Sennen džojú
Millennium Actress
Réžia:
Satoši KonKamera:
Hisao ŠiraiHudba:
Susumu HirasawaHrajú:
Fumiko Orikasa, Mami Kojama, Kóiči Jamadera, Masaja Onosaka, Šózó Iizuka, Hirotaka Suzuoki, Masane Cukajama, Kan Tokumaru, Šóko Cuda, Kazujo Aoki (viac)Obsahy(2)
Sny a tužby jednoho lidského života ve víru vzpomínek a rolí během kariéry u filmu. Chiyoko Fujiwara je stárnoucí filmová hvězda, kterou navštíví dvoučlenný štáb, jenž chce o jejím životě natočit dokument. Umělkyně jim vypráví svůj příběh, ve kterém dominuje především jedna linka – pátrání po muži, se kterým se setkala jen jednou a na nějž nemůže zapomenout. Krátce po fatálním setkání nalezne Chiyoko tajemný klíč a rozhodne se, že jej musí mladíkovi vrátit. Právě touha nalézt tajemného muže ji žene celá léta vpřed... Anime film Herečka tisíciletí je poctou japonské kinematografii a lze zde nalézt celou řadu odkazů na klasické tituly. Režisér Satoši Kon, který zemřel předčasně ve věku šestačtyřiceti let, ve snímku pracuje s řadou svých oblíbených motivů – pamětí a rozvzpomínáním se, mechanismy slávy či s prolínáním několika časových rovin. Právě prolínání představuje ve snímku výrazný formální postup. Například dokumentaristický štáb, který o hrdince natáčí, je „obzasazen“ do několika hereččiných vzpomínek, v nichž filmaři působí buď jako němí svědci, anebo na sebe přebírají role osob, s nimiž se Chiyoko setkala. Téma převleků, kontextů a obecně rámování tak zásadně prostupuje celým filmem. Samotné osudové setkání Chiyoko a tajemného muže je tak zásadní především proto, že ona sama mu tuto důležitost propůjčuje... Režisér Satoši Kon byl vlivným filmařem, jehož předčasný odchod v roce 2010 zarmoutil celou řadu anime fanoušků a fanynek. „Nejde o to, že anime bez Satošiho Kona už nikdy nebude stejné. Teď je spíš pravděpodobné, že už bude vždycky stejné,“ vyjádřil se například krátce po jeho úmrtí jeden twitterový vzkaz. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (81)
Hrozně rád bych dal víc. Mně je ten film sympatický, resp. to, co chce říct. Ale přišel mi takový neukočírovaný. Na jednu stranu toho chce říct moc (včetně obdivu k japonské kinematografii a rychlo přehledu japonských dějin), na druhou říká strašně málo. Víc bych třeba rozvedl vztahy ve štábu, něco kolem té filmařiny, přijde mi to hodně zabité. A ostatně bych i víc ocenil nějaké podrobnější informace o tajuplném neznámém a vlastně, co má pro nás podle režiséra symbolizovat? Honbu za přeludy, až nám život proteče mezi prsty? Dobrodružnou cestu k věčnosti? Ke znovuzrození, jichž jsou lotosy symbolem? Na to mi tam ale chybí víc mystiky nebo propracovanější pozadí příběhu. kouká se na to hezky, dojme to, zanechá to nějaký pocit, ale neujasněný - na rozdíl třeba od Tlumočníka, který mne těžce dostal - a celkově si říkám, že to vzal tvůrce nějak hopem a mohl některé své myšlenkové pochody lépe ujasnit a ukotvit. ()
Z trojice filmov, ktore som od Satoshiho Kona videl, jednoznacne ten najlepsi. Pribeh lasky dievcata k zahadnemu muzovi odohravajuci sa na pozadi vojny a historie japonskej kinematografie v sebe ukriva mnoho odkazov na japonske klasiky (godzilla, Krvavy tron), ale aj mnoho pravdy o tom, ako to s japonskym filmom po druhej svetovej vojne bolo. Animacia a hudba je prenadherna a striedanie casovych rovin/skutocnosti/snov je kuzelne a vdaka vedlajsim postavam dvoch filmarov, ktori hlavnu postavu sprevadzaju s kamerou celou cestou jej snoveho dobrodruzstva, je film aj prijemne vtipny. Nadhera. (10/10) ()
Po niekolkych rokoch sa Satoshi Kon vratil k teme z debutu Perfect Blue, k filmu vo filme, k herecke v hlavnej ulohe, akurat na rozdiel od psycho thrilleru ebutu tentoraz ide o dokumentarny film miesany s melodramou cistej lasky. Opat netypicka tema na anime film, opat presahovanie reality fantaziou. Opat Satoshi Kon, nazajujimavejsi anime tvorca poslednych dob. ()
Já nějak nevím co napsat, možná je to blížící se hodinou duchů a možná tím, co jsem teď viděla. Satoshi věděl jak pohladit a uměl to víc než dobře. I když anime (vlastně animovaný film jako takový) není zrovna moje miso polívka, tak u Satoshiho zapomínám, že nekoukám na živé herce. Moje romantické já se tetelilo blahem a doufá, že se mu bude něco stejně krásnýho zdát. ()
Tenhle film se mi hodnotí těžko, od režiséra jsem viděl již Papriku a ta se mi moc líbila. U nás doma máme dvě konstrukce s poličkami jednu dřevěnou: má čtyři poličky vyrobené každá ze tří latěk, dřevo nejspíše borovice, drží jí čtyři vertikální laťky se zářezy, ve kterých jsou už další prkénka, která drží poličkové laťky. Máme jí už léta, znám každičkou spáru i ty nejmenší suky. Miluji její žlutou barvu laku. A druhou železnou: má též čtyři poličky, na téhle miluji její konstrukci, která kasně značí mozek a jeho přímočarost. Tahle konstrukce nebyla vyrobena srdcem, ale hlavou. Hlavou, která je sídlem lidského rozumu. Její nerezová ocel dokáže překonat věky. Má jen jedinou chybu, její hrany jsou ostrné. Nevím úplně přesně, která konstrukce je který film. Nejspíš Paprika bude ocelová, jí jsem dal ***** rozumem, za její promyšlenost, přímočarost a ostrost. Potom by byla Sennen joyu dřevěná, viděl jsem v ní hodně nedokonalosti, ale mé srdce mi zabránilo tomu cokoliv ubrat. Obě ač se zná, že nemají nic spoločného, mají společné jedno: vždy na ně budu sentimentálně vzpomínat. ()
Galéria (34)
Fotka © WoWow Inc.
Reklama