Pápežov zákon

Film je opravdu super.. moc se mi to líbilo a ještě lepší že jsem o tomhle vůbec nic nevěděla... Ale zjistila jsem díky tomuto filmu že jsem naivní.. protože celou dobu jsem si říkala při sledování tohoto filmu že to bude dobrý...že rodiče dostanou svého syna zpátky a vše bude v pořádku... Ale pri sledování tohoto filmu mě došlo že proste proti Vatikánu se nedá vyhrát... Film je o tom jak židovským rodičům jednoho dne Vatikán vezme syna... Jenom protože byl údajně pokřtěn... A tady je celý ten problém.... Byl pokřtěn nebo ne? Rodiče se snaží zjistit co se doopravdy stalo... A je tam šokující zvrat který v dnešní době by neprošel... Ale tenkrát to stačilo na to aby byl syn odebrán... Když na ten film koukáte máte pocit že koukáte na nějakou sektu.. která vymývá mozek ne dospelim lidem ale malým dětem... Edgardo byl unesen Vatikánem a snaží se i nadále být žid.. modly se tajně jako žid... Ale postupem času bohužel podléhá křesťanství.. protože mu je řečeno že jen díky křesťanství žije... A vlastně křesťanství je úžasný... Herecky je vše úžasné zahrane a věříte každému slovu a každé slze i zoufalství.... Papež na druhou stranu se tváří jako "já nic... " Ale skrývá se v něm zlo... Říkala jsem si že až bude soud.... Který opravdu vypadá nadejne že vše bude Oki... Ale.... Zničehonic je tam šokující zvrat a vy si říkáte to není možný...  Film jsem si užila... A i když byl film přes 2 hodiny rychle to uteklo.  Dávám 5* (16.05.2024)

S některými katolíky to nikdy nebylo jednoduché. O to víc, když jim začínalo téct do bot. Film vypráví o uneseném židovském chlapci, který se narodil ve špatné době za špatných okolností. Jako premisa velkého dramatu na pozadí italského Risorgimenta to vypadá slibně. Proč mi pak nejdramatičtější přišla často zbytečně přepálená hudba? Chlapec v první třetině zažije mnohé, nicméně po prvním kázání už započne pouze tradiční vymývání mozku, jež není vyloženě bez nápadu, ale do psychiky hlavního protagonisty nahlédne jen pomálu. Potenciálně zajímavé dospívání v područí Vatikánu se přeskočí úplně, protože film chce mít čas i na soudní drama a postupný úpadek tohoto zbankrotovaného státu. A hlavní hrdina se přitom přeneseně i doslova vytrácí. [Viennale 2023] (31.10.2023)

Skutečná událost. Druhá polovina 19. století, kdy byla církev ještě pořád z dnešního pohledu regulérní zločineckou organizací. Film divácky vděčného střihu komplexně zachytává vnímání událostí všemi zúčastněnými - židovskými rodiči, kterým církev násilně unese dítě za účelem konvertovat ho na křesťanství; bratra unešeného dítěte, který i po mnoha letech neoblomně věří v jeho záchranu; zástupců církve, kteří věří, že vykonávají boží moc; i samotného papeže, který si myslí, že jediný komu se musí zpovídat, je Bůh. Skličující bezpráví ovládané zaslepenou mocností, kterého plodem je odloučení, trápení se a ztráta rodinných pout i vlastní identity. [Cannes FF] (27.05.2023)

So žiadnym filmom som sa nevedel tak dokonale stotožniť ako s majstrovským dielom Marca Bellocchia. Môj rozkrok horel vášňou pri pohľade na duchovných otcov a ich uslintaných tvárí, keď spozorovali sporo odetého chlapčeka, čakajúceho na poriadny výprask od Boha. Moje kresťanské srdce plesalo ba priam pištalo vzrušením pri scénach, kde sa odohrávali bohoslužby a iné duchovné sviatosti.    WOW, bravo! (31.01.2024)

V Pápežovom zákone Bellocchio pokračuje v projekte zobrazovania temných pasáží talianskej histórie (Prvý zradca, Esterno notte) podstatne menej presvedčivým spôsobom. Film nešťastne uprednostňuje veľké dejiny (postupná strata postavenia cirkvi, vznik moderného Talianska) pred malými (rodinná tragédia). Divákovi je poskytnutý minimálny prístup do mysle protagonistu. Namiesto mapovania postupného procesu straty identity a nástupu ťažkého štokholmského syndrómu prichádza melodramatické odhalenie na záver. Nepomáha ani generické vizuálne uchopenie epochy a ohyzdné CGI sekvencie. (18.09.2023)