Riddick: Kronika temna

Efekty mi ve filmu nevadí, ani ve větším než potřebném množství. Mnohdy se na ně dokonce těším. To co jsem však dostal u Riddicka se vymyká veškerému slušnému vkusu. Film sám o sobě není špatný (předchozí Černočernou tmu jsem ještě neviděl), příběh se dá zkousnout, herci předvádějí jen to, co se od nich čeká. Avšak vše zabíjí přehršel efektů v každičkém záběru, což by samo o sobě nevadilo, nebýt ty efekty podprůměrné a neuvěřitelně umělé. Kdyby se Riddick natočil v trochu komornějším pojetí, vůbec bych se nezlobil a asi i tu hvězdičku přihodil. Na kdyby se ale nehraje. (06.08.2008)

Tak před osmi lety mě Pitch black překvapil, né-li dokonce ohromil, ale vezmu-li v potaz že videohra Riddick: Escape from Butcher Buy chronologicky předchází oběma filmům, vede mě to k dojmu, že první příběh mistra Riddicka je nejlepší a jeho následující, už filmová pokračování mají tendenci sestupnou. Černočerná tma ještě obstojí sama o sobě (především díky podařené atmosféře a Radhe Mitchell), ale Chronicles of Riddick už je třeba brát se značným nadhledem, jelikož film působí spíš jako zfilmovaná verze videohry (a ne naopak) a dobrou polovinu je to neskutečná nuda, kterou ani rádobydrsňák Diesel (jehož moc nemusím), ani krásné ženy ve vedlejších rolích, nezachrání. (23.07.2011)

Co se to proboha stalo s naším milovaným Riddickem? Z Pitch Black se stal malý sci-fistický kult a hollywoodská pravdila velela vytvořit ještě nadupanější pokračování, tentokrát s výrazně navýšeným rozpočtem, které by z malého kultu udělalo kult velký. I proto se tvůrci pokusili na Riddicka křečovitě navěsit vlastní mytologii a stvořit pro něj autonomní svět - tím pádem Riddick vyskakuje z hororového žánru a dopadá do jakési vesmírné ságy na způsob Duny, kde je na původního nevypočitatelného vraha už zpočátku nahlíženo jako na mýtického spasitele. Twohy si dokázal s rozpočtem poradit a servíruje nám podařenou vizuální stránku (zejména kamera se povedla, výprava má již nějaké chybky a triky jsou spíš slabší), bohužel jeho invenční režie, tolik příjemná v Černočerné tmě, je pryč. Jakoby režisér s vidinou možností jež mu poskytuje vypasené porcelánové prásatko neměl zapotřebí příliš namáhat vlastní hlavu. Kdo se při tvorbě Kroniky temna ale opravdu nesnažil, to je prosím scénarista. Film je v jádru stejně jednoduchý jako jednička, zato je velmi zmateně podaný, mnoho dějových zvratů šustí papírem na sto honů a dialogy svou tupostí mnohdy definují nové dno. Ačkoliv výtek není málo, Kroniku temna nelze vyloženě zadupat do země. Naopak, v nevalné konkurenci ostatních sci-fi titulů poslední doby se nejedná o špatnou volbu. (06.11.2007)

Kronika temna si o sobě asi myslí, že je krasobruslení. V něm je technika se stylem důležitá, bohužel k filmu patří navíc ještě příběh a ten tady byl na úrovni tančící žížaly, takže výsledná známka zavání reparátem. Pan Nafta je tu sice drsný jako šmirglpapír, ale já ho musím krapet zchladit, protože znám jen jednoho bouráka, který dokáže nosit tílko tak, až máte dojem, že lepší oblečení neexistuje... (21.09.2013)

Ridikova Kronika stárne s překvapivě hodně velkou grácií, bavil jsem se víc než tehdy při premiéře. Možná hlavně proto že už nepotřebuji srovnávat s komorní jedničkou, a tak nevadí že tohle šlo úplně jiným směrem - do temné space opery, láskyplného pulpu s ubercool gerojem v hlavní roli. Jako by to ze stránek kultovního komiksového magazínu Metal Hurlant vypadlo. Esteticky vypadá film i přes viditelně staré triky kupodivu i po skoro dvaceti letech skvěle, i Vin Diesel býval tehdy mnohem větší sympaťák než dnes. Mnohem radši bych si dal přímé pokračování tohoto, než valnou většinu z těch Rychle a Zběsile co jsme dostali. 7/10 (25.04.2022)