Fantóm opery

Fantom opery je dle mého názoru hluboce podceňovaný muzikál. Neboť styl jakým je natočen ... hudba, kostýmy, výprava (kulisy). To je moc povedené, prostě audio-vizuální hostina se silným, ač velejasným příběhem. Nicméně ono vizuálno nepřekypuje v pravém slova smyslu, kupříkladu oproti Moulin Rouge je Fantom barevně umírněnější, což ovšem vůbec není na škodu. A pak ty dekadentně-secesní kulisy, nebo hřbitov ... něco tak originálního jsem už dlouho neviděla. No a teď ke zpěvu ... co si budem nalhávát, kdo jen trochu hudebně cítí pozná momenty, kdy to prostě drhne. Ale myslím si, že to možná byl tak trochu záměr, protože až do určitých chvílí to hercům zbaštíte i co se artikulace týče, proto je to ve výsledku přesvědčivější. Kupříkladu největší problém jsem měla s postavu Carloty, protože Minnie Driver si ji vysekla tak suverénně, že jsem jí skoro ten operní zpěv zbaštila, horší už to bylo u Emmy Rossum a Gerarda Butlera, i když jsou oba evidentně talentovaní, v určitých okamžicích jejich zpěv dost skřípal - a to hlavně v duetech! Ale tohle jsou jen detaily, které se prostě dají filmovému zpracování odpustit. Mám za to, že Fantom opery patří k tomu lepšímu muzičnu, co v poslední době vzniklo! (16.09.2005)

Pokud jsem u muzikálu Sweeney Todd psal, že mě zpěv doháněl k šílenství tak tady to platí dvojnásob. Mohl to bejt opravdu strhující příběh doladěnej krásnou hudbou a mistr Schumacher to zase jednou podělal. Pěkná scéna je následně vodrovnaná buď scénou hodně mizernou, nebo již zmíněným zpěvem. Místy je to vážne dost směšná záležitost a hudba nebo kamera to nijak nepovznese, herecký výkony už vůbec ne. (24.04.2009)

Začneme naprosto nejočividnějším a nejpříjemnějším faktem - Emmy Rossum je úžasná Christine Daae, její dívčí hlas zní snad ještě lépe než samotná Sarah Brightman, castingu vůbec byla věnována velká pozornost, jediné chybky či snad režijní invence (ještě spíš přehmaty) jsou patrné v oblasti věku protagonistů. Jediný, kdo má slabší chvilky (a to ještě pouze pokud jste zvyklí na klasickou divadelní verzi se školenými pěvci) je Gerard Butler, který je ale charizmatický dost a dost, abyste mu nějaký ten pěvecký lapsus odpustili (ano, jsem heterosexuál;)). Joel Schumacher kolísá kdesi mezi věrnou konverzí dokonalosti a svou typickou barevnou šíleností, a aby to nebylo málo, občas to prokládá naprosto nevhodnými vsuvkami, které od toho co patří do původního muzikálu, s přehledem odlišíte. Na jedné straně úžasný vstup, předehra, dražba v roce 1919, proslov perfektního licitátora, rekonstrukce Opery do její původní krásy za doprovodu hřímavých varhan a orchestru (milovníkům hudby zaručujeme husí kůži;)), mumraj v zákulisí při generálce, okázalé ukázky vysokého rozpočtu, a pak děsivá barevná přeplácanost Hannibala, která vás tluče do očí, i když vším prostupuje Webberův Fantom Opery a Minnie Driver je dokonalá namyšlená subreta, stejně jako je Emmy Rossum překrásná víla s andělským hlasem. A během filmového půldne (reálného času několik vteřin, v polovině árie se přenášíme přímo do třetího dějství premiéry) se celá ta výprava změní, a nikde po ní není ani památky. Úlet. Maškaráda a její umělá choreografie - další úlet. Nebýt té hudby, HUDBY, byl by dojem děsivý. Ale i na takové výpravě se najdou naprosto nepochopitelné trhliny - Fantomovo doupě, hřbitov, střecha Opery, vše nevěrohodné až na půdu. Ale naprosto nejrušivěji působí Schumacherovská vizuální masturbace při duetu Raoula a Christine v kapli před premiérou Dona Juana Triumfujícího. Neplatí, že režisér nadále pokračuje ve smutné úměře - větší příležitost (rozpočet), větší provar. Nutno podotknout, že i přes rušivost některých scén mě ani jedna z nich nenudila. Stopáž by sice mohla být o něco kratší, ale nuda opravdu nehrozí. Jde přece jen především o hudbu, a ta je DOKONALÁ, i kdyby trvala čtyři hodiny, nejen dvě a půl. Když se bavíme o filmu jako celku, necítím to sice až tak jednoznačně, ale v zájmu popularizace podceňovaného díla dávám 80% a můžu klidně spát. (20.02.2005)

Já mám pro Fantoma Opery slabost. Viděla jsem ho asi už pětkrát a prostě si nemůžu pomoct, jsem nadšená od začátku do konce. Přiznávám, že nějaké neduhy by se tam našly, ale pro mě se ztrácejí v té perfektní hudbě. Jednoduše miluju ty písničky, melodie, charaktery, příběh...krom toho jsou zde velice povedené efekty, zvláště ten hned ze začátku filmu, kdy se se vzpomínkami Raoula vracíme do minulosti a divadlo ožívá. Emmy Rossum má nádherný hlas a kukuč, které podtrhává Christininu naivitu. Občas sice vypadá jak sjetá, ale to v podstatě má být, takže ok. A je skvělé, že dovedli najít lidi, kteří nejen že umí krásně zpívat, ale také dobře hrát, což se nehledá dobře. (10.06.2008)

Viděno po boku o tři roky mladšího Sweeneyho Todda, což ale nehraje moc roli, jelikož totok je adaptace slavné divadelní show. To tu koneckonců je zárukou kvality, sem tam nabouchané vizuály se tu a tam střídají už s naprostým kýčem a zbytečnou dekorací, takže je to jak na houpačce, jediná záruka kvality zůstává původní hudba, která je zmáknutá na výbornou. Kde Sweeney ztrácel po hudební stránce, tady Fantom nabírá extra bodíky, ovšem kde Sweeney získává body navíc za fantasmagorický ideál londýna a stylizaci do šílené podoby, tam Fantomovi ztrácí dech a vypadá jako kdyby ho ohlodal zub času. Ovšem stačí, když člověk v průběhu All I Ask of You nebo Music of the Night nebo Point of No Return nebo čehokoliv jiného zavře oči a hned je jasné, kdože to má skutečně navrch. (02.06.2009)