Titus

Netradiční zpracování asi nejkrvavější Shakespearovské hry, která se spíše podobá klasické starořecké tragédii. Po prvních pěti minutách jsem byla trochu zmatená, když na jednu stranu ve snímku pobíhali chlápci v brnění a na druhou stranu se tam jezdilo v autech. Musím ale říct, že jsem tomu přišla na chuť. Obrazové a metaforické podání některých scén s rockovou (?) hudbou mi přišlo geniální a neotřelé (např. znásilnění Lavinie) a co říct o hereckých výkonech? Skvělé, skvělé, skvělé, a to jak u Hopkinse, Lange, tak i u ostatních. Jen malé varování: pokud máte slabý žaludek a málo fantazie, vůbec se na to nedívejte. (26.07.2005)

Ta básnická mluva se nedala dvě a půl hodiny dostatečně vnímat. Možná je to umělecké dílo, ale pro mě to je jedna velká patlanina s nesmyslnými abstraktními scénami. Usekané ruce a podobné nechutnosti byly v tomto snímku spíše směšné. Jediné co mě zaujalo, byla poslední scéna u velkého stolu, toť asi vše. Bezesporu se nedá popřít vyníkající výkon všech známých herců, co se zde objevili. Hodnotím spíše pojetí, které mě opravdu nebavilo. (28.01.2013)

Společně s Jindřichem V- je to pro mě nejlepší filmový zpracování Shakespeara. Spusta lidí sice namítá, že je to až moc naturalistický, ale já si myslim, že bez toho by to nebyl ten správnej Titus a aačkoliv jsem nepřítelem moderny v historickejch filmech, tak tady mi to vůbec nevadilo. Ze scény, kdy je Lavinie přikurtovaná ke stromu, z pahýlů rukou jí trčej větve a když promluví, vytryskne proud krve z vyříznutýho jazyka, mi dodneška běhá mráz po zádech. (20.03.2008)

Faidra má pravdu. Taymorová tímto dílem rozdělila diváckou obec na dva tábory. Na tu, co se bude nadšeně plácat do kolen a tu, která bude s opovržením zvracet. Já zvracel. Režisérce ovšem nic nevyčítám, vytvořila dílo, které jsem i přes opovržení a dlouhou stopáž musel dokoukat do konce. Že by se mi to nakonec přece jen v koutku duše líbilo? Nelíbilo! Do filmu jsem šel s očekáváním krvavé historické sandálové kostýmovky a dostal jsem Gay Parádu s šíleně namaskovanými teplouši ve vedlejších rolích (z Cumminga budu zvracet ještě několik dní) a odporného pyskatého zjeva J.R Meyerse nemám rád už hodně dlouho, zde však vyvrcholil ve svém neherectví. A po boku těchto nechutných chlapců se objevila extratřída v podání hannibalovského Sira Anthonyho a mé milované Skotky Laury Fraser. Stylové je to velmi, kulisy a vizuál jsou místy atraktivní a zajímavé, ale chybí tomu vkus. Což bych od ženy režisérky očekával. Ve výsledku je to jen sebestředná, přeplácaná píčovina. Tak to vidím já. Milá Julie... Kdyby to opravdu alespoň bylo zvrácené, syrové a zvrhlé, ale ono to nakonec je pouze extrémně teplé a blbé. (17.08.2014)

Byť do divadla nechodím a nemám přehled o všemožných inscenacích, jsem skeptický k (post)modernímu pojetí klasik. Tady mi to ale vůbec nevadilo, má to styl. Titus Andronicus je pro mě víceméně neznámá tragédie, proto překvapí, jak kvrelačná je Shakespeare bestie. Co se honilo v hlavě tchyni, když se s manželkou vrátila z hospody a usedla vedle mě k posledním pár scénám, to snad raději ani nechci vědět. (1 195.) (05.08.2017)