Rebel bez príčiny

Moc dobrý film o cti a hrdosti, přátelství, správném individualismu, mladistvé rebelii, o šikaně a mezigeneračních trablích, dokonce i s nenásilnou existencionální vložkou. Bylo příjemný sledovat problémy teenagerů a pro jednou přitom nebýt až po uši v chlastu a drogách. James Dean je výborný a ve své roli zcela přirozený frajer, žádný nastrčený hezounek. Obohacující a časem nepokažená klasika. "What do you do when you have to be a man?" (16.01.2011)

Podobne nadhodnotený film som dávno nevidel. Ani by mi tak nevadil časový sklz, ktorý prekonal, tu nešlo o efekty, ale o príbeh. Ten má niečo sledovať, zaujať, no tu neznamenal pre mňa takmer nič. Príbeh mi doslova trhal oči a uši. Dialógy ako zo stredoveku, naivita v top ten (dva dni po smrti priateľa vyzná smútiace dievča lásku inému; Platón si nevšimne, že mu vybrali z pištole závobník, ktorý sám robí 1/2 váhy atď). Čo bolo vlastne na filme rebelské?! To, že niekto súperí v jednej scéne o česť za to, že mu povedali zbabelec?! Možno v starovékých tradíciách. Alebo že sa opije? Veď je to smiešne. Jediné, čo som si z neho odniesol bolo to, že som zistil, že James Dean sa bohovo podobá na Jamesa Franca a že slovenský dabing v mojich očiach znova klesol. 45%. (29.07.2007)

Úvodní scéna Rebela bez příčiny, kterou jsem jako jedinou z celého filmu ve svém dětství, někdy v deseti či jedenácti létech, v jednom tichém pátečním večeru, shlédl, mi vtělila na několik předlouhých roků neklid, z něhož se rodí vzlet i pád – a také cizota, cizinectví, jinakost, které – nyní již jako prošedlý jinoch – shledávám tím klíčovým tématem celého filmu. To, co jsem tehdy neviděl, je děsivé a oslnivé zároveň. Divadelní stylizace vícehlasí životních dramat na policejní stanici připomíná vlnu, která by se sama ráda zapřela a změnila se v šumějící vydechnutí, ale není jí přáno: musí zaplavit příkopy, louky a pole, kopce, vrchy a hory – a až to mlčení, které se rozezní nad hladinou, kterou nezbrázdí žádná archa, jí skutečně uleví. Nesděluje se v něm jen to, že rodiče nerozumějí svým dětem a děti svým rodičům, ani že děti hlouběji nahlížejí do hnusných příkopů, které určují (ne jen lemují) jejich životní cestu (než je přeskočí a vběhnou za ohrady mezi krávy anebo po čisté louce rovnou k lesu, lhostejno že k nízkému, a že se v něm poškrábou), ale, ale i zcela zřetelně zde zaznívá i to, že vedle rodiny pozbyla smyslu i smrt – ba i život! A v tom je tragédie: že se svět hodnotí jen podle kostýmů, že maska převážila osobnost, že velkorysost může být vnímána jako slabost, a že život může být jen – prohrou. Další minuty pak svědčí o touze, lásce, špíně, hladu, přesycenosti, prostě o všem, s čím se setká ten, kdo jezdí rychle, i ten, kdo dodržuje pravidla. Tepot Řádu však ani nezašumí: divadlo je všudypřítomné, maskuje se jím strach z odpovědnosti, z následků vlastního hraní, naplňuje dětinskost adolescence, kdy se život stává zpaměti recitovanou nemravnou básní. Promiskuita, násilí, drogy jsou chladnými gejzíry ohňostrojů, které slepým, ale vidoucím, ozařují jejich scestí. Podle zní jen fráze, které přehluší i lži, za něž by v tu chvíli byl leckdo i vděčen. James Dean je vtělená prostota: jeho postava roste, jedná a žije jako rostlina, která neví nic o změnách ročních období: choulí se i povstává, vadne i kvete. V té běli, do níž se celý film noří, se jeho rudá bunda rozvíjí jako svatá lež křídel. Není divu, že se tento snímek stal výzvou, lhostejno jak vyslyšenou, k cestě – k tomu žít přítomností – jako příroda i jako čas. Žel ty cesty, které jsou předurčeny k stoupání, nejednou rozryje čarodějný nůž… (07.10.2017)

(1001) Poctivě jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že na mě je ten film příliš doslovný a příliš tlačí na pilu. Ve své době byl nejspíš potřebný, ale z dnešního pohledu působí zpracování jeho poselství dost neobratně. Když zůstaneme u Deana, tak Na východ od ráje je velmi podobný film, ale ve všem lepší. Je úspornější v postavách a proto si může dovolit víc hlubokých detailů a především je uměleckou vizí s výpovědí, kdežto zde se tvůrci pokoušejí o zdramatizovanou dokumentární sondu, která je ale příliš očividně zinscenovaná a melodramatická na to, aby mohla fungovat. Také ústřední milenecká dvojice je pro mě absolutně nepřesvědčivá, jednak proto, že nemám ráda Natalii Woodovou, a také proto, že je napsaná dost neautenticky a ani Deanovo kouzlo tomu nepomůže. Obecně všechny postavy působí jako skeče (až karikatury), nikoliv živé bytosti. (26.04.2015)

Rebel bez příčiny je Americkou krásou let padesátých. Není zdaleka tak naivní jako většina filmů jeho doby a dokonce se zdá, že herečtí protagonisté slyšeli o Stanislavkém. A proto tento snímek o vzpouře proti rodičům, kteří ztělesňují všednost, zbabělost a lhostejnost, je působivý i v jednadvacátém století, kdy už lidé řeší poněkud jiné problémy. Alespoň zdánlivě jiné. (31.05.2005)