Volanie mora

Nádhera. Filmy zobrazujúce osudy ľudí pripútaných na posteľné lôžko ('Le Scaphandre et le papillon') určite nie sú pre diváka psychicky ľahkou záležitosťou a tento príbeh vyrval a rozštiepil moje citové rozpoloženie do absolútnej prázdnoty a zároveň ma naplnil úžasnými pocitmi z dokonalosti filmu samotného. Alejandro Amenábar dokazuje, že sa vie pohybovať v každom žánrovom prostredí a ani skutočný príbeh s potrebou jemnosti spracovania a citlivej prípravy každého okamihu, mu nie je cudzí. Takisto aj Javier Bardem dokazuje hereckú excelentnosť tým, že oscarový výkon je možné predviesť s postavou, ktorá má úplne paralyzované telo a hýbať môže len hlavou. Každá minúta bola naplnená skvelým herectvom aj zo strany ostatných hercov, minúty ubiehali rýchlo pod vplyvom dokonalých dialógov a skvelej réžie. Na doplnenie obrazu o pocitoch podobne trpiacich ľudí a možnostiach asistovanej samovraždy odporúčam malý dokument 'The Suicide Tourist'. 95%. (22.07.2009)

Pána Amenábara si film od filmu cením stále viac a viac. Jeho režisérsky um sa nedá poprieť ani tými najtvrdšími kritkmi na celučičkom svete. __ Mar adentro vás obklopí silou dramatu, ktoré vyžaduje len jedno - pozornosť. Nemusíte pri ňom plakať, to vôbec nie. Osobne som nevyronil ani slzu. Nemusíte ani preciťovať nejaké tie "pseudo-intelektuálne" prežitky, ktoré iné dramata zaručene ponúkajú (s výnimkou scény letu). Musíte však bezprostredne, zaryto hľadieť a predovšetkým počúvať. Pardon, nechcel som to povedať práve týmto tónom. Vy nemusíte, vy budete. __ Po premietaní filmu na sebe pozorujem spotenú hlavu a kvapky stekajúce od krku smerom nadol. Ani stodvadsaťpäť minútová stopáž ma neodradila od toho, aby som bez akéhokoľvek pohybu (a tým myslím naozaj akéhokoľvek) pozoroval precízne natočený, sled udalostí. __ Možno sa teraz budem musieť opakovať, ale jednoducho považujem za potrebné pochváliť neuveriteľne-uveriteľný výkon hlavného predstaviteľa, Javiera Bardema. Tak isto aj prácu maskériek, ktoré v tej dobe ešte z tridsaťpäť ročného muža spravili starého tetraplegika bez nádeje na slobodný život. Když se utopíte, máte prý rychlou smrt. A sladkou. ..Měl jsem tenkrát umřít. __ Možno skutočný Ramón túžil po smrti, pretože veril v reinkarnáciu. Možno neveril v nič a jediná vec, nad ktorou deň čo deň premýšľal, bola číra tma. To všetko sú bohužiaľ len moje subjektívne dohady. Cez všetky možné i nemožné teórie však môžem vyrukovať s niečím, čo skrátka nejde spochybňovať. Každý, jednoducho každý človek, má svoj vlastný, jedinečný postoj k realite a k smrti. A nikto nemal právo presviedčať Ramóna o životnej kráse. Či už ľudia bez postihnutia alebo s postihnutím (príklad ste videli na farárovi). Nikto sa nemohol dokázať naplno vcítiť do jeho situácie. (16.08.2010)

V tomto filme ma hereckym vykonom Javier Bardem skutocne prekvapil, kedze som ho spoznal ako nebezpecneho zabijaka v thrilleri bratov Coenovcov TATO KRAJINA NIE JE PRE STARYCH (2007). Tu si pre zmenu zahral cloveka, ktory po nicom inom netuzi, ako po smrti, pretoze je ochrnuty celym telom a cloveku, ktory tuzi po dobrodruzstve, cestovani a osobnych zazitkoch mu to nijak nezazlievam a necudujem sa, ze sa mu jednoducho nechce zit. Tema o eutanazii je dost diskutabilna a iba prednedavnom som videl podobny film DOKTOR SMRT (2010) s Al Pacinom, ktory pomahal ludom tuziacim po smrti ilegalnym sposobom dostat sa na onen svet. Taktiez mozem odporucit francuzsku dramu SKAFANDER A MOTYL (2007) o muzovi ktory taktiez ochrnul celym telom po mozgovej prihode. Hudbu vo filme Hlas mora zlozil samotny reziser Amenabar a taktiez musim pochvalit krasne kamerove zabery z vtacej perspektivy. Tak ako uzivatelka Madison spomenula v komentari, aj ja by som chcel mat aspon na chvilku kridla, aby som sa mohol pokochat nad krasnou prirodou tak, ako kamera v tomto filme. ________ Javier Bardem - (Ramón Sampedro) +++ Belén Rueda - (Julia) +++ Lola Dueñas - (Rosa) +++ Mabel Rivera - (Manuela) +++ Celso Bugallo - (José) +++ Clara Segura - (Gené) +++ Joan Dalmau - (Joaquín) +++ Alberto Jiménez - (Germán) +++ Produkcia: Alejandro Amenábar +++ (09.07.2011)

Brutálny scenár, ťažká, silná téma, z niektorých myšlienok až mrazí. V podstate už v úvode, keď sa pýtajú Ramona, prečo chce zomrieť a on spustí svoj predslov, tak to je filozofia za filozofiou, hltal som každé jeho slovo. Nesúhlasím však s postojom filmu, s kultúrou smrti, neuznávam pojmy ako nedôstojný alebo zbytočný život. Úžasný výkon Bardema mi môj názor nevyvrátil. Oslava smrti sa mi prieči. Neverím, že to, čo sme videli na konci je ctihodné. (22.03.2021)

Jestliže mají zastánci zrušení trestu smrti svou ideovou oporu ve vynikajícím Parkerově opusu Život Davida Galea, pak zastánci euthanasie našli svou platformu ve filmu Hlas moře. Alejandro Amenábar se vydal podobnou cestou jako Alan Parker a celý tenhle emocionálně neobyčejně silný příběh exponuje především jako fakticky podpůrný argument k právě probíhající celoevropské (a spíše by se slušelo říci celoeuroatlantické - viz udělení ocenění americké akademie za nejlepší cizojazyčný film...) diskusi. Je to velmi bolestné téma, nelze se jednoznačně vymezit...a je paradoxem, že tenhle film přichází právě z apriori silně katolicky založené země, jako je Španělsko (ale ono se možná jen ukazuje, že tohle je pouze přežitý předsudek, to, že ve Španělsku již léta vládnou levicové strany jistě v podtextu také o něčem vypovídá...) Nelze se asi úplně vžít do osudu člověka, který je 28 let ochrnutý na většinu těla a sevřen v kazajce kataplexie...na to žádná empatie nestačí... Amenábar má však dar zdůraznit ty drobné detaily, které mají obrovskou vypovídací hodnotu...nejsilnější mi přišly právě takové momenty, jako třeba nenápadná věta hlavního hrdiny: ,,Julia: Proč se pořád usmíváš, Ramóne? Ramón: Když nemůžeš utéct...a když jsi nepřetržitě závislý na ostatních...naučíš se plakat smíchem." Tady je opsané veškeré zoufalství, které podobně postižený člověk zakouší. Zvláště když mu zbudou, ukryty hluboko v mozku, všechny propriety normálního zdravého uvažování - Ramón se cítí pořád mužem, má erotické představy a touhy...slyší volání moře... Vrcholem a středobodem celého filmu je herecký výkon Javiera Bardema. Je úžasné sledovat, co všechno se dá uhrát mimikou, když všechny ostatní složky komunikace s divákem jsou okleštěny...a Bardem má dar hereckého génia. Jeho ústa a oči sdělovaly tolik, že nebylo potřeba slov... Jen síly obrazů...k těm nejsilnějším patřily sekvence, kdy Ramón náhle bez signálu přechází do své fantazie, vstává z postele a odchází...odlétá...(létací pasáže, létací sny...jeden ze základních lidských archetypů...důvěrně je zná asi každý člověk...). Volání moře je silné, stejně jako tenhle film. Nevím, zda býti jednoznačně pro euthanasii, vím, že bych Ramónovi přál možnost volby... Podobné filmy: Skafandr a motýl, Moje levá noha, Uvnitř tančím, Život Davida Galea (22.03.2008)