De-Lovely

Hodnocení tohoto filmu je přímo úměrné tomu, jak hodně máte rádi Cola Portera, potažmo swingovou hudbu. Za sebe můžu prohlásit, že osoba tohoto amerického skladatele mi nikdy moc vzdálená nebyla, však pro takového Franka Sinatru Porter nesložil zrovna málo písní. Ano, můžete tvrdit, že je to naškrobené, kýčovitě zasazené do první poloviny dvacátého století, ale já budu vždy oponovat, že film, kde by se řada známých zpěváků je mihla před kamerou, aby mohla odzpívat jednu či dvě sloky zas tolik není. Osobně jsem vysazená třeba na Robbieho Williamse, na druhou stranu ten se mnohem lépe předvedl, když swingoval o pět let dříve "naživo" v Royal Albert Hall (ano, i tam si střihl nějakého toho Portera). Ale nebudu porovnávat, už teď sháním soundtrack, a jak se znám, za několik dnů už budu píseň De-Lovely znát nazpaměť. Dodatek 27. února 2010: Od doby, kdy jsem tento film viděla poprvé, uplynulo už hodně času, přesto si ho stále s radostí čas od času pustím. Asi to bude i tím, že mě po té době baví mnohem více, než když jsem ho viděla poprvé, a že si teď s vědomím toho, co přijde, mnohem víc užívám Kevina Klina i jednotlivá hudební čísla. Na pohodový den je toto muzikálové drama jako stvořené. A obsahuje vůbec nejlepší podání Night and Day, co jsem kdy slyšela. (12.11.2005)

Tento all star zážitek není ničím jiným, než poctou Cole Porterovi. Život a dílo jednoho z nejlepších hudebních skladatelů 20. století potřebovalo lehkou formu životopisné koláže a taky jí dostalo. Svou příležitost si nenechali ujít tací, jako Robbie Williams, Alanis Morissette, Natalie Cole, Sheryl Crow nebo John Barrowman. Osobnosti z Porterova života procházejí jednotlivými scénami (L.B. Mayer, Irving Berlin) jako orlojem a ti, na které se nedotalo, o těch se alespoň s úctou mluví (Marlene Dietrich). Bohužel písně jsou interpretovány v moderním aranžmá a pro faktografické informace musíme taky jinam, důvodem pro volný scénář je závěr života, který bilancuje, ale neověřuje. Název filmu vychází z písně It's De-Lovely, která byla původně napsána pro muzikál roku 1936 Red Hot and Blue. (12.11.2020)

Netuším, jak je možné, že u nás o tomto muzikálu nikde pomalu napadla ani zmínka a taky se bez mučení přiznávám, že jsem po něm v půjčovně hrábla jen kvůli jménům zpěváků, kteří se ve filmu mihnou. Jméno Cole Portera mi nic moc také neříkalo, ale samozřejmě po zaslechnutí pár jeho songů se mi paměť značně rozjasnila. Toto dílko není pozoruhodné jen díky vysoké koncentraci hvězd pop-music (tedy nechci křivdit taky rocku a jazzu), ale hlavně svým zpracováním a hereckými výkony. Upřímně nečekala jsem nic extra, jen takovou oddechovku a místo toho se mi dostalo porce skvělé hudby, nápaditého děje spojujícího muzikál s životopisným snímkem, výborného hereckého i muzikantského výkonu Kevina Klina a nápadité režije i samotného scénáře. Nedokážu posoudit nakolik je film autentický, ale myslím, že je to úplně jedno, protože ve filmu jde hlavně o hudebníka a jeho svět, svět ve kterém vznikají jeho písně. A ten je nápaditý imaginativní a přitom nebolí (jako třeba bolehlav Moulin Rouge, tím však neschazuji jeho kvality). Také je pro mě osobně daleko přístupnější, protože písně Cole Portera nejsou zmodernizovány, pouze přezpívány. De-Lovely není moc zábavný a nehraje jen na hudební čísla, ale také na city diváka, je smutný i veselý zároveň. Prostě pohodový, žádné vélké přemýšlení. A ten, kdo má rád sem tam trochu jazzu anebo swingu příjde si na své. A i přestože se může zdát, že stojí od základu na hvězdách pěveckých, není tomu tak, protože jejich vystoupení nejsou nápadné či přeexponované (tedy až na křenícího se Robbieho Williamse ), samozřejmě, že člověk zaznamená Alanis Morissette nebo Sheryl Crow, ale málokomu neunikne třeba Elvis Costello nebo Diana Krall. Pozn. u nás je ve videopůjčovnách verze bez titulků u písní, což je dost naškodu, protože souvisí z dějem (mám však za to, že se nejedná o české nýbrž polské DVD). (23.03.2005)

VHS/// Obsazení 2/10 Děj 0/10 Hudba 2/10 Efekty 1/10/// +no musím se pochválit, vydržel jsem to až dokonce, ale koukal jsem na to 12 dní, každý den po 10ti minutách, víc bych vážně naráz nedal -NUDA, ta především, unylí hlavní představitel, nezajímavá muzikálová čísla, naprosto nezáživný obraz a mohl bych pokračovat, ale vše by znělo nudný, nudná, nudné a to by vás nudilo/// De-Lovely je podle mě aspirant na nejnudnější film všech dob. A to ke všemu trvá 2 dlouhé hodiny. Do dneška jsem si o muzikálech říkál. "Nemusí mě oslovit příběh, ale určitě se nudit nebudu, přecijen už kvůli té hudbě" No i tohle tvrzení vzalo za své. Zpěv v tomto film je k uzívání. Nezlobte se na mě, ale jidiné co stojí za vidění je Jonathan Pryce a v závěru jeho hudební číslo, ale kdyby šlo o něj, tak se raději znovu podívám na film Evita./// Celkem 10%/// (07.07.2009)

Jako fanoušek jazzu jsem s osobou a dílem Colea Portera obeznámen, takže po stránce příběhové mě nějaké překvapení čekat nemohlo. Kevina Klinea mám moc rád a Ashley Judd jsem sice zaznamenal jen tak okrajově, ale tady byla vážně skvělá. Hudba je samozřejmě nádherná i v podání dnešních interpretů (nejvíc se mi zamlouvala Diana Krall) včetně Robbieho Wlliamse, kterého obyčejně nemůžu vystát. Jenže ke konci se člověk nemůže ubránit dojmu, že to celé mohlo být tak o čtvrthodinku kratší a vůbec nic by se nestalo.________Po třetím shlédnutí přidávám poslední hvězdičku. Vážně je to spíš drama, než muzikál, a když víte, co máte čekat, bezvadně si to užijete! (02.05.2005)