Zatracený otec
Mon père, il m'a sauvé la vie
My Father Saved My Life
Réžia:
José GiovanniScenár:
José GiovanniKamera:
Alain ChoquartHrajú:
Bruno Cremer, Vincent Lecoeur, Rufus, José Giovanni, Michelle Goddet, Maria Pitarresi, Eric Defosse, Cédric Chevalme, Charlotte Kady, François Perrot (viac)Obsahy(2)
V povojnovom Paríži sa žilo ťažko. Bratia Manu a Barthy, synovia profesionálneho hráča pokru Joea, využili ponuku strýka Santosa a išli mu vypomáhať. Lenže "pomoc" spočívala vo vydieraní a únosoch. Pri jednom z nich svoju obeť pri potýčke zastrelili. Bratia skončili vo väzení a za vraždu im hrozí smrť. Starší Barthy pri rekonštrukcii zločinu zomrel na úteku, mladší Manu čaká na popravu a odmietal prezradiť meno skutočného vraha. Ich otec tým nesmierne trpí a každý deň sedí v kaviarni naproti väzeniu a píše mu list, aby mu odpustil. Cíti vinu za to, že mu dostatočne neprejavil svoju lásku. Otcovu lásku pocítil nešťastný syn až príliš neskoro. Joe chce však svojho syna zachrániť. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (16)
Copak jsem si mohl nechat ujít poslední film mistra Giovanniho ? Hrozně mě potěšilo, že příběh je vyprávěn zdánlivě nenápadným způsobem, netlačí na pilu a přitom čím vcí se blíží konec tím víc jsem z toho všeho byl na sračky. Tohle je stará poctivá škola dávno zašlých let francouzské kinematografie dámy a pánové, kterou si vychutný každý, kdo tuhle školu dříve pravidelně navštěvoval ve vyprodaných sálech našich kin. Bruno Cremer je v roli otce naprosto strhující a nevěřím, že jeho herecký výkon s váma nezamete. Původně jsem chtěl dát spíše čtyři, ale když člověk vidí kolik hereckého a režisérského mistrovství, v době kdy se film mění v rychloobrátkové zboží do tohoto příběhu dali pánové Giovanni a Cremer nemůžu jinak. Monsieur Giovanni se rozloučil s diváky se ctí. Dokázal dát do filmu emoce, lidství, civilnost i myšlenky, ostatně jako do většiny svých filmů a díky tomu je mých očích jedním z největších režiserů všech dob. ()
Je hezké vidět, že i v roce 2001 ve Francii vznikali filmy, ze kterých člověk cítil typickou Francii 70. a 80. let. Pak jsem si všiml, kdo film natočil a vše jsem okamžitě pochopil. Dost možná jeden z posledních filmů této vlny, protože dneska ve Francii takový film nikdo nenatočí. Smutný, ale radostný zároveň, smutný a upřímný v mnoha ohledech. Prostě Francie, která se nezapomíná. ()
Poslední žánrovka Mistra pera Giovanniho. Škoda všichni milovníci "Staré Francie", odešel nám již nenávratně velký mozek, který stál za mnoha skvosty mnoha skvostných. Toto je taková skrytá autobiografie se vším..! ()
Moc pěkná studie vztahu otce a syna zasazená do atraktivní mezní situace po vynesení rozsudku s trestem smrti, která otce donutí přemýšlet o otcovské lásce, povinnosti ji náležitě projevït, o výchově, odpovědnosti za ni nejen vůči dětem, ale také vůči všem ostatním. Navíc je zde všechno vyjdřováno velice umírněnými, střízlivými prostředky, čímž film působí navzdory napětí a tématu uhlazeně a téměř mile. ()
Autobiografie José Giovanniho přesně splnila všechny tři základní požadavky na dobrý film podle definice Jeana Gabina. Dobrý film totiž musí mít hlavně dobrý příběh, pak také dobrý příběh a nakonec dobrý příběh. Když tento příběh zpracuje zručný scenárista, kterým bezesporu Giovanni byl, je zaručen poloviční úspěch. Dobrý režisér a herci doplní zbývajících 50%. *** Strašně by mě zajímalo, které hovado dělalo pro Primu překlad názvu. Otec, který mi zachránil život přeložit jako Zatracený otec, na to už musí být fakt hodně Cooooool nátura. ()
Film natočený na téma otcovské lásky. Jejijch vztah nebyl niky dokonalý. Hádali se, uráželi a dlouho k sobě nemohli najít tu správnou cestu. Až uvěznění syna a jeho možná cesta na popravu dala na tohle vše zapomenout. Otec, v podání výborného Bruna udělá pro své dítě vše, co bude v jeho silách. A možná spolu ještě někdy najdou společnou řeč, nebo zůstanou jen u tichých pohledů do očí, uvidíme..... ()
José Giovanni nenatočil mnoho desítek filmů, ale ty, které natočil, jej zapsaly do historie francouzské kinematografie. Jeho poslední film Zatracený otec je cestou do duše otce, rozhodnutého zachránit život svého syna, čekajícího v cele smrti na gilotinu. Děj plyne pomalu, cely se zdají být menší, nervy se postupně natahují a napětí pomalu roste. Přestože film trvá skoro dvě hodiny, nenudil jsem se ani chvilku. ()
"Mělo by snad stačit, kdyby byl odsouzen na doživotí k nuceným pracem.." - "Ale to by žil !! Narozdíl od našich mužů !!" ()
Silný autobiografický snímok veľkého režiséra, ktorý na sklonku života vzdáva poctu svojmu otcovi, bez ktorého pričinenia by bol popravený vo väzení koncom štyridsiatych rokov a svet by bol tým pádom ochudobnený o niekoľko jeho skvelých filmov a kníh. Práve to Giovanniho citové zainteresovanie dáva tomuto filmu vysokú kvalitu a silu, aj keď dej plynie pomaly a nič zásadné sa nedeje. Prím hrá skvelý výkon Bruna Cremera a sledovanie počínania jeho postavy, ktorá aj napriek nie najlepšiemu vzťahu so synom, robí všetko pre to, aby ho zachránil a dostal z väzenia. Priznám sa, že tento Giovanniho epitaf na mňa zapôsobil viac ako niektoré jeho klasiky zo 70-tych rokov. ()
Vcera som to akurat dopozeral, ale ako reziser ma Giovanni absolutne neoslovil. Film je to dost schematicky jednoduchy, nudny, bez vyraznejsieho hereckeho mena, ktore by ma oslovilo. To uz fakt radsej ostanem verny filmom takeho Truffauta nez tejto nude. Pripadne este Luc-Godard, Henri Verneuil a Claude Zidi. 35 % ()
Kvalitní francouzské drama, námět je výborně zpracovaný, herci vše zahráli přesvědčivě a režie bezchybná. ()
Musím uznat, že Giovanni ukončil svou kariéru se ctí :-) ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2000. ()
Solidní film laděný do stylu 70.-80.let, s pomalým vývojem děje, podle starého střihu. ()
80% ()
Uživatelé Malarkey, Enšpígl a LiVentura to dost přesně vystihli. Film přes svůj pozdější vznik patří mezi oblíbený francouzský styl 70.-80. let. Především ukazuje složité rodinné vztahy nejen otce a syna, ale i obou manželů. Dává k zamyšlení, že ne každý "vrah" a odsouzenec na smrt je špatný a zaslouší si to. 70% a 4*, 16.6.2014. ()