Titus

2008: No to mě pos... ♥♥♥ 2019: Zajímalo by mě, jestli by Shakespeare brečel štěstím, nebo hrůzou. Asi bych si přála, aby štěstím. Dnes již moje srdce pro absolutní zážitek preferuje trochu jiný druh filmů, ale nic to nemění na tom, že Titus Julie Taymor na dlouhou dobu a možná navěky definoval moji představu o tom, jak má vypadat pořádný megalomanský spektákl. (Zhruba jako antické drama odehrávající se ve světě připomínajícím post-apokalypsu a zběsilost Mad Maxe nebo něčeho podobného.) Jessica Lange je tu naprostá bohyně. A přijde mi věčná škoda, že v kariéře Jonathana Rhyse Meyerse přišla fáze, kdy si ostříhal vlasy, získal svaly, psychicky se zhroutil a přestal přijímat/dostávat zajímavé role, protože mi přijde univerzálně talentovaný herec typu Christian Bale: jako člověk nepůsobí úplně bystře, ale pod cílevědomým režisérským vedením je zohýbatelný do jakékoliv polohy a je na to radost pohledět. A ještě třeba připomenout, že právě tady jsem se zamilovala do Alana Cumminga. (19.05.2008)

Tyhle odvážné adaptace jsou podle mého gusta. Akorát mi tady trochu vadila nevyváženost některých scén, které se mi zdály nadbytečné. Jiné byly zase úplný skvost, od kterých se nedaly odtrhnout oči. Hlavním plusem jsou skvělí herci. Hopkins byl ze začátku neskutečně otravný, ale scéna s kuchařem to napravila. Pro Meyerse další jeho typicky šílená role a Jessica Lange jako císařovna taky vynikající. Dalšího takového Shakespeara. (10.01.2009)

Julie Taymor není jen uznávanou divadelní experimentátorkou (např. úžasná adaptace Disneyho Lvího krále do podoby divadelního muzikálu), ale ženou mnoha talentů (sochy, loutky, návrhy kostýmů...). Dokonale promyšlená adaptace nejkrvavějšího Shakespearova dramatu je stejně originálním počinem. Vůbec nevadí, že příběh není nijak časově ukotven, protože je stále strhující. A pro dobře vybrané obsazení to platí také. I když mám pocit, že režisérka by jiný přístup ani nestrpěla. (11.06.2004)

Šílený – jedním slovem je vyjádřeno vše. Neskutečně dlouhý film vůbec nenudí, ale je něčím, co se jen tak nevidí. Násilný příběh Tita, velkého římského vojevůdce, který po nástupu nového císaře Saturnina zažívá jen bolest a chmury. Přijde o syny, jedinou dceru i o zbytek rozumu. Jediné, co ho pohání v před je pomsta. Vizuálně jistě zajímavý film, motorky i auta historicky zasazené do římského světa se také dají přežít, ale neskutečně zobrazené šílenství už přeci jen časem znechutí. Nakonec přijde i na scénu Hanibal kanibal a tím završí tuto zvláštní nabídku filmového umění. Musí se ale nechat, že děj filmu diváka vtáhne a nepustí až do samotného tragického konce. Hudba: Elliot Goldenthal (09.07.2010)

Chápu, že Shakespeare byl geniální v tom, že do svých příběhů kombinoval minulost a současnosti a pak to v jednotě nádherně fungovalo. Vůbec si ale nejsem jistý, zdali to funguje i v případě dnešní minulosti a současnosti. Titus se totiž s ničím nesere. Harleye v armádě, kulomety po ruce, dvě znepřátelené strany jezdí v autech, ve kterých se proháněl Mussolini a Patton. A všecko se to pořád děje v rámci římského příběhu, který sám o sobě ani špatný není. Anthony Hopkins září jako obvykle a při poslední scéně to dokonce naprosto zboří. Je ale dost těžké projít tím vším, když je sám o sobě film dlouhý 160 minut a počkat si na závěr. Popravdě ale ten závěr za to všecko stojí. Myslím tím délku nebo fakt, že režisérka zkombinovala nemožné. Závěr je totiž tak unikátní scénou, že vidět jí jednou by bylo skoro škoda. Závěr je vrchol bláznovství, kterým musí, podle mě, režisérka oplývat. Jinak by nikdy takovou zplácaninu nenatočila. (18.04.2011)