Volanie mora

Vysoká úroveň hereckých výkonov (hlavne toho Bardemovho) a citlivosť režijného prístupu k psychológii si možno nezaslúžia toľkú sentimentalitu. Tá totiž filozofický potenciál potápa do sĺz, určených divákom telenoviel. Ale možno to Alejandro Amenábar robí schválne, aby oslovil čo najširšie publikum. V mojich očiach tým však jeho film tak trochu stráca na hodnote a stáva sa skôr ideálnym večerným TV filmom, ako veľkým príbehom na kino plátno. Ale čert to ber - slzil som a pri jednej scéne som onemel - pri scéne lietania. Presne takto vyzerajú moje „lietajúce sny“. Nádhera. (29.12.2004)

Působivé ! Tenhle film si na nic nehraje a nastavuje tu zrcadlo společnosti a jejím postojům, které jsou ovlivněné tísíci let vývoje. Názor na euthanasii se nevnucuje, ať si divák sám vybere. Můj údiv pak patří zejména herci Javieru Bardemovi, protože jeho herecký výkon je obdivuhodný. Pro herce jistě negativum, že se jeho postava nemůže hýbat, otočil v klad svého hereckého projevu. Rovněž maskérky si daly záležet. Jen se podívejte na jeho civilní fotky (BTW je mu 36 let), na plátně se pak na vás dívá někdo úplně jiný. Film vůbec má mnoho dalších kladů. Uchvátily mě letecké pohledy, z kterých jsem měla až závratě; také hudba byla moc pěkná a poslední monolog Ramóna (Bardem) nutí k zamyšlení. Mám celkem pocit, že španělská a mexická kinematografie zažívá něco jako renesanci. Po Buňuelovi jsou tu takoví velikáni jako Almodovár, Iňárritu, Cuarón a teď Amenábar. (23.02.2005)

Seru na to jestli mě film citově vydírá nebo ne, když se mě chce brečet tak prostě brečím a hotovo. Nestává se to často, ale film už to nejednou dokázal a i tady jsem k tomu neměl daleko. Hrozně hezky to tady napsala kleopatra, a jen bych potvrdil že ta scéna kdy Ramóna / cituji Kleopatru lépe bych to totiž nenapsal / vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Já musím jen napsat "zaslzel", protože jsem rodu mužského. Ne, nechci tady kopírovat ničí komentáře, jen chci říci jak je krásné, když film o touze po smrti dokáže v lidech probudit tolik citu. Ne, nebudu tady psát elaboráty na téma eutanázie, jen chci říci, že na zachování své vlastní lidské důstojnosti by měl mít právo každý z nás. A jak že zhodnotím tenhle film ? Řekl jsem přece na začátku, že jsem měl slzy na krajíčku. Může mít film o životě a umírání lepší zhodnocení než divákovi emoce ? (24.07.2008)

Pána Amenábara si film od filmu cením stále viac a viac. Jeho režisérsky um sa nedá poprieť ani tými najtvrdšími kritkmi na celučičkom svete. __ Mar adentro vás obklopí silou dramatu, ktoré vyžaduje len jedno - pozornosť. Nemusíte pri ňom plakať, to vôbec nie. Osobne som nevyronil ani slzu. Nemusíte ani preciťovať nejaké tie "pseudo-intelektuálne" prežitky, ktoré iné dramata zaručene ponúkajú (s výnimkou scény letu). Musíte však bezprostredne, zaryto hľadieť a predovšetkým počúvať. Pardon, nechcel som to povedať práve týmto tónom. Vy nemusíte, vy budete. __ Po premietaní filmu na sebe pozorujem spotenú hlavu a kvapky stekajúce od krku smerom nadol. Ani stodvadsaťpäť minútová stopáž ma neodradila od toho, aby som bez akéhokoľvek pohybu (a tým myslím naozaj akéhokoľvek) pozoroval precízne natočený, sled udalostí. __ Možno sa teraz budem musieť opakovať, ale jednoducho považujem za potrebné pochváliť neuveriteľne-uveriteľný výkon hlavného predstaviteľa, Javiera Bardema. Tak isto aj prácu maskériek, ktoré v tej dobe ešte z tridsaťpäť ročného muža spravili starého tetraplegika bez nádeje na slobodný život. Když se utopíte, máte prý rychlou smrt. A sladkou. ..Měl jsem tenkrát umřít. __ Možno skutočný Ramón túžil po smrti, pretože veril v reinkarnáciu. Možno neveril v nič a jediná vec, nad ktorou deň čo deň premýšľal, bola číra tma. To všetko sú bohužiaľ len moje subjektívne dohady. Cez všetky možné i nemožné teórie však môžem vyrukovať s niečím, čo skrátka nejde spochybňovať. Každý, jednoducho každý človek, má svoj vlastný, jedinečný postoj k realite a k smrti. A nikto nemal právo presviedčať Ramóna o životnej kráse. Či už ľudia bez postihnutia alebo s postihnutím (príklad ste videli na farárovi). Nikto sa nemohol dokázať naplno vcítiť do jeho situácie. (16.08.2010)

Přiznám se, že tomuhle titulu jsem se hodně bránil. Čekal jsem klasické morální dilema ceděné skrz emoce. No, dočkal jsem se, ale naštěstí ne v takové míře jak jsem předpokládal. Film se vyhýbá přílišné lacinosti (alespoň v takové podobě jako třeba u "Philadelphie"), na druhou stranu ani on se jisté schematičnosti neubrání. Naštěstí se však nesoustředí jen na ústřední téma eutanázie, zaměřuje se i na mikrosvěty "těch okolo", nezapomíná bavit, nabízí dostatek kvalitních hereckých výkonů a je v něm řada krásných filmařských nápadů. (06.08.2005)