuckující šedesátka. ()
Vskutku krásný dokument zachycující nejen životní a kariérní dráhu Boba Dylana (některé jeho výroky jsou vskutku zamyšleníhodné), ale zároveň popisující dobu šedesátých let, změn hudebních stylů nebo politických událostí. Potěší i Allen Ginsberg - při videu a jeho vyprávění zážitků s Beatles a Bobem jsem se dost nasmál. To vše navíc režírováno tradičně výborným Martinem Scorsesem...co chtít víc? ()
"Nejsem angažovaný zpěvák, jen fandím lidem, kterým o něco jde". Tento dokument mi řekl o Dylanovi spoustu věcí, o nichž jsem neměla tušení, například, že mu byl obrovskou inspirací folkař Woody Guthrie, s jehož písněmi začínal. A nebo že byli s Joan Baez takoví kamarádi a že společně i koncertovali ("musíte si na jeho nálady zvyknout, bejvá nepříjemnej jak vosina v zadku"). Líbilo se mi moc, že součástí dokumentu byly i dějinné a politické souvislosti, nikdo se jen tak "nemlátíme ve větru", takže tu proběhl i kousek slavného projevu Martina Luthera Kinga, události jako vražda Kennedyho, válka ve Vietnamu, padla informace i o Pražském jaru 1968 z úst tehdejšího Krále majálesu Alana Ginsberga. "Lidé byli nespokojeni a projevovali názor, který ale právě Bob dovedl ve svých písních přesně zformulovat, nebyl to poskok levice, ale nezávislý písničkář". Ač pro mé pošramocené bubínky podstatně hutnějším druhem hudby nikdy nebyla Dylanova tvorba tím pravým ořechovým, vždycky jsem kolem něj a jeho textů našlapovala s úctou a respektem, a tenhle vynikající dokument mě jen utvrdil, že je to namístě. ()
Excelentně udělaný dokument o snad nejvýznamějším písničkáři dvacátého století Bobu Dylanovi. Mapuje jeho začátky, velký prostor je věnován také jeho hudebním vzorům (především Woody Guthrie) a kolegům. Zejména jeho přátelství a společné vystupování s Joan Baezovou. Ačkoli se zabývá pouze malým zlomkem Dylanova života (tvůrčí kariéry do r. 1966), je naprosto vyčerpávající. ()
Jestli chcete Dylanovi vlézt až pod kůži, pusťte si Pennebakera. Scorsese ale též výborně, zvlášť zajímá-li vás spíš doba, prostředí, vlivy a lidé kolem Dylana. Obojí je skvělý zážitek: Pennebaker jako průkopník syrového stylu cinéma vérité vám ukáže scénu ze šatny, kde Joan Baezová vemlouvavým hlasem prozpěvuje jakousi lidovku a vy přímo fyzicky cítíte, jak žebrá o pozornost Boba, zarputile bušícího do psacího stroje, jaké napětí mezi těmi dvěma panuje, aniž by bylo třeba vyslovit jediné slovo; Scorsese jako zkušený analyzující řemeslník stejné období s oběma po letech rozebere, nechá promluvit Joan o tom, jak byla v té době natěšená na další společné obrážení politických mítinků, a Boba o tom, jak on měl aktivismu plné zuby a spíš pokukoval po dalších hudebních obzorech, kde už pro Joan nebylo místo. Oba přístupy mají hodně do sebe a oba dokážou navodit atmosféru, která musí uchvátit nejen diváky uhranuté unikavým fenoménem jménem B. D. U mě osobně přece nakonec o fous vede autentičnost a emocionalita Don't Look Back, u vás to může být naopak. — P.S.: Bob je Bob, ale ze všech dvou set minut mě nejvíc mrazila ta dvoustá první s Odettou. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (8)
- Píseň "Like A Rolling Stone", z jejíhož refrénu pochází název tohoto dokumentu, se v roce 2010 umístila na první příčce žebříčku "500 nejlepších písní všech dob", který sestavil časopis Rolling Stone. Píseň ve své době způsobila převrat, protože dokázala, že popová píseň může být delší než tři minuty a zároveň být umělecky na výši a dobývat čela hitparád. Dylanem ručně psaný text k této písni se v roce 2014 vydražil za dva miliony amerických dolarů, což bylo do té doby nejvíc za jakýkoliv rukopis v populární hudbě. (Morien)
- Hlas, který předčítá citaci Dylanova kontroverzního proslovu o pánech, co rozhodují o budoucnosti Ameriky a nemají žádné vlasy, patří režisérovi Martinu Scorsesemu. (Morien)
- Název tohoto dokumentu pochází z refrénu písně „Like A Rolling Stone“. (Matty)
Reklama