Lev v zime

Je tu spousta charakterního herectví, ale z charakterů už moc nezbylo. Kdo jsou ty bytosti, které zde jedna proti druhé intrikují? Zůstal jim vůbec nějaký střed, na nejž by bylo možno jednotlivé vášně přichytit? Všichni chtějí všechno, nedokáží se ničeho vzdát a na ničem jim přitom nezáleží. Královna obětuje syna za Akvitánii a Akvitánii za svobodu a svobodu za lásku k manželovi a lásku za nenávist k němu. Co z toho je skutečně důležité? Na čem jí vlastně záleží? A těm ostatním? Výchozí situace připomíná trochu Krále Leara, ve skutečnosti se však během oněch vánoc v pekle odehraje spíše mnoho povyku pro nic. A poslední scéna mě svádí k alegorickému čtení: duše, které se s vypětím všech sil proválčily k zatracení, si už záchranu ani nepřejí. (19.11.2007)

Divadelní předloha je z filmu cítit na sto honů. Je to těmi dialogy, které postavy vedou. Zaměřila jsem se na ně. V tu chvíli mi bylo jedno, kde se to celé odehrává. Dailogy byly skvělé, stejně tak herecké obsazení. Vyšla mi z toho velmi zajímavá šachová partie o tom jaká bude budoucnost království. Mladého Timothy Daltona jsem málem nepoznala. Viděno v původním znění s českými titulky. Na tenhle příběh bych se šla ráda podívat do divadla. (30.10.2017)

Ach ty „zdravé“ rodinné vztahy…! Konverzačně nabitý příběh plný komplikovaných postav i složitých vztahů. To by samo o sobě mohlo být skvělé, ale bohužel mě zaráželo to zrůdné množství intrik, falše, lží a pletichaření. Jde sice o příběh z 12. století a člověk chápe, že morální a humanistické hodnoty nebyly zdaleka tam, kde jsou dnes, a že i okolnosti rodinných vztahů mohly být poměrně drsné, nicméně film ukazuje v podstatě všechny postavy jako naprosto zvrácené a pošramocené jedince, kteří se k sobě chovají příšerným způsobem. Po chvíli sledování je jasné, že se nedá žádné z postav věřit – v jednu chvíli někdo něco tvrdí a slibuje, ale o pár vteřin později už vítr vane odjinud. Film je tedy psychologicky zajímavý a skví se úžasnými hereckými výkony (i mladý Anthony Hopkins v jedné ze svých prvních rolí byl už tehdy Pan Herec s velkým P a H), ale jako divák jsem byla z chování postav znechucená. Snad jedinou vnitřně „čistou“ postavou byla Adéla (Alice), ale oproti ní stálo dalších zhruba 6 prohnilých a neupřímných postav, okolo kterých se příběh točil. A divácky mi proto chybělo něco nebo někdo, s čím/kým sympatizovat nebo komu fandit. Nakonec tedy jediné, co na tomto filmu skutečně oceňuji, jsou ty vytříbené a emočně vypjaté herecké výkony. Za to bravo. Ale jako příběh si mě The Lion in Winter nezískal. ~(3,3★)~ (10.11.2023)

Snímek, jehož síla tkví zdánlivě především ve skvělých dialozích a charakterizaci postav, což samozřejmě odpovídá převodu divadelní hry jako takové. Ale bylo by neopustitelným prohřeškem prohlásit toto filmové dílo za pouhou adaptaci. V každém případě se tu Anthony Harveymu a galerii skvělých herců - nevyzpytatelný Peter O'Toole kraluje a odvádí tu jeden ze svých nejpropracovanějších výkonů celé své kariéry - podařilo ztvárnit jeden víceméně rodinný konflikt nebývalým způsobem. Vlastně se ani tak nejedná o historický snímek - zasazení filmu je ironizováno i samotnými představiteli - viz řeči o roce 1183 a barbarské epoše. (18.02.2007)

Upraveno v červnu 2021. Lev v zimě, to je to závratné opojení mocí v nebezpečných hrátkách ctižádosti a prchlivosti. Anthony Harvey dostal na počátku své režisérské kariéry jedinečnou příležitost filmové adaptace divadelní hry amerického dramatika Jamese Goldmana a s hvězdným hereckým obsazením slavil úspěch ve světě filmu anglosaským shakespearovským divadelním zaujetím pro věc. Harvey zkrotil afekt Hepburn do přijatelné podoby, sláva anglického středověku získala jedinečné kulisy prostředí, byť je neúprosný střet nároků z rozumu a vášně uzpůsobený k moderní době, jejím potřebám. Jindřich II. Plantagenet patří k nejvýznamnějším panovníkům anglické historie, byl zakladatelem mocné dynastie Plantagenetů a hrad Chinon ve francouzském Anjou byl jeho sídelním hradem (ale jeho siluetou ve filmu je hrad Tarascon v Provence). Mocenské intriky v úchvatné konverzační zběsilosti, jež duši vyčerpává, ale také posiluje a tvaruje budoucnost států a vazalství celých národů. Prvním hrdinou nekompromisních politických intrik o vlivy nad mocí je Jindřich II. Plantagenet (dobrý Peter O'Toole), prchlivý a převelice úspěšný anglický panovník a pán většiny francouzských domén. Věk neubírá nic z chuti po moci, ale naopak ji rozšiřuje. Euforie a prchlivost, pocit selhání a neukojitelná touha po velikosti a po vládě. Jindřichovým nejzavilejším soupeřem intrik je Eleonora Akvitánská (zajímavá Katharine Hepburn), Jindřichova manželka, zraněná tradicí mužova neskrývaného cizoložství. Podněcovatelka vzpoury synů proti otci sleduje vždy své zájmy. Mezi významné účastníky mocenských intrik patří: nejstarší žijící Jindřichův syn, pozdější anglický král s přídomkem Lví srdce, tvrdohlavě zavilý Richard (zajímavý Anthony Hopkins), přehlížený Jindřichův syn a ve vzdoru všehoschopný intrikán a bretaňský vévoda Geoffrey (příjemný John Castle), nejmladší, králův milovaný synek, důvěřivý mladík a pozdější anglický král Jan Bezzemek (příjemný Nigel Terry), a francouzský mladý král, odpůrce rvavé anglické moci na francouzském území, Filip II. (příjemný Timothy Dalton). Z dalších rolí: naivně nevinná francouzská princeznička a rukojmí mocenských intrik a Jindřichova sexuálního pnutí Alais (Jane Merrow), či normanský rytíř a věrný služebník anglických králů William Marshall (Nigel Stock). Lev v zimě je strhující intimní podívanou středověkých radostí a strastí mocenských hrátek, Freud v dokonalých následcích traumat dětství. Rod Plantagenetů zaznamenal dominanci francouzské kultury na anglickém trůně, ale divadelní hra a film je výrazem pozdější anglické kultury, shakespearovskou divadelní tradici. Charismatická historická fikce! (24.03.2011)