Lev v zime

Dialogy, intriky, pravdy a lži, ze kterých chvílemi mrazí. Postavy jsou tak dezorientovány v síti intrik, že nepoznají chvíle, kdy se hovoří pravda - a to jsou asi nejkrutější okamžiky. Láska, která je příčinou toho všeho, tak stále kdesi hluboko je, zraňována, nechápána a zašlapávána do bahna. Výborný film, uvěřitelné vztahy, které vlastně mohou existovat v jakékoli rodině. Výkon Petera O'Tooleho porovnatelný s výkonem Katharine Hepburn. Maximální hodnocení naprosto zasloužené. ■ P.S. Po dočtení ostatních komentářů dodávám, že jsem z fimu divadelní předlohu necítil a i kdybych cítil, nevadila by mi. Možná proto, že jsem kdysi dost často do divadla chodil, baví mě ho "rozebírat" a "divadelní styl" naopak ve filmech vítám. (12.10.2009)

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)

"Mohl jsem dobít půlku Evropy, ale můj život ovládaly ženy!" - aneb - Přesvědčivý portrét královské rodiny, kde se nenávidí každý s každým, a kde dokonce i matka spřádá intriky se svými syny proti sobě navzájem. Paralela s Shakespearovým Králem Learem je více než zřejmá a starý Jindřich II. (hraný 36-letým Peterem O'Toolem) ji koneckonců sám naznačí. Dialogy jsou brilantní, herecké výkony pozoruhodné. (07.08.2005)

Vyborny stredoveky pribeh zo stredovekeho Anglicka o intrigach, sporoch, konfliktoch a casto aj osobnych nesympatiach. Distributor pise ze ide o stredoveke Anglicko z roku 1183 - no a vtedy na Anglicku vladla dynastia Plantagenetovcov 1154 - 1485, a ich nadvladu ukoncila storocna vojna a obcianska vojna Lancasterovci vs Yorkovci , tusim z rokov 1453 - 1485. Kulisy su na urovni a hoci chybaju vyraznejsie bitky a suboje, film stale drzia vo vysokom nadpriemere hlavne dialogy. Vysoko vyzdvihujem vybornu Katarinu Hepburn /Africka Kralovna/, ale ulohy sa dobre zhostil aj Peter O´Toole /Jak ukrast Venusi, Lawrence z Arabie/ a zjavil sa tu aj mlady Timothy Dalton /bondovky Living Daylights a Licence to Kill/, ba dokonca aj Hopkins, ale este neprerazil. Za seba hovorim, ze takmer genialna podivana, viac takychto filmov : 100 % (14.06.2016)

Příjemně staromilské konverzační drama o jedné dysfunkční rodině, která je shodou okolností královská a vládne jedné z největších zemí své doby. Anthony Harvey prakticky do filmu nijak nezasahuje a "pouze" klade za sebe jednotlivé scény, které dotváří celek, v němž vynikají kostýmy a i hodně solidní výprava, která ale rozhodně není opulentní a nestrhává na sebe zbytečnou pozornost. Z "technikálií" pak určitě stojí za zmínku netradiční, nicméně velkolepá a na první poslech výrazná hudba Johna Barryho, která místy evokuje až horor. V podobných snímcích je extrémně důležité obsazení, což se potvrdilo i v tomto případě, a ačkoli se tu objeví tehdy začínající Anthony Hopkins, Nigel Terry nebo Timothy Dalton (jeho podání francouzského krále je hodně zajímavé a díky specifickému makeupu až uhrančivé), hlavním hvězdami jsou fenomenální Peter O’Toole a Katharine Hepburn, která po právu získala Oscara, protože její výkon je až nadpozemský a dech beroucí a jejich společné scény, což jsou většinou hádky, jsou strhující a emocionálně hodně silné. Dojem ale přece jen kazí značná divadelnost, která je většinou dost znát a tvůrce mohl použít více filmových prostředků k ještě silnějšímu vyznění, na druhou stranu ale předlohu nijak nedevalvuje. Také stopáž asi mohla být o něco kratší, protože v závěru už je vášnivých dialogů přespříliš a většinou se neustále opakují. The Lion in the Winter je nicméně ve výsledku velmi dobrá záležitost, která sice z dnešního hlediska malinko zastarala a je znatelně pomalejší a komornější, zkušenějšímu a tolerantnějšímu divákovi by to ale určitě vadit nemělo. 70 % (07.08.2023)