Mesto prekliatych

Povedený horor od Johna Carpentera, jedno malé městečko náhle upadne do komatu a každý kdo se ocitne v určitý okruh u města tak taky, lidi zvířata, prostě všichni. Pak se po čase proberou někteří né, záleží co v danou dobu zrovna dělali. A několik žen konkretně 10 zjistí , že jsou těhotné , aniž by měli náký akt. po čase se narodí ve stejný den 10 dětí, ale jedno z nich zemře hned při porodu. všichni mají blond vlasy a jsou půl na půl holky a kluci. Když za pár let trochu vyrostou začnou se dít divné věci a děti začínají terorizovat město. Mají schopnost číst druhým myšlenky a zářícíma očima donutí lidi k aebevraždě či vraždě. Až psychiatr dokáže nepustit děti do svého nitra a snaží se toho využít. Solidní atmosféra, ano mohlo se z toho využít víc, ale to nevadí. Ty děti působí dost strašidelně jen je možná škoda, že se nedočkáme žádného rozumného vysvětlení co a jak? (23.03.2009)

Podle autora Dne Trifidů (naprosto geniálního románu science fiction) natočil Carpenter svoji verzi Midwičských kukaček ( zcela vhodně užité jméno) a vyšel se ctí. Sice klasicky béčkově ,ale jestli si někdo myslí, že se dětí nemůžete bát, opak je zde pravdou. Christopher Reeve svou roli doktora zvládl bravurně. A místní kněz má taky něco do sebe :) Nebýt ovšem vydařeného finále ve stodole, dostalo by Městečko prokletých nižší (kua) nižší hodnocení. (20.03.2009)

Scénář: David Himmelstein .. Na tento film jsem se díval jen proto, že jsem opravdu jen před pár dny v jedné epizodě Simpsonovi viděl nějaké podivné a stejné blond děti, které měly svítící oči a ovládaly a trápily tak svoje okolí... Jinak ale docela slabota. Celková, jak se na "béčko horor" sluší. John Carpenter si tyhle ujeté snímky prostě/přesto užívá. (22.05.2005)

Oproti originálu tomuhle výrazně chybí ona neutěšená, pesimistická atmosféra. Triky, na to, že jsou od ILM, také nic moc (viz mrtvé dítě), Carpenter režíruje nanejvýš průměrně a je už dávno ze zenitem. O čemž svědčí i fakt, že na rozdíl od let 80. let, v 90. byl do této doby každý jeho film prodělečný. (01.09.2019)

Když se kdysi moje matka zmínila, že při pobytu v porodnici, kde jsem přišla na svět, měla s sebou na ukrácení času sbírku povídek Roalda Dahla včetně dílka Geneze a katastrofa (modří vědí), což způsobilo, že novorozeňata sledovala s notnou dávkou nedůvěry, vedlo to k diskusi delší než tohle souvětí a sestavování seznamu literatury a filmů nevhodných pro budoucí a novopečené matky. Adaptace Wyndhamova příběhu o kukačkách nasazených do rodin v Midwichi se tam nedostala, protože děsivé nám přišlo leda její zpracování a blbost těch minialbínů, kteří se vylíhli v místě pobytu Supermana a Luka Skywalkera. Možná by ten pravý horor nastávajícího rodičovství nejen pro matku, ale i pro okolí líp zprostředkoval můj manžel, který tuhle, když jsem mu volala do práce, zvedl telefon se slovy: "Hele, zlato, zkrátíme to. Jestli chceš koupit paprikový čipsy a čokoládovou zmrzlinu, zmáčkni jedničku. Jestli chceš brečet, že už se do ničeho nevejdeš a vypadáš jako tlustší teta Moby Dicka, zmáčkni dvojku. Jestli potřebuješ koupit olej a namasírovat kotníky, zmáčkni trojku. Jestli mě potřebuješ seřvat a něco po mně hodit, až přijedu, zmáčkni čtyřku. Jestli potřebuješ utěšit, protože jsi právě viděla strašně dojemnou reklamu s medvídětem, zmáčkni pětku." (02.11.2011)