Hitler: Vzostup zla

Je až děsivé, jak dokázal jeden člověk zmanipulovat a zaslepit neuvěřitelné množství lidí. Jeden po druhém, s páskou na očích, zaslepeni vlastním strachem a vidinou lepší budoucnosti začali propadat davovému šílenství. A Hitler se svou vizí, ďábelským odhodláním a přesvědčením ve správnost své ideologie, za jejich (slepé) podpory začal vytvářet nové, lepší a hlavně čisté Německo. Tento film ukazuje, že ďábel byl pouze jeden a nikdo proti němu nic nezmohl. Jak bylo řečeno v jednom filmu: "Nejlepší obrana proti nám, je být s námi..." Na konci filmu, při zobrazení archivních záběrů a proslovu, mně skutečně mrazilo v zádech. Po tomto filmu si možná hodně z Vás bude říkat, jak se mohlo něco tak závažného a zlého přihodit tak lehce... (26.03.2008)

Přeceňovaný film, který se snaží nahradit odbornou literaturu, ale co se týče vykreslení postav, nepřekročil úroveň toho, co je schopný pochopit průměrný Američan. Každý, kdo se aspoň trochu zajímal o danou dobu a příběh Adolfa Hitlera, ví, že jeho služebnictvo mluvilo o tom, že v civilu to byl docela milý člověk. A pokud pozorně sledujete jeho projevy, zjistíte, že se při nich úplně ovládá a předvádí výkon hodný Oscara. Tady ho ovšem vidíme tradičně jako s nervy vybuchujícího manipulátora. Ve skutečnosti by byl Führerem někdo z jeho spolupravníků, kdyby to nebyl zrovna Hitler. Dolfi a jeho parta prostě jenom říkali to, co tehdejší Němci chtěli slyšet. Za všechno může Žid... (26.03.2008)

Jeden z filmov Adolfovho života, ktoré som videl, a ktorý nenechá chladným takmer nikoho. Veľmi precízne, realisticky a faktovo sa pridŕžajúce spracovanie, kde dojem z filmu robí hlavný predstaviteľ(pre mnohých možno ani nie, hlavne asi preto, že ho majú v pamäti ako vtipálka), ale Carlyle vydal zo seba všetko, klobúk dole. Zobrazuje Hitlera ako totálneho psychopata a manipulátora dokonale, ktorý si svojím presvedčením a nemilými spôsobmi vydobyl miesto aké mu vôbec nepatrilo. Svoju myšlienku o Židoch, ktorú mu vnukol !bezdomovec! na ulici doviedol až k ich vyvražďovaniu a svojim absurdným presvedčením vyvraždil takmer 50miliónov ľudí! 80%. (09.05.2006)

Carlyle je výborný herec, ale jeho "hitlerovské" hřímání (to mu paradoxně jde, tragický je v neřečnických scénách) jdoucí ruku v ruce s angličtinou s rádoby německým přízvukem má za důsledek, že jsem mu jeho postavu neuvěřil ani na vteřinu. Což vzhledem k tomu, že nesleze celé tři hodiny z obrazovky je celkem problém. Dojmům nepřidá ani scénář a jeho velmi, ale opravdu velmi, zjednoudušující pohled na Hitlera. Něco takového bych čekal hned po válce, rozhodně ne s takřka šedesátiletým odstupem. O Hitlerovi je tolik lepších filmů (v důsledku nečernobílého pohledu na něj mnohem působivějších a mrazivějších) a dokumentů, že není valný důvod se tímto zaobírat. Není to ovšem zlé a jako film mapující vzestup(y) a pád)y) fiktivního diktátora ve fiktivní zemi to bývalo mohlo dokonce i fungovat. (13.11.2004)

I géniové zla a arcizločinci se museli narodit, byli malými dětmi, měli své rodiče, sourozence, lásky i nenávisti, vzestupy a propady. Skutečnost, že Hitler byl (snad?) poloincestní dítě, krutý stařecký otec, který byl v jedné osobě i svéhlavým strýcem, rozpor mezi skutečnými schopnostmi a neúměrnými tužbami minimálně exaltovaného mladíka, to všechno jsou mateřské půdy pro zrod latentních psychotiků, polotovarových vzdělanců, koukolíkovských deprivantů, lidí, žijících s více či méně závažnými poruchami osobnosti. Poněkud překvapující je v této souvislosti poznání, že Hitler nebyl prvoplánovým zbabělcem ani skrznaskrz lží prosyceným rádobyhrdinou. Co zaráží mnohem více a co film zachycuje přesně, to jsou reakce jednoho z nejkulturnějších a nejvyspělejších, navíc největších evropských národů. Autorský tým se poprávu koncentruje na nosná období Hitlerova života: na události počátečního zakladatelského období NSDAP vrcholící mnichovským pučem i na dobu bezprostředně předcházející nečekanému převzetí moci a posléze noc dlouhých nožů; právě tady, v tomto místě a čase, se dotváří hitlerovský mýtus, jeho splývání s německými mocenskými světovládnými aspiracemi. (Vyhasne až během posledních výstřelů druhé světové války a v doutnajících uhlících přežívá neonacisticky pro některé z nás dodnes. Přes některé nedůslednosti a sporná místa chronologie prvního nacistického válečného zločince VZESTUP plní své poslání. Poslání varování a výzvy. Výzvy humanismu a úcty k lidským právům. (24.12.2010)