Ozvěna vln moře

Zajímavý teenagerský příběh ze střední školy se střízlivou délkou, který ale selhává ve vytvoření sympatií k postavám. Rikako je svým chováním velmi otravná a závěr příběhu (vzhledem k ději, který k němu vede) mi přišel nepravděpodobný. Film je příjemně civilní, prostý magických vyprávěcích momentů obvyklých pro Ghibli snímky. (12.05.2022)

Občas dělám dobrá rozhodnutí a spontánní zhlédnutí tohoto snímku je jedním z nich. To takhle sedíte na gauči, projíždíte Netflix, zaujme vás upoutávka a pustíte si to. A i když od toho nic moc nečekáte, tak se z toho vyvrbí vážně hezký atmosférický film. Popravdě, překvapilo mě, že to má tak nízké hodnocení. Film si hodně zakládá na nostalgii, pocitu devadesátek a starých dobrých časů na střední. A to je vážně příjemná atmosféra. Pomalý, ničím neuspěchaný děj doprovází dojemné scény hlavních postav za lehkého hudebního doprovodu. Vážně pěkné! Člověk by ani neřekl, že se jedná o snímek studia Ghibli, ale je tomu tak a na animaci to lze lehce znát. V žádném případě se nejedná o perfektní snímek, příběh je přeci jen občas zvláštní, konec velmi klišovitý, ale i přes to je velmi milý film, na který jsem se rád podíval. 7/10. (29.12.2023)

Celkem obyčejný televizní snímek od Ghibli, který ničím nevybočuje z řady. Vlastně se tam toho ani moc nestalo. Dvě hvězdičky za animaci, která zvolila poněkud chladnější barvy - když srovnám třeba tripovitou Naušikou, je to velký rozdíl, zde je to ovšem kompatibilní a vykresluje to jakýsi sociální funkcionalismus té doby v Japonsku, takže i svou slušnou atmosféru film doopravdy má. Tím ovšem moje kladné hodnocení končí, to ostatní je jen takový lehký teenage náčrt zaobírajicí se problémy dospívání a začínání chápat toho, jak náročná realita dospělých je. Na tak krátké stopáži samo sebou nešlo vytvořit nic moc světoborného, avšak dale se s tím udělat mnohonásobně víc (5 centimetrů za sekundu je toho důkazem). Celkový dojem ***4,8/10***. (17.04.2023)

Ocean Waves (AKA I can hear the sea). Hlavními postavami jsou dva kamarádi, studující střední školu v relativně malém městě. Jednoho dne je do třídy přidělena dívka z Tokia, zpočátku je namyšlená a ostatními pohrdá.... Za největší slabinu filmu považuji jeho krátkost. Po jeho zhlédnutí jsem měl dojem, že se tam až tak moc nestalo.. Navíc kolem mě jaksi proplul, aniž by mě více zaujal... (23.02.2004)

Jediný problém "Ocean Waves” (Umi ga kikoeru / Ozvěna vln moře) spočívá v diváckých očekáváních. Ta se pojí primárně s tím, že se jedná o produkci Studia Ghibli, ale také mohou vycházet z toho, na co jsme zvyklí v oblasti anime. Od obojího se totiž tento projekt zásadně a záměrně odlišuje. "Ocean Waves" byly přímo iniciovány jako platforma pro mladé tvůrce v řadách studia a vykročení mimo projekty již tehdy starých mistrů Mijazakiho a Takahaty. Coby první pokus se také mělo jednat o cíleně lacinou produkci, která nebude směřovat do kin, nýbrž do televize jako hodinový speciál. Namísto mijazakiovských fantaskních světů má počin mladých tvůrců ideově blíže k civilním filmům Takahaty. Ale na rozdíl od nich zde chybí magický realismus i nekřiklavá oslava každodenních drobností, ztvárněná s obsedantním důrazem na jejich dokonalé animační vystihnutí. "Ocean Waves" adaptují stejnojmennou literární předlohu, která se nostalgicky obrací do dob dospívání a pojednává o platonickém trojúhelníku dvou kamarádů na provinční střední škole a nově příchozí studentky z Tokia. V souladu s předlohou ale zdejší vykreslení vztahů představuje radikální odklon od typické afektované hyperstylizace a schematičnosti mainstreamových anime. Namísto zveličených emocí, křiklavé rozháranosti i kondenzovaných vztahových klišé pracuje "Ocean Waves" s motivy ostychu vyjadřovat své city i obecné jalovosti dospívání v jejich každodennosti a obyčejnosti rozložené v čase. To ještě stupňuje subtilním vyprávěním, které veškeré dění prezentuje nikoli s vševědoucím nadhledem, nýbrž pohledem jednoho z hrdinů. Právě limity oné optiky podmiňují zdánlivě nic neříkající a nedramatické peripetie, nejednoznačné indicie a nejistoty, které ale nejsou obvykle drásavé a vyhrocené, nýbrž jen autenticky matoucí. "Ocean Waves" tak představují jeden z nejcivilnějších a nenápadně křehkých filmů o teen láskách, ale právě kvůli tomu také může být značně divácky nepřístupný. (01.10.2023)