Volanie mora

Ak by som mal brat ohlad na vsetky aspekty filmu, a objektivne ich ohodnotit ako celok, pathviezdickove hodnotenie by som nedosiahol. Predsa len, film sa stale drzi v standartnych rozmedziach dramy a vela noveho nepriniesol. Co ma predsa len donutilo tu piatu hviezdicku dat je Ramon. Postava, vdaka ktorej som casto len bez dychu pozoroval obrazovku a hltal kazde jeho slovo, jeho emocie, sny, jeho tvar plnu zivota, jeho strach nahanajucu tuzbu po smrti. To je dovod, ktory z tohto filmu robi vynimocny zazitok. Preto, berte plne hodnotenie s rezervou a ak ste film este nevideli, pripravte sa na prijemnu dramu s niekolko dychberucimi okamihmi a Ramonom, ktory vas ocari. (13.01.2008)

Působivé ! Tenhle film si na nic nehraje a nastavuje tu zrcadlo společnosti a jejím postojům, které jsou ovlivněné tísíci let vývoje. Názor na euthanasii se nevnucuje, ať si divák sám vybere. Můj údiv pak patří zejména herci Javieru Bardemovi, protože jeho herecký výkon je obdivuhodný. Pro herce jistě negativum, že se jeho postava nemůže hýbat, otočil v klad svého hereckého projevu. Rovněž maskérky si daly záležet. Jen se podívejte na jeho civilní fotky (BTW je mu 36 let), na plátně se pak na vás dívá někdo úplně jiný. Film vůbec má mnoho dalších kladů. Uchvátily mě letecké pohledy, z kterých jsem měla až závratě; také hudba byla moc pěkná a poslední monolog Ramóna (Bardem) nutí k zamyšlení. Mám celkem pocit, že španělská a mexická kinematografie zažívá něco jako renesanci. Po Buňuelovi jsou tu takoví velikáni jako Almodovár, Iňárritu, Cuarón a teď Amenábar. (23.02.2005)

Hlas moře si hraje na odvážný film navzdory skutečnosti, že s jeho vyzněním dnes souhlasí každý, snad kromě Henryka Laholy. Amenábar to moc dobře ví, ale snaží se divákům vnutit, že je tomu přesně naopak. Divák pak nabývá pocitu, že jako jeden z mála sdílí ten správný pohled na věc a není omezený na rozdíl od těch, kteří jsou proti(reálně proti není skoro nikdo). Tohle podlézání ze strany filmu samozřejmě diváci a porotci budou chtít filmu nějak oplatit. Stačilo, aby režisér řekl do novin "jsem samozřejmě pro" a nedělal 30 let po Francově smrti ramena touhle nicneříkající trapošinou s pitvořícím se Bardemem, který má vše na háku, všechny přeargumentuje, všem se vysměje, vše chápe, jen to skákání do vody mu moc nejde. Nicméně festivalová poptávka si žádá takováto plochá přepapouškování nejrozšířenějších módních "názorů", takže nebýt Amenábara stejně by to natočil někdo jiný a vlastně by to vypadalo s ohledem na nulový tvůrčí vklad režiséra totožně. (16.06.2011)

Námet eutanázie dokáže vždy vzbudiť veľké vášne, najmä ak ide o nejakú katolícku krajinu. Už od začiatku mnou lomcovali rôzne pocity, ako napr. pocit márnosti, nemohúcnosti, súcitu, hnevu... Tak tomu bolo po celý čas až po čarokrásny koniec, ktorý nasadil latku mojej pomyselnej emotívnosti riadne vysoko. Nemám viac čo dodať, neskutočne prenádherný snímok a môj zatiaľ najlepší Amenábar. (16.09.2015)

Nádherný film. Citlivý přístup k látce zaručuje divákovi možnost uplatnění vlastního postoje k dané problematice. Budete respektovat Ramónovo přání zemřít, nebo v něm uvidíte slabého člověka, který se neumí vypořádat se svým osudem a žít alespoň tak, jak mu jeho stav umožňuje. Já osobně, jako zastánce euthanasie a práva absolutní svobody co se týče nakládání se svým životem, bych řekl, ať skončí, když si to přeje, ale v jeho situaci bych takové rozhodnutí určitě neučinil. Někteří lidé jsou na tom mnohem hůř. (03.07.2009)